V díle pozdních ruských romantiků lze spatřit klíč ke vztahu Jevgenije Kissina k hudbě obecně. Je to vztah intimní a veskrze osobní. Nepochybně vychází z jeho ruské duše. A konkrétně Rachmaninova hudba vzniká pod jeho rukama jako úkaz, kde není čas ani místo na tvorbu paralelních přikrášlování a efektních dodělků, například oproti některému jeho Beethovenovi. Ač mne veškerý sólový Beethoven v Kissinově podání nesmírně baví a fascinuje, dodnes jsem si nedokázal udělat názor na jeho občasnou extrémní povahu. Až tento Rachmaninov mi ukázal, kde přesně se Kissinův svět nachází.
Do Zlatého sálu vídeňského Spolku přátel hudby se Kissin vrátil poměrně nedávno. Po úspěšném koncertu s Emerson String Quartet (recenzi si můžete přečíst zde) se zde představil čistě komorně a prakticky s totožným programem jako na recitálu při posledním Salcburském festivalu.
Beethovenovu Velkou sonátu B dur op. 106 „Grosse Sonate für das Hammerklavier“ doplnil výběrem Preludií Sergeje Rachmaninova op. 23 (čísla 1–7) a op. 32 (čísla 10, 12 a 13). Centrum se nacházelo bezpochyby ve druhé části večera.
V první větě sonáty se ukrývala veškerá Kissinova energie. Vykresloval a zvyšoval důraznost jednotlivých momentů, pohrával si s vyššími tóny a připadalo mi, že je pro standardního klavíristu tímto způsobem sonáta technicky i duševně naprosto nedosažitelná. Často nepatrně pracoval s tempy, především v adagiu, aby z hudby dostal větší dramatičnost. Nikdy se nedostavil pocit únavy. Fuga, v závěru larga, byla jako úkaz. Posunovala večer a byla krátkou odměnou za práci, kterou Kissin pro hudbu dělá.
Nebyl to jinak extrémní Beethoven jako jindy. Ovšem nelze zde zapřít Kissinovu potřebu týrat některé akordy. Oproti tomu Rachmaninova preludia byla často jako meditace. Dramatičnost vycházející z osobní citovosti. Absolutní oddanost, koncentrace a schopnost vytvářet měnící se plochy bez jednoho vychýlení. Už první largo. Kissin ho nestavěl, ale nechal přirozeně plout, ovšem stále transparentně. Nepatrně navyšoval naši touhu, aby pak vyvrcholila ve druhém preludiu. To už byl zpět, ve forte divoký a razantní, Kissin.
Třetí preludium Tempo di Minuetto mělo měnicí se povahu. Čtvrté a šesté bylo oduševnělé a plné naděje. Páté, nejznámější, v hlavním tématu ve zrychleném tempu Kissinovi dopřálo, ukázal všechny strany interpretované hudby. Sedmé bylo technicky nejpreciznější. Interpret rovnou navázal Desátým preludiem z opusu 32. To bylo nejvíce patetickým momentem večera. Pak preludium dvanácté, plné nepopsatelných vnitřních pocitů tragiky. Třinácté a poslední Grave – Allegro průzračné a krystalizující, jako coda absolutního vrcholu.
Následovaly ovace a čtyři přídavky. Mezi nimi i Rachmaninovo Preludium cis moll op. 3 číslo 2, které snad nezahraje nikdo jiný lépe než Jevgenij Kissin.
Hodnocení autora recenze: 90 %
Jevgenij Kissin – Beethoven & Rachmaninov
Jevgenij Kissin (klavír)
15. března 2018 Grosser Saal Musikverein Vídeň
program:
Ludwig van Beethoven: Sonate für Klavier B dur, op. 106, „Grosse Sonate für das Hammerklavier“
= přestávka =
Sergej Vasiljevič Rachmaninov:
– Prélude für Klavier fis moll, op. 23 Nr. 1
– Prélude für Klavier B dur, op. 23 Nr. 2
– Prélude für Klavier d moll, op. 23 Nr. 3
– Prélude für Klavier D dur, op. 23 Nr. 4
– Prélude für Klavier g moll, op. 23 Nr. 5
– Prélude für Klavier Es dur, op. 23 Nr. 6
– Prélude für Klavier c moll, op. 23 Nr. 7
– Prélude für Klavier h moll, op. 32 Nr. 10
– Prélude für Klavier gis moll, op. 32 Nr. 12
– Prélude für Klavier Des dur, op. 32 Nr. 13
přídavky:
Alexandr Skrjabin: Etude cis moll, op. 42 Nr. 5
Jevgenij Kissin: Toccata
Sergej Vasiljevič Rachmaninov: Prélude für Klavier cis moll, op. 3 Nr. 2
Petr Iljič Čajkovskij: Meditation für Klavier D dur, op. 72 Nr. 5
