Opera PLUS
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
  • Více
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Klasika
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Postřehy
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
    • Týden s Tancem
Reading: Výzkumný projekt HAMU: Prostor v prostoru
Share
Opera PLUSOpera PLUS
Font ResizerAa
Hledat
Mobilní menu s elegantní animací
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
Přidejte se největší komunitě o klasické hudbě Přihlásit
Sleduj Nás
© Opera PLUS 2025 - Všechna práva vyhrazena
Chystá seHudbaRecenzeZ domova

Výzkumný projekt HAMU: Prostor v prostoru

Koncert s využitím mobilního akusmonia, vytvořeným v rámci výzkumného projektu HAMU v letech 2016-2018 na katedře skladby (publikace Zvukoprostor-Prostorozvuk, NAMU), byl dalším z řady, instalovaným a realizovaným v Anežském klášteře s premiérou nových skladeb řešitelů: Jana Trojana, Michala Rataje a Slavomíra Hořínky.

Dohnalová Lenka
Published: 01/10/2020
Share
8 Min Read
SHARE
Prostor v prostoru 2020: Slavomír Hořínka (foto Lenka Dohnalová)

Kreativní zvuková projekce má v naší historii mezinárodně oceněného „předskokana“ Rudolfa Růžičku se skladbou Gurges (1968). Kompozice tehdy využila novinky – kvadrofonie k cirkulaci zvuku kolem publika, což bylo velmi novátorské. Později vývoj nebo šíření inovativních technologií a softwaru pro hudební praxi tímto směrem v Čechách poněkud ustrnul.

Zvláštní pojem „akusmatik“ (z řečtiny) je spjat s Pythagorovou praxí poslechu, kdy se údajně skrýval za zástěnou, aby se žáci lépe soustředili na samotný hlas, jeho obsah a přednes. K této praxi odkázal zakladatel tzv. konkrétní hudby v 50. letech Pierre Schaeffer (GRM – Groupe de Recherches Musicales), který zdůraznil potřebu soustředit se na kvalitu zvuku samotného, odděleného od vizuální kontroly zvukového zdroje. Zákonitě tento podnět vzešel mj. z rozhlasového prostředí. S vývojem technologií se přidalo rozvíjení prostorovosti zvuku rozmístěním osmi, šestnácti a více nejprve pevných, později i částečně pohyblivých reproduktorů (ať už nakloněním, natočením, nebo na delším rameni, podobně jako u kamer) v poslechovém sále, a to nejen v jedné horizontální rovině, ale později ve více např. i ve tvaru polokoule, jako je tomu u projektu HAMU. První všeobecně známé užití akusmonia v roce 1974 bylo právě v GRM. Tzv. „kino pro ucho“ se rozvíjelo i v dalších zemích – především v Británii (např. Jonty Harrison a jeho BEAST – Birminghamské zvukové divadlo), Kanadě (např. Francis Dhomont) a v Belgii, v níž Annette Vande Gorne (1946) založila uznávaný festival akusmatiky „L‚espace du son“ (tj. Prostor zvuku, v r. 1984). Pro zajímavost – Annette je opakovanou účastnicí mezinárodní soutěže zvukové tvorby Musica nova, pořádané v Praze, stejně jako žáci Jontyho Harrisona nebo Francise Dhomonta. Tento směr je ostatně v Čechách poměrně populární. V současné době technologie i rozvoj softwaru umožňuje modelovat prostorovou projekci zvuku v reálném čase. Řeší zčásti i problém relativně rovnocenné zvukové projekce pro rozsazené publikum, právě tak jako projekt HAMU.

Skladatelé Slavomír Hořínka, Michal Rataj a Jan Trojan se hlásí spíše k tzv. post-akusmatické praxi, tj. k rozšíření konceptu modelované projekce zvuku zejména o opětovné začlenění živého interpreta do zvukového procesu, díky softwaru ovšem více propojeného do zvukového dění v tzv. live electronics, často s možností částečné improvizace.

Předností mobilního akusmonia HAMU má být podle autorů „snadná přenositelnost“, „stabilní ovládací systém“, „vysoká kvalita zvuku“, „jednoduše nastavitelný zvukový interface.“ (in: Zvukoprostor-Prostorozvuk, s. 198). Řekněme, že v případě „mobilního akusmonia“ je předností ona „snadná přenositelnost“ a testování (využitelnost) v různých prostorách. Vše ostatní by bylo i předností, pokud bychom měli takto stabilně vybavený sál, o který usilujeme už více než třicet let (myslím tím sebe a kolegy, kterým je zvuková tvorba blízká). Odpadla by dlouhá, takřka celodenní příprava instalace např. právě i v Anežském klášteře. Doufejme, že se ho dočkáme v projektu tzv. „Vltavské filharmonie“.

Název koncertu „Prostor v prostoru“ odkazuje k situaci, v níž je zvuk modelován jak kopulovitě instalovanými reproduktory a pohybem zvuku v jejich konfiguraci, tak přirozeným prostorem Anežského kláštera. Zřejmě odkazuje i k tomu, že „prostorový“ aspekt by měl být už zakomponován do samotné skladby, jako je tomu v klasické hudbě pomocí orchestrace a dynamiky.

