Setkání dvou géniů
Klavírní recitál Marka Kozáka, který se uskutečnil v rámci Klášterních hudebních slavností 24. srpna 2025 v klášterním kostele v Šumperku, nabídl posluchačům hudební cestu napříč staletími. V první polovině večera se symbolicky „setkal“ Johann Sebastian Bach (1685–1750), zakladatel moderní klavírní polyfonie, s Dmitrijem Šostakovičem (1906–1975), který o dvě století později na tento odkaz navázal po svém. Bachova preludia a fugy z Dobře temperovaného klavíru vynikají jasností hlasového vedení a duchovní koncentrací, zatímco Šostakovičova hudba otevírá prostor pro modernější harmonii, drsnější výraz a pro něj typickou existenciální naléhavost. Spojení obou autorů podtrhuje kontinuitu tradice komponování preludií a fug.
Dramaturgické rozvržení první půle večera bylo pro někoho možná trochu překvapivé – Marek Kozák se rozhodl střídat jednotlivá preludia a fugy Bacha a Šostakoviče se shodnou tóninou. Takové rozhodnutí má obecně své přirozené výhody: posluchač měl možnost slyšet, jak stejná tónina působí v různém historickém a stylovém kontextu. Mohl také porovnat výrazové prostředky obou skladatelů. V neposlední řadě toto rozhodnutí poskytlo posluchačům stylový kontrast a drželo jejich pozornost: po starší hudbě následoval modernější jazyk, což zabraňovalo možné monotónnosti. Obecně má toto rozvržení také svá úskalí: oba cykly preludií a fug mají svou vlastní logiku a toto zpřetrhání může narušit jejich přirozený vnitřní vývoj. Já osobně jsem se například přistihl, že jsem ten večer podvědomě favorizoval preludia a fugy Dmitrije Šostakoviče, zatímco Johann Sebastian Bach – i když ho uznávám jako skladatelskou autoritu – mi připadal příliš kompozičně „ukázněný“. Je to však můj subjektivní názor.
Nutno dodat, že takto pojatá první půle večera kladla na interpreta značné nároky: Kozák musel „přeskakovat“ mezi odlišnými styly a estetickými principy. Hrozilo, že jedna část bude působit přesvědčivěji než druhá. Tato situace však nenastala, klavírista předvedl vyzrálý výkon a posluchačsky působivou interpretaci. Technickou přesnost ukázal Kozák již v úvodním Preludiu a moll Dmitrije Šostakoviče, které se svým charakterem neskrývaně blíží etudě. Vyžaduje zvládnutí figurací v rychlém tempu a také pokročilou práci s dramatickou výstavbou. V průběhu celého večera umělec překvapoval bezchybnou artikulací, zejména ve všech uvedených fugách. Nejrafinovanější způsob dynamické výstavby podle mého názoru předvedl ve Fuze gis moll Johanna Sebastiana Bacha, jednotlivé nastupující hlasy byly dobře dynamicky odstíněny a přesně „vyneseny na světlo“. Zdánlivé interpretační úskalí Šostakovičovy Fugy e moll – totiž nutnost udržet dlouhý oblouk napětí a přesně kontrolovat polyfonní vrstvy – Kozák zvládl s naprostou samozřejmostí. První polovina večera zaujala promyšlenou dramaturgií a zároveň nabídla hlubší vhled do tradice preludií a fug napříč epochami – čímž přirozeně připravila půdu pro následnou část večera.
Mezi intimitou a monumentalitou
Po přestávce se dramaturgie obrátila k hudbě s francouzskými a středoevropskými kořeny. Dubnová preludia Vítězslavy Kaprálové (1915–1940) představují osobitý lyrický hlas mladé skladatelky, v němž se mísí vlivy impresionismu s českou melodikou a jemnou rytmickou vynalézavostí. Toto dílo napsala v roce 1937 pro Rudolfa Firkušného (1912–1994), který k tomu posléze dodal: „Krátce potom mi pak řekla, že pro mne něco píše, a poněvadž ji to napadlo v dubnu, že to budou jakási dubnová preludia.“ První část Allegro ma non troppo má introdukční charakter a stylově může připomenout kompoziční práci francouzských impresionistů. Kozák zvládl přesně interpretovat předepsané tripletové skupiny v úvodu a přirozeně je kombinoval s polyfonní strukturou. Druhá část Andante mi osobně připomněla melodikou Janáčka a také vlivy Martinů. Jedná se o dynamicky nápaditou část, kterou klavírista dobře vystihl, zejména v pianissimech.
Závěr večera obstaralo monumentální Preludium, chorál a fuga Césara Francka (1822–1890), skladba, která propojuje barokní formu s romantickou emocionalitou a vrcholí mohutnou polyfonní plochou. Dílo představuje syntézu jeho charakteristického hudebního jazyka – propojení německé kontrapunktické tradice (Bach), romantické expresivity a takzvaného cyklického principu, pro nějž je Franck typický. Preludium začíná dramatickými dvaatřicetinovými běhy, harmonicky je velmi nestálé a často moduluje do vzdálených tónin. Přítomná jsou i „kaskádovitá“ arpeggia. Bez přestávky dílo přechází do chorálu, který se vyznačuje převážně akordickou texturou a varhanní sonoritou (Franck sám byl zkušený varhaník). Chorál, prokládaný recitativními pasážemi, nakonec zrychlí tempo, než přejde do závěrečné fugy. Fuga, jejímž základem je sestupné téma, se rozvíjí v průběhu celé věty, včetně inverze. Věta dosahuje dramatického vyvrcholení v kadenci, kde se vrací hlavní téma Preludia a zazní závěrečné vyvrcholení fugálního tématu, než skladba skončí rozmachem akordů H dur. Kozákovo provedení bylo obdivuhodné svou komplexností – dokázal vystavět velký hudební oblouk, v němž se preludium, chorál i fuga organicky propojily v jednotný celek. S patřičnou zvukovou kulturou a čistotou polyfonie nechal vyniknout všechny hlasy, aniž by se ztratila jejich čitelnost, a plný, „varhanní“ zvuk působil vždy přirozeně a vyváženě.
Takto sestavený program ukázal, jak preludium a fuga – původně barokní forma – dokáže inspirovat skladatele v různých epochách a jak se její výraz proměňuje od duchovně soustředěné hudby Bacha přes moderní Šostakovičovu introspekci až po romantickou monumentalitu a lyriku 20. století. Na závěr se musím obdivně vyjádřit i o umělcově fyzické a psychické výdrži – celý večerní program byl náročný a vyžadoval náležitou soustředěnost.
Klášterní hudební slavnosti: Preludia a fugy – Marek Kozák
24. srpna 2025, 19:00 hodin
Klášterní kostel Zvěstování Panny Marie, Šumperk
Program
Johann Sebastian Bach (1685–1750): Dobře temperovaný klavír (Preludium a fuga a moll, BWV 865, Preludium a fuga e moll, BWV 879, Preludium a fuga gis moll, BWV 887)
Dmitrij Šostakovič (1906–1975): 25 preludií a fug, op. 87 (Preludium a fuga a moll č. 2, Preludium a fuga e moll č. 4, Preludium a fuga gis moll č. 12)
Vítězslava Kaprálová (1915–1940): Dubnová preludia, op. 13 (Allegro ma non troppo, Andante, Andante semplice, Vivo)
César Franck (1822–1890): Preludium, chorál a fuga, FWV 21
Účinkující
Marek Kozák – klavír
