Jiří Blažek (5. července 1923 Pardubice – 8. srpna 2017 Ústí nad Labem) byl výjimečným umělcem, který na jeviště přinášel vrozenou noblesu a eleganci, živý spontánní projev, své postavy charakterizoval bezprostředností a přesvědčivostí. Vedle jeho více než dvacítky významných hlavních rolí (Romeo v Romeovi a Julii, Učitel tance a Princ v Popelce, Frýbort ve Filozofské historii, Šašek v Labutím jezeře a další) je třeba připomenout i jeho nemalý vklad choreografický. Vytvořil více než padesát baletních inscenací, jimiž formoval vývoj poválečné choreografie u nás, stál u zrodu takzvané nové vlny začátku šedesátých let, kterou charakterizoval tanec plný fantazie, choreografická vynalézavost, důraz na velké taneční obrazy bez zbytečné popisnosti a realistických dramat, jež vévodily předchozím letům padesátým.
U počátků jeho taneční kariéry stáli pedagogové a významné tehdejší osobnosti: Rudolf Macharovský, Zdena Zabylová a Jelizaveta Nikolská. V letech 1946–1949 studoval dějiny umění a národopis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, poté do roku 1951 choreografii na taneční katedře Divadelní fakulty Akademie múzických umění a na Ruské akademii divadelních umění (GITIS) v Moskvě.
Počínaje padesátými lety byl angažován v souborech Švandova divadla na Smíchově, Divadla 5. května a od roku 1946 se stal členem baletního souboru Národního divadla. Od roku 1949 byl sólistou, od roku 1967 do roku 1988, kdy odešel do důchodu, pracoval jako choreograf.
V roce 1969 Jiří Blažek podepsal rezoluci proti sovětské okupaci a na čtyři roky mu byla pozastavena činnost v divadle. V letech 1988–1991 byl šéfem baletu a choreografem Severočeského divadla v Ústí nad Labem.
Pro Národní divadlo vytvořil choreografie pro padesát baletních titulů, šestnáct oper a pět činoher. Vybíral si velké celovečerní opusy včetně těch na hudbu skladatelů dvacátého století, ovlivňovat se nechal i například hudbou jazzovou. Na seznamu jeho choreografií jsou například Chačaturjanův Spartakus, Škvorův Doktor Faust, Ravelův Dafnis a Chloe, Stravinského Petruška, Čajkovského Louskáček, Adamova Giselle (ta v jeho nastudování vydržela na repertoáru Národního divadla celé čtvrtstoletí), Broučci Otmara Máchy, Vackova Milá sedmi loupežníků či Martinů Istar a Vzpoura.
V roce 2001 Jiří Blažek obdržel Cenu Thálie za celoživotní dílo. Jeho první ženou byla tanečnice a choreografka Národního divadla Růžena Mazalová, druhou ženou pak další významná tanečnice Marta Drottnerová, třetí ženou korepetitorka Dana Karasová.
Zdroj: Národní divadlo
