Leoš Janáček je bezesporu jeden z nejvýznamnějších skladatelů minulého století, stejného formátu jako Verdi či Puccini, a jeho tvorba tvoří pevnou součást repertoáru světových operních scén. V naší zemi patří mezi jeho nejznámější a nejčastěji uváděné opery Příhody lišky Bystroušky a Její pastorkyňa, jež byla Janáčkovým prvním opravdovým úspěchem a která mu otevřela dveře do zahraničí. Janáček ve své době překvapoval výběrem námětů pro své opery, ne jinak tomu bylo i při Věci Makropulos, ke které autor napsal libreto sám podle stejnojmenné spekulativní fikce Karla Čapka. „Čapkova hra Janáčka nesmírně zaujala, vždyť se jednalo o zajímavou ženu. A působivý ženský osud se táhne jako červená nit všemi Janáčkovými operami,“ přibližuje vznik opery dramaturg Zbyněk Brabec a pokračuje: „Aby operu mohl komponovat, musel mít souhlas autora, tedy Karla Čapka. Přestože si Čapek myslel, že jeho hra není vhodná pro operu, Janáčkovi souhlas nakonec udělil.“ Světová premiéra Věci Makropulos se odehrála 18. prosince 1926 v Brně v nastudování režiséra Oty Zítka a dirigenta Františka Neumanna. „Pro zajímavost můžeme dodat, že Věc Makropulos je první operou, ve které se telefonovalo, a že prvním Jaroslavem Prusem byl Zdeněk Otava, dědeček režiséra Věci Makropulos a ředitele divadla Martina Otavy,“ zmiňuje Zbyněk Brabec.
Opera o krásné ženě, která díky elixíru života pobývá na světě již více než tři sta let, se v Plzni představí v režii Martina Otavy, který má s inscenováním Janáčkových oper mezinárodní zkušenosti. „Celý svět Janáčka zná a zcela oprávněně ho obdivuje. U nás se ale často setkávám s názorem, že Janáček je nesrozumitelný či příliš moderní, a to i přestože je téměř sto let mrtvý. Přitom jeho hudba je neuvěřitelně nádherná, vychází z lidské mluvy, intonace a vřelosti člověka. Je v ní něco geniálního před čím smekám. Tvorbu Leoše Janáčka hluboce miluji, speciálně Věc Makropulos,“ komentuje operu Martin Otava.
Výjimečnost skladatelových děl potvrzuje i šéfdirigent Norbert Baxa, autor hudebního nastudování. „Janáčkova hudební mluva je naprosto originální a jeho dramatické cítění, se kterým uchopuje libreto a komponuje operu, je ohromující. Pro mne v pozici interpreta je to obrovská výzva. Janáček přetavuje lidské emoce do hudby zcela neopakovatelným způsobem.“ Součástí inscenačního týmu, který diváky přenese do dvacátých let minulého století, jsou plzeňskému publiku dobře známí kostýmní návrhářka Dana Haklová (Carmen, Broučci, Veselá vdova), scénograf Daniel Dvořák (Donaha!, Orfeo) a autor videoprojekcí, tvořící výraznou složku celé scénografie, Petr Hloušek (Orfeo, Iris).
Hlavní roli Emilii Marty, ženy, která je uvnitř vyhaslá a unavená dlouhým životem, ztvární sólistka operního souboru Ivana Veberová: „Do hudby Leoše Janáčka jsem se zamilovala už při studiu role Jenůfy v Její pastorkyni a od té doby nedám na tohoto skladatele dopustit. Věc Makropulos je posluchačsky náročnější a trvalo mi déle, než jsem k ní našla cestu. Čím intenzivněji jsem se ale roli věnovala, tím více se prohloubil můj vztah a obdiv k Janáčkově hudbě.“ V dalších rolích se objeví neméně známá jména, mimo jiné Philippe Castagner, Richard Samek, Petr Horák, Tomáš Kořínek, Jiří Kubík, Svatopluk Sem, Amir Khan, Jevhen Šokalo, Dalibor Tolaš, František Zahradníček, Jan Hnyk či Jan Ježek.
