Josef Hála se narodil 1. listopadu 1928 v Písku. Proslul brilantní technikou, všestrannou erudicí a rozsáhlým repertoárem, od baroka po hudbu současnosti. Studiu klavírní hry se věnoval od roku 1946 u profesora Františka Maxiána, u něhož také v roce 1951 absolvoval na Akademii múzických umění v Praze (AMU). Po absolutoriu účinkoval v rámci dvouleté povinné vojenské služby v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, kde působil jako sólista do roku 1956. Od roku 1949 pravidelně natáčel pro Československý rozhlas.
Roku 1952 se stal členem Sukova tria, kde účinkoval spolu s Josefem Sukem a Josefem Chuchrem do roku 1956 a později opět od roku 1980. Od konce 50. let se Hála věnoval převážně sólové koncertní činnosti, příležitostně však spolupracoval i s jinými komorními tělesy, jako byly například Smetanovo trio, České trio či Collegium Musicum Pragense.
Hála pravidelně koncertoval a nahrával s předními světovými sólisty, například Christianem Ferrasem, Henrykem Szeryngem, Wandou Wilkomirskou, Josefem Sukem mladším nebo Ladislavem Jáskem. Jako sólista a komorní hráč koncertně vystupoval v Evropě, Americe, Africe a Asii. V Japonsku dlouhodobě působil i jako pedagog.
Od roku 1960 pedagogicky půsovil na pražské AMU. Od téhož roku do poloviny 80. let byl cembalistou souboru Ars rediviva pod vedením Milana Munclingera, s nímž natočil řadu významných gramofonových nahrávek. Obdržel mnoho prestižních ocenění, například cenu francouzské kritiky za soubornou nahrávku cembalových koncertů Jiřího Antonína Bendy, kde je také autorem realizace cembalového partu a kadencí.
V roce 1993 obdržel cenu Senior prix za celoživotní dílo od Nadace Život umělce. Poslední koncert provedl s houslistkou Shizukou Ishikavou v Tokiu v březnu roku 2005.
„Otec byl posledních pět týdnů v nemocnici, ale předtím do poslední chvíle každý den hrál, přežil spoustu muzikantů, se kterými spolupracoval,“ uvedla dcera Markéta Hálová. Dodala, že rodina zatím nemá informace k poslednímu rozloučení se zesnulým.
