Ve Dvořákově sále Rudolfina byl v pondělí 8. září slavnostně zahájen letošní již čtrnáctý ročník festivalu Dvořákova Praha. Na programu večera zazněl Dvořákův Koncert pro housle a orchestr a moll (op. 53) v podání osmadvacetiletého koncertního mistra České filharmonie Josefa Špačka. Ještě před touto skladbou provedl Pražský filharmonický sbor s Českou filharmonií krátký, ale efektní Dvořákův Slavnostní zpěv (op. 113). Ve druhé části večera pak zazněla málo prováděná Symfonie č. 3 Es dur (op. 10).
Že bylo zahájení festivalu pojato velkolepě, není pochyb. Návštěvník si vyšlapal schody do Rudolfina po červeném koberci, když ho nato uvítala řada hostesek v červené róbě. Dokonce i pro návštěvníky byl na vstupenkách předepsaný dress code – black tie. Po koncertě pak byli pozvaní hosté uvedeni do dvorany Rudolfina na velkorysou slavnostní recepci. V tomto ohledu se jednalo o společenskou akci na úrovni. A i to je záměr organizátorů festivalu.
Co se dramaturgie zahajovacího koncertu týče, šlo o vhodně zvolené skladby, které najdeme také na novém dvořákovském kompletu. Jak Symfonii č. 3, tak houslový koncert má orchestr jistě dosud v živé paměti a bylo snad potřeba pouze tyto skladby oprášit. Nově nastudovat bylo třeba Slavnostní sbor, který ale jistě není náročnou skladbou jak pro orchestr, tak pro sbor. Pražský filharmonický sbor se tak v interpretaci této skladby mohl skvět v celé své síle a preciznosti (sbormistr Lukáš Vasilek). Dohromady s orchestrem se pak jednalo o bezchybné provedení.
Po této skladbě následoval sólový výstup mladého koncertního mistra České filharmonie Josefa Špačka, který svým výkonem dokázal, že se jedná o jednoho z našich nejlepších houslistů. Jeho interpretace je charakteristicky jemná, decentní, ale i precizní a technicky dokonalá. K dobru se mu také přičítá sympatické vystupování a absence prázdné „hry na efekt“. Špaček je nepochybně velkou hvězdou současné České filharmonie.
Konečně provedení Dvořákovy třetí Symfonie bylo také velmi zajímavé. Jak už bylo řečeno, interpretaci není co vytknout, protože Česká filharmonie Dvořákovy symfonie i koncerty dobře zná, neboť je v nedávné době podrobně s dirigentem Jiřím Bělohlávkem nacvičovala. Nicméně je tato symfonie sama o sobě zajímavá z hlediska kompozičního vývoje skladatele. Jeho kompoziční styl byl již vytříbený, nicméně stále ještě hledal své hudební prostředky po formové i instrumentační stránce. Zajímavé bylo užití dechových nástrojů ve spojení se smyčcovými a samotná třívětá forma symfonie.
Na zahajovacím koncertě není co pohanět – byl to koncert, který sázel na jistotu. Je jasné, že festival pojímá zahajovací koncert spíše jako VIP akci, nicméně, proč si právě na zahájení festivalu nekladou organizátoři trochu vyšší cíle a nezvolí si náročnější a dramaturgicky zajímavější program?
Dramaturgickým otazníkem také zůstává výběr lichých symfonií Antonína Dvořáka – právě ty budou na letošním festivalu uvedeny všechny v rámci řady Dvořák collection (v této řadě jako první zazněla na zahajovacím koncertě právě třetí Symfonie). Jak ale spolu liché symfonie souvisí? Možná by bylo lépe tyto dramaturgické tahy lépe promýšlet a uvést více do souvislosti s Dvořákovým životem a dílem. V každém případě bude jejich interpretace v podání České filharmonie velkým zážitkem.
Hodnocení autorky recenze: 85 %
Dvořákova Praha 2014
Zahajovací koncert
Dirigent: Jiří Bělohlávek
Sbormistr: Lukáš Vasilek
Josef Špaček (housle)
Česká filharmonie
Pražský filharmonický sbor
8. září 2014 Dvořákova síň – Rudolfinum Praha
program:
Antonín Dvořák: Slavnostní zpěv, op. 113, B202
Antonín Dvořák: Koncert pro housle a orchestr a moll, op. 53, B108
Antonín Dvořák: Symfonie č. 3 Es dur, op. 10, B34
Foto Petra Hajská
