Glosa
Vedle Theater an der Wien nastudoval takřka ve stejném termínu romantickou operu Heinricha Marschnera Hans Heiling operní soubor Theater Regensburg. Na diváka čeká během představení několik překvapení, i když přílišná režisérská snaha o originalitu snad zastírá hudební kvality díla.
Prolog opery se odehrává pro všechny účinkující i diváky (pozvané na jeviště postavou moderátora, již připsal režisér) na jevišti divadla (!).
Mezi stojícími diváky se rozehrává úvodní scéna loučení královny se synem, který chce odejít za svou láskou Annou – a to do země lidí. Vzápětí se však ujímá mikrofonu znovu moderátor představení, který osvětluje sociální aspekty právě rozbíhajícího se příběhu.
Režisér představení, mladý Florian Lutz, vidí silnou paralelu příběhu s Wagnerovým Zlatem Rýna. Hybným tématem představení je honba za bohatstvím a zlatem a důsledky takového konání. Diváci na výzvu moderátora stojí před volbou: zůstat na jevišti jako „socialisté“, radovat se z obyčejných lidských radostí i snášet lidské strasti, anebo následovat královnu a jako „kapitalisté“ se tradičně usadit v hledišti. Dirigent zvedá taktovku, zazní první tóny předehry a začíná mumraj logistického přesunu diváků v divadle. Diváci si sedají za předehry.
Začíná vlastní příběh, z něhož se však bohužel postupně vytrácí původní originalita, tak slibně nastartovaná na počátku opery. Hudební stránce opery bohužel tento „happeningový“ způsob režie nesmírně škodí: přesun diváků je doprovázen hlukem i zmatky. Když jsou všichni konečně usazeni, jeden z diváků (skutečný návštěvník divadla, nikoliv součást režijního konceptu) žádá, aby dirigent zopakoval předehru, která je mistrovským dílem, protože z ní každý slyšel jen fragmenty. Ostatní diváci pozitivně kvitují žádost diváka, ale zasahuje inspicient a dál žene představení dopředu. Orchestr hraje velmi slušně, ze všech účinkujících stojí za to jmenovat výborně zpívajícího polského barytonistu Adama Krużele (Hans Heiling). Sympatická a herecky nadaná Michaela Schneider sice zajímavě předvádí svůj velmi pronikavý soprán, jeho zvuk však nepříjemně dráždí divákovy uši. Divadlo v Regensburgu disponuje výbornou představitelkou Královny podzemní říše, kterou dobře hraje a zpívá mezzosopranistka Theodora Varga.
Takovou královnu by si mohli přát i ve vídeňském Theater an der Wien, kde se v minulých týdnech představila rovněž nová inscenace Hanse Heilinga (naši recenzi najdete zde). Ve Vídni matku ztvárnila slavná Angela Denoke, která bohužel diváky už mohla ohromit jen svými hereckými schopnostmi a štíhlou postavou – čistě po hudební stránce její výkon nebyl intonačně čistý ani přesvědčivý.
Provedení této opery v Regensburgu je též poznamenáno rozsáhlými škrty v partituře. Marschnerův osobitý přístup v propojení prózy a zpěvních čísel, použití melodramu, kombinace melodramu a zpěvu (například part Gertudy) – to vše je v inscenaci Floriana Lutze násilně nahrazeno zpěvem protagonistů a moderátorem operního děje mluvícím do mikrofonu. Přes velmi slibný a originální začátek se v průběhu představení výrazně projevují nedotažené režijní nápady a jejich důsledky. Režijní koncepce, která nevydrží s dechem pro celé představení, tak škodí nadprůměrně dobře zvládnutému hudebnímu nastudování (orchestr a sbor) tohoto mimořádného díla německé hudební romantiky.
Hodnocení autora glosy: 60 %
Heinrich Marschner:
Hans Heiling
Hudební nastudování a dirigent: Tom Woods
Režie: Florian Lutz
Scéna a kostýmy: Sebastian Hannak
Sbormistr: Alistair Lilley
Světla: Wanja Ostrower
Dramaturgie: Christina Schmidt
Philharmonisches Orchester Regensburg
Opernchor und Extrachor des Theaters Regensburg
Premiéra 19. září 2015 Theater Regensburg Řezno
(psáno z reprízy 12. 10. 2015)
Die Königin der Erdgeister – Theodora Varga
Hans Heiling – Adam Krużel
Anna – Michaela Schneider
Gertrud – Vera Egorova
Konrad – Steven Ebel
Stephan – Mario Klein
Nicklas – Matthias Laferi
