V rámci zahájení šestého ročníku festivalu ImproEvents Prague (1.–7. března 2015) se uskutečnilo již osmnácté setkání improvizace tance, hudby a světelného designu pokaždé probíhající v jiném prostoru a v různém personálním obsazení.
Na účinkování ve večeru Setkáme se N° 18 přijalo pozvání devět tanečníků z různých koutů světa a členové Pražského improvizačního orchestru do nově otevřených prostor Studia ALTA v halách číslo 23 a 24 v Holešovicích. Vedle dosavadní fungující divadelní scény a malé zkušebny (hala 30 a 31) zde vzniklo zcela nové zázemí pro umělce a produkce (nejen spojené s ALTOU), velmi variabilní klubový prostor vhodný i pro koncerty či party, s velkým barem, a ještě jedna velká zkušebna, která, jak se ukázalo během tohoto večera, bude stávajícímu „alťáckému“ divadlu možná velkou konkurencí.
Jak je známo, čím více má improvizace omezení, tím se stává zajímavější. Koncepce průběhu a pravidla řečená hodinu před zahájením večera stavěla na sólu, duetu, triu v první polovině a společné improvizaci v druhé části programu. O tom, kdo s kým bude tančit a jak půjdou jednotlivé části po sobě, rozhodoval princip náhody, respektive losování.
Jako první stanovil los trio a další vytažené slámky určily tanečníky: Jaro Viňarský, Pedro Prazeres, BongHo Kim. Jejich hudební doprovod obstaral kontrabas v podání George Gremaschi a Jiří Durman na basklarinet. První improvizace se rozbíhala volněji a od vážné nálady přešla až k uvolněně působící sebeironii a lehkému humoru. Tanečníci se na sebe postupně ladili, aby v závěru s dokonalou souhrou odešli středem.
Potom se karty se obrátily a následující duet Anky Sedláčkové a Cèline Bacquè doprovázeli tři hudebníci. Na baryton saxofon hrál George Bagdasarov, kytara patřila Alexandru Losada a Petr Vrba ovládal trubku. Hudba, která se při tomto duetu rozprostřela ALTOU, byla více hluková než melodická a stala se velmi kontrastní oproti citlivému duetu dvou tanečnic.
Sólo si vylovila z hrnečku tanečnice Jana Novorytová, která v prostoru vedle a za doprovodu Veroniky Hladké na housle a perkusistky Michaely Antalové upoutala svou nebývalou elegantností v pohybu, stejně jako muzikálností svého tance. A protože perkuse se nebály i civilního zvuku vrzání nábytku či bubnování do stolu, působilo toto hudebně-taneční spojení velmi mile a odlehčeně.
Druhá část večera patřila hlavně zbývajícím třem tanečníkům příležitostně doplněným ostatními, kterým hráli všichni již výše zmínění hudebníci. Tanečníci Matthew Rogers a Wahe Akopjan byli lehce provokováni Mirkou Eliášovou, jež nezaváhala využít každé nabídnuté situace a rozvinout ji do spontánní pohybové sekvence zcela v souladu s hudebním doprovodem, a tak všichni perfektně využili stanovený čas. Hudba se stala ve svém vyznění jaksi konkrétnější a především tanečnice si pohrávala nadsázkou i interakcí s reakcemi svých spolutanečníků (a možná i diváků). Vždy došla do odpovídající pointy.
Nelze pochybovat, že by nepoučený divák měl celou tuto akci za předem choreograficky připravenou, což ovšem nebylo ani trochu možné, protože samotní protagonisté měli na své vzájemné sladění jen minimum časového prostoru. Jak bylo v tomto večeru vidět, taneční i hudební improvizace je opravdovým a plnohodnotným uměleckým projevem, pokud je založena na dlouhodobých zkušenostech a pod dobrým vedením. Dlužno už jen poznamenat, že o light design se (také svou světelnou improvizací) postarala Pavla Beranová a celý večer koncepčně připravila a programem provázela Zdenka Svíteková.
Hodnocení autorky recenze: 90 %
ImproEvents Prague 2015
Setkáme se N° 18
Koncepce a konferování: Zdenka Svíteková
Hudba: Pražský improvizační orchestr
Světelný design: Pavla Beranová
Premiéra 1. března 2015 Studio ALTA Praha
Tanec – Cèline Bacquè, Mirka Eliášová, Jana Novorytová, Anka Sedlačková, BongHo Kim, Pedro Prazeres, Daniel Raček, Matthew Rogers, Jaro Viňarský, Wahe Akopjan a další
Foto Jiří Jiráček