Michal Rataj, Sambata Sonora, Bucharest 2011 (zdroj archiv autora)

Posluchači byli rozsazeni do kruhu kolem interpretů s reproduktory za zády, nad sebou i z centra. Interpreti nezůstali skryti po vzoru akusmatiky, ale někteří se v kruzích pohybovali po prostoru (zpěvák, pozounista). Jestliže není akusmatická instalace realizována v suché akustice, posluchač nemá de facto šanci rozlišit odkud kam se zvuk pohybuje. Kvalita zvukových nuancí vynikne dobře při zvucích spíše tichých a vrstvených. K takovým patřily Murmurings (2020). Autor Slavomír Hořínka se snažil zvukomalebně vystihnout všechny možné odstíny pojmu (šepotání, bzučení „hmyzu“, klokotání „vody“, mumlání…) s emočními odstíny uvolnění i zneklidnění. Bajan (Roman Zabelov) vstupoval v různých, většinou krátkých, výrazově rozmanitých gestech. Nástroj je pro své rozličné zajímavé zvukové možnosti často v tomto typu hudby využíván.

Premiérovaná skladba Michala Rataje pro violoncello sólo (Tomáš Jamník) a live electronics odkazuje svým názvem Cellacusmata k nástroji a akusmatické praxi. Jak píše autor, mezi sólistou a elektronikou je vztah napětí i propojenosti, které symbolicky představuje vztah mezi individualitou (sólista) a jeho prostředím (LE). Nástroj je v reálném čase potencován, zvukově obohacován, elektronika někdy zrcadlí, někdy komunikuje, jindy spíš neladí. Tomáš Jamník (*1985) je všestranným umělcem se zájmy překračujícími interpretační praxi, věnuje se vzdělávání, ještě před hygienickými restrikcemi v r. 2020 šířil i u nás tzv. domácí koncerty apod. Jeho repertoár je široký – od barokní tvorby po současnost. Vyrovnal se skvěle i s koordinací a výrazovými nároky v rámci live electronics.

Třetí kompozicí večera byly Trojanovy Nepatrné zázraky (2020). Zvuková tvorba Jana Trojana inklinuje k radioartu a soundscape. Nepatrné zázraky v sobě sloučily různé dojmy – jeden posvátný, ztělesněný gregoriánským zpěvem v daném historickém prostoru skvěle znějícím (Jiří Hodina), dalším „posvátným“ v rámci každodennosti (žvatlání a prozpěvování malého dítěte). Ocenila jsem zvukovou rozmanitost a zajímavost modifikovaného pozounu (Jan Jirucha). V rámci takřka třicetileté zkušenosti s mezinárodní zvukovou tvorbou se s využitím tohoto nástroje takřka nesetkávám a přitom má zajímavé zvukové možnosti od nápodoby lidských emočních vzdechů a křiku až industriálně působící vzruchy a „poruchy“ nebo hrozivě působící nadpozemské zvuky (ostatně v ikonografii k tomu najdeme odkazy). Osobně mám trochu problém s takto divergentním zvukovým materiálem, byť tam byly velmi zajímavé momenty jejich zvukové „syntézy“.

Pro většinou mladé publikum byl koncert určitě oživující zkušeností. Z mého pohledu má tato praxe před sebou ještě poměrně značný vývoj, co se týče hladkého a významově čitelného propojení tvorby s technologiemi v kvalitě, která by byla tvůrčí a přitom přitažlivá pro širší publikum. K tomu by přispělo, kdyby hudební život v Praze byl více stylově rozmanitý a otevřený současné tvorbě.

Prostor v prostoru
Klášter sv. Anežky České
30. září 2020, 19:00

  • Slavomír Hořínka: Murmurings (2020)
  • Michal Rataj: Cellacusmata (2020)
  • Jan Trojan: Nepatrné zázraky (2020)

Interpreti: Roman Zabelov – bajan, Slavomír Hořínka – fixed media, Tomáš Jamník – violoncello, Michal Rataj – live electronics, Jiří Hodina – gregoriánský zpěv, Jan Jirucha – pozoun, Jan Trojan akusmonium (live electronics & fixed media).

TAGGED:Hudební a taneční fakulta Akademie múzických umění v PrazeJan JiruchaJan Trojan (1982)Jiří HodinaMichal RatajRoman ZabelovRudolf RůžičkaSEZSlavomír HořínkaTomáš Jamník
Share This Article
Facebook Email Print
Share
Previous Article Operní panorama Heleny Havlíkové (288)
Next Article Festival Janáček Brno navzdory opatřením pokračuje
5 1 vote
Article Rating
Odebírat
Přihlášení
Upozornit na
guest
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Opera PLUSOpera PLUS
Sleduj Nás
© 2025 Opera PLUS
wpDiscuz
Vítejte zpět!

Přihlášení k účtu

Username or Email Address
Password

Zapomenuté heslo?

Not a member? Sign Up