Ve čtvrtek 6. června 2024 se představí plejáda českých slavíků v čele s Petrem Jandou a Richardem Krajčem, na Hanu Zagorovou zavzpomínáme s přední šansoniérkou Renatou Drössler, sestavu doplní Josef Vojtek se smyčcovým triem Inflagranti. Pátek 7. června bude patřit Jiřímu Pavlicovi a Hradišťanu, Anetě Langerové a folkrockové skupině Fleret. Festival představí mnohé známé písně ve svátečním aranžmá, spojí žánrově rozmanité interprety a přiblíží i klasickou hudbu širšímu publiku. Dirigentské taktovky se ujmou Stanislav Vavřínek a Hanz Sedlář.
Při nedávné návštěvě Olomouce Richard Krajčo sice vyměnil koncertní prostředí za divadelní prkna, ale s nadšením popsal své přípravy na Festival filharmonie, a i to, jak se mu písně kapely Kryštof, které se některé úplně poprvé oděly do pomyslného fraku, zpívají: „Pochvala směřuje k aranžérovi Honzovi Lstibůrkovi, vdechl písním nový život. Rozlétly se někam, kam jsem ani neuvažoval, že by mohly. Když mi Honza aranže poslal, sám jsem měl při jejich poslechu husí kůži. S klasickým tělesem jsou opravdu nádherné. Moc se na to všechno těším, je to něco, co mě opravdu moc baví, co naši muziku posunulo ještě mnohem dál. U velkého orchestru musíte pana dirigenta poctivě sledovat, a ještě, než jsem si na to zvykl, tak jsem měl pocit, že mává do rytmu, jak se mu chce, já to vůbec nemohl chytit. Navnímat a naposlouchat celé to těleso je obtížné, úplně jiné, než na co jsem byl zvyklý.“ A jaké písně na Andrově stadionu zazní? „Vybrali jsme klasické hity i písně, které fanoušci běžně na koncertech neslýchají, mají však krásný hudební doprovod a emoční sílu. Věříme, že publikum překvapí, ale i potěší,“ uzavřel.
V Olomouci se rozpovídal i Petr Janda: „Olomouc je krásné město, během uplynulých 60 let jsem jej navštívil snad stokrát, ale na Andrově stadionu vystoupím poprvé. S filharmonií jsme hráli u příležitosti výročí naší kapely Olympic, když slavila 50 let. Je to pokaždé velký zážitek, navíc je nás na jevišti hodně, tak se tolik nebojíme. Už podle účinkujících bude Festival filharmonie roku 2024, na který vás srdečně zvu, senzační. Moc se na něj těším.“ A že jít za sny a současně nechat vše přirozeně plynout přináší naplnění, o tom vypovídá aranžér a bubeník Hanz Sedlář. „Když jsem nedávno psal noty pro zpěvník skupiny Olympic, tak jsem si při poslechu skladeb, které všichni známe, jen tak řekl, že by bylo skvělé zaranžovat je pro symfonický orchestr. Neuběhl ani půl rok krásných souher okolností a zazvonil telefon. Na druhém konci se ozvala Iveta Gronská, umělecká ředitelka Festivalu filharmonie, s prosbou, zda bych napsal aranže k písním Petra Jandy. Za nedlouho poté jsem už u něj seděl doma, kde mi vyprávěl svou představu. Další krásný důkaz toho, že nic není nemožné. Přijďte, bude to velké!“
Trojici hostů s pozvánkou na Festival filharmonie uzavírá Renata Drössler: „V minulosti se mi šansony Hany Zagorové velmi líbily, ale pečlivě jsem se do nich zaposlouchala až s nabídkou, abych je sama zpívala. Texty mají hloubku, jsou náročné pěvecky. Ačkoliv je Hana Zagorová zpívala s lehkostí, nejedná se o lehké písně. I na tom je vidět, jak výborná zpěvačka byla. O aranže k písním se postaral můj dvorní pianista, Michal Worek. Ponechala jsem si jejich vlastní interpretaci, nikdy nebudu druhá Hana Zagorová, musím zůstat svá. Vystupování s takto velkým orchestrem jsem zažila poprvé nedávno v Olomouci. Neexistuje, že se orchestr přizpůsobuje zpěvákovi, jak jsem zvyklá u šansonu s kapelou, která mi čte ze rtů. Tady se musím podřídit já, aby obě strany mohly být šťastné, že spolu mohou hrát a zpívat. Kdysi dávno bylo mým přáním hrát s takto velkým tělesem, ale pán Bůh mi to nedal tehdy, dal mi to v okamžiku, kdy sám uznal, že to tak má být.“
