Water on the Bridge by se dalo doslovně přeložit jako „voda na mostě“, ale spíše je tím myšlena „voda na kobylce“. Tento experiment je improvizací dvou hudebnic, jejíž součástí je třicet plovoucích violoncell, voda v bazénu, terénní zvukové záznamy a elektronika řízená Danielem DeHaan.
Katinka Kleijn působí v Chicago Symphony Orchestra. Coby iniciátorka experimentálních projektů provedla nedávno duet pro violoncello a mozkové neuromagnetické vlny, vysílané do reproduktoru skrze zařízení na své hlavě. Taktéž Lia Kohl hraje na violoncello a je iniciátorkou performativních projektů propojujících hudbu a výtvarné umění.
Projekt Water on the Bridge se uskutečnil v rámci iniciativy města Chicaga Night Out in the Parks, jejíž součástí je více než dva tisíce kulturních událostí v sedmasedmdesáti městských parcích během celého roku.
Autorky představení uvedly v rozhovoru pro časopis Strad: „Skladba, která se skládá rovným dílem z hudby, pohybu a performativního umění, zkoumá linii mezi jemností a násilím, stejně jako břemeno, které všichni nosíme: jak ho živíme, staráme se o něj a necháváme ho odejít.”
[clanek id=“308354″]
Umělkyně tvrdí, že ve vodě nebylo poškozeno ani jedno hratelné cello, všechny nástroje tedy byly buď v neopravitelném stavu či podprůměrné kvality: „Několik violoncell, které jsme našly, lze opravit a darovat hudebním školám (…). Ostatní nástroje nestály za nic a byly tak proměněny v umění.“
Toto vystoupení není jediným projektem, který experimentuje s hudbou prováděnou ve vodě. Dánský ansámbl Between Music se dlouhodobě věnuje interpretaci hudby pod vodní hladinou s pomocí nástrojů vyrobených speciálně pro tento účel.
