„Čajkovskij o své šesté symfonii řekl, že ji miluje tak, jak nemiloval žádnou ze svých skladeb. A my máme radost, že jsme se na jejím provedení dohodli právě s Ilyou Mashkevichem, kterého provází pověst jednoho z největších současných expertů na ruskou klasickou hudbu,“ říká k zítřejšímu koncertu ředitel ČSNO Jan Hasenöhrl. „Jako ředitele čistě soukromého hudebního tělesa mě pak samozřejmě těší, že středeční koncert je vyprodán, čímž české publikum opět prokázalo, že klasické hudbě rozumí a má ji v oblibě,“ dodal.
Šestá, neboli Patetická symfonie je považována za nejkontroverznější dílo Petra Iljiče Čajkovského. Je i posledním dokončeným dílem tohoto proslulého ruského skladatele, které před svou náhlou smrtí uvedl na jeviště. Je charakteristická svou neobvykle dlouhou závěrečnou větou.
U rodáka z kyrgyzstánské metropole Frunze (dnešního Biškeku) Ilyi Mashkeviche se projevilo mimořádné hudební nadání už v raném dětství. Věnoval se hře na klavír a v patnácti letech začal snít o kariéře dirigenta. Mezi lety 1966 a 1971 byl posluchačem konzervatoře v Gorki, kde se stal sbormistrem. Ve svých studiích dirigování pokračuje v tehdejším Leningradě u profesora Musina a zařazuje se po bok mnohých jeho studentů, třeba Gergieva a Těmirkanova, sklízejících úspěch po celém světě.
Ještě předtím, než ukončil studia, přijal pozvání Kyrgyzstánského symfonického orchestru televize a rozhlasu. Dirigoval také řadu operních a baletních představení ve Frunzské opeře, namátkou Evžena Oněgina, Pikovou dámu, Labutí jezero a další. Ilya Mashkevich tehdy podnikal mnoho koncertních cest po republikách Sovětského svazu, řídil koncerty s vynikajícími sólisty jako je Taťjana Nikolajeva nebo Alexej Nasedkin.
V roce 1987 založil Komorní orchestr při Kyrgyzstánské filharmonii, v té době již však vážně uvažoval o emigraci. O tři roky později odešel do Izraele, poté do Belgie, kde v současnosti žije. V roce 1994 se vrátil do Moskvy s hudbou Ianise Xenakise a jeho představení s přítomností samotného autora zaznamenal fenomenální úspěch. Následovalo turné po Japonsku, na kterém řídil Tokijskou filharmonii a Nagojskou filharmonii.
Ilya Mashkevich dokonale zvládá rozsáhlý repertoár od Haydna a Mozarta po Prokofjeva a Xenakise. Má chuť a odvahu uvádět také nepříliš často hrané autory a díla. Kritici oceňují Mashkevichovo „hluboké ponoření do studia partitury a jeho osobité podání hudby posluchačům“. „Jeho řízení orchestru je vždy zajímavé a originální!“
Vedle toho, že přijímá pozvání orchestrů na hostování, se v současnosti Mashkevich věnuje vedením mistrovských kurzů dirigování v Belgii a Francii. Začal také komponovat hudbu divadlo a film. Je autorem scénické hudby pro adaptaci Čechovových Tří sester (Paříž, 2018) a divadelní hru H. Bakera Deep Wives / Shallow Animals (Paříž, Berlín 2010–2011). Živým projektem je nyní hudebně divadelní show pro mládež I want to be great, jehož autorkou a režisérkou je Ilyova dcera, herečka Natasha Mashkevich.
Ilya Mashkevich již s ČNSO vystoupil letos v létě na jednom z koncertů festivalu Prague Proms.
