„Byl to chlap, který, když něco řekl, tak to platilo a nenechal se ničím odradit. Je to těžko nahraditelný člověk,“ řekla manažerka Společnosti českých skladatelů Daniela Bělohradská.
Jaromír Dadák se narodil 30. května 1930 ve Znojmě. V polovině 50. let ještě za studií se stal šéfem Armádního uměleckého souboru Praha. O rok později byl ale z politických důvodů z funkce sesazen a zhruba dva roky zastával místo horníka v Západočeském rudném průzkumu Praha Milín. Poté pracoval do roku 1963 jako hudební redaktor a režisér Československého rozhlasu v Ostravě, kde založil Ostravský rozhlasový orchestr.
Následně působil jako tajemník pobočky Svazu československých skladatelů a ředitel orchestru Moravské filharmonie v Olomouci. Po roce 1968 byl opět z politických důvodů perzekuován a ocitl se na seznamu nežádoucích osob. Musel odejít z postu ředitele olomoucké filharmonie a jeho skladby se nesměly hrát. Útočiště proto našel v Českém rozhlase Brno, kde spolupracoval s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů.
V té době se více věnoval lidové písni. V letech 1971 až 1975 byl oficiálně veden jako samostatný hudební skladatel. V letech 1975 až 1980, aby uživil rodinu se čtyřmi dětmi, však pracoval jako chemik a úpravář vody Ostravských vodáren.
Dadák složil desítky skladeb. Mezi ty stěžejní patří například Symfonie pro klavír a velký symfonický orchestr (1960), Čtyři skrovné pocty pro fagot a smyčcové trio (1991), Exclamatio ad Astra pro varhany (2000) či poslední dokončená skladba – Modlitba pro smíšený sbor na text písně Hospodine, pomiluj ny (2014).
Úpravy lidových písní od Jaromíra Dadáka mají v repertoáru například Slezský soubor Heleny Salichové, jehož cimbálovou muziku v roce 1978 založil a vedl, i pražská Muzika Souboru písní a tanců Josefa Vycpálka.
Jeho manželkou je klavíristka, cimbalistka a pedagožka Ludmila Dadáková.
