Umění dobré souhry, je název alba, ale také první skladby, nespočívá proto jen v dokonalé hře profesionálů, ale také souhře v životě, především přátelství, bez kterého by toto CD nevzniklo.
Skladba Umění dobré souhry (1991–2) zpracovává dvanáct různých přístupů ke zpracování formule invence. Skladba vznikla na objednávku švýcarského komorního souboru Banda classica vedeného Christianem Siegmannem. V tomto obsazení byla v Praze v červenci 1992 poprvé provedena a následně pořízena studiová nahrávka v Českém rozhlase Praha (natočeno v červenci 1992 ve Studiu 1).
Continuo je čtvrtá část cyklu symfonických básní ‚‚Sny‘‘. Žánr symfonické básně je pro Jana Klusáka odpočinek od přísné kázně kánonu invence, návrat k volné fantazijnosti, svobodě formy (natočeno při premiéře skladby 30. září 2024 ve Dvořákově síni pražského Rudolfina).
Práci na Osmém smyčcovém kvartetu Velká konjunkce začal skladatel záměrně v okamžiku tzv. Velké konjunkce Jupitera se Saturnem 21. prosince 2020, pokoušel se zjistit, má-li tato vesmírná událost (dochází k ní každých 20 let) nějaký vliv na povahu hudby. Prozatím nic mimořádného nezaznamenal (natočeno 17. června 2021, kostel sv. Vavřince)
Skladba Circolo per Cinque violoncelli (1996) vznikla pro festival violoncellistů v Beauvais (Francie)
a byla tam poprvé provedena v květnu 1996 souborem Evžena Rattaye (1945–2015).
Terzettino pro hoboj, klarinet a fagot (2021) autor napsal a věnoval klarinetistovi Pavlu Buškovi jako poděkování za jeho věrnost, s jakou hraje Trio Karla Janečka (natočeno na Základní umělecké škole Prachatice v dubnu 2022)
Suita Čtyři kusy na tři doby k malbám Jiřího Tichého (1997) zazněla poprvé na výstavě Jiřího Tichého v Temporäre Galerie Schloß Neersen, Willich (SRN) 4. října 1998.
České moře vzniklo z okouzlení poetickým humorem Jiřího Žáčka a bylo určeno pro Soňu Červenou a Melodramfest, pořádaný pravidelně Věrou Šustkovou (natočeno v rámci festivalu Melodramfest 26. listopadu 2017).
Jan Klusák se narodil 18. dubna 1934 v Praze, po maturitě na gymnáziu studoval kompozici na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze ve třídách Jaroslava Řídkého a Pavla Bořkovce (1953–1957).
Po absolutoriu se věnuje svému povolání – skladbě. Žije trvale v Praze, je autorem hudby komorní, orchestrální, vokální, oper a baletů i hudby filmové. Způsob jeho práce se vyvíjel od obdivu k neoklasicismu a jeho velkým postavám (Stravinskému, Martinů, Hindemithovi, Honeggerovi, Prokofjevovi, Išovi Krejčímu, Bořkovcovi) přes silný zásah vlivu Schönbergovy školy (včetně Berga a Weberna) až k vlastnímu stylu.
