Hector Berlioz - Opera PLUS

Louis-Hector Berlioz (1803–1869) byl francouzský romantický skladatel a dirigent, jeden z nejvýznamnějších představitelů hudebního romantismu 19. století. Proslul především svou orchestrální tvorbou a inovativním přístupem k instrumentaci.

Životopis

Berlioz se narodil 11. prosince 1803 v La Côte-Saint-André nedaleko Grenoblu do rodiny lékaře Louise Berlioza. Podle otcových představ měl studovat medicínu, a proto v roce 1821 odešel do Paříže na lékařskou fakultu. Brzy však objevil svou vášeň pro hudbu a začal navštěvovat pařížskou Operu i Konzervatoř. V roce 1826 definitivně opustil medicínské studium a věnoval se hudbě, což vyvolalo rodinný konflikt. Po čtyřech pokusech vyhrál v roce 1830 prestižní Prix de Rome, což mu umožnilo studijní pobyt v Itálii. V roce 1833 se oženil s irskou herečkou Harriet Smithsonovou, která ho inspirovala k některým jeho nejslavnějším dílům. Berlioz zemřel 8. března 1869 v Paříži.

Tvorba

Berliozova tvorba zahrnuje orchestrální skladby jako Fantastická symfonie (1830) a Harold v Itálii, chrámové hudby včetně monumentálního Requiem a L’Enfance du Christ, tři opery Benvenuto Cellini, Trójané a Beatrice a Benedikt a hybridní díla jako dramatická symfonie Romeo a Julie nebo dramatická legenda Faustovo prokletí. Byl průkopníkem programní hudby, která vypráví konkrétní příběh nebo zobrazuje mimohudební obsahy. Jeho orchestrace byla revoluční – používal neobvyklé kombinace nástrojů a dosahoval tak nových barevných účinků. Napsal také významný teoretický spis Velká instrumentace a orchestrace.

Význam

Berlioz zásadním způsobem rozšířil možnosti orchestrální hudby a stal se jedním z největších inovátorů v oblasti instrumentace. Jeho díla ovlivnila generace pozdějších skladatelů včetně Wagnera, Liszta a Mahlera. Zavedl koncept idée fixe (fixní myšlenky) – opakujícího se hudebního motivu představujícího určitou postavu nebo myšlenku v rámci skladby. Kromě skladatelské činnosti byl také uznávaným dirigentem a vlivným hudebním kritikem, který po třicet let psal pro pařížský deník Journal des débats. Jeho memoáry patří k nejzajímavějším dokumentům romantické epochy.

Zajímavosti

Berlioz nikdy nenaučil hrát na klavír, což bylo mezi skladateli jeho doby výjimečné. Jeho láska k Harriet Smithsonové začala poté, co ji viděl hrát v Shakespearových hrách – zamiloval se do ní dříve, než ji vůbec poznal osobně. Dirigoval koncerty s více než tisíc hudebníky. Fantastická symfonie, inspirovaná právě neopětovanou láskou k Smithsonové, byla údajně první symfonií s autobiografickým programem. Berlioz byl ve své době kontroverzní postavou – kritici se dělili na ty, kteří ho považovali za génia, a ty, kteří jeho hudbu pokládali za chaotickou a beztvarou.