Symfonická báseň Franze Liszta Les Préludes byla poprvé uvedena v roce 1855. Sám autor o uměleckém obsahu programu hovoří takto: „Co jiného je náš život než řada preludií k neznámé písni, jejíž první tóny rozezní smrt?“ Skladba je plná velkolepých barevných orchestrálních obrazů, které hudebně ztvárňují poezii francouzského básníka Alphonse de Lamartina.
Z Kodályho orchestrálních děl se asi nejčastěji hrají Tance z Galanty z roku 1933. Dílo vděčí za svou nápaditost a popularitu především tematické bohatosti a přepychovým aranžmá. Ze souboru vystupuje klarinet, který evokuje charakteristický zvuk dechového nástroje tárogató. Dramaturgicky dokonale vypracovaná partitura představuje výjevy z vesnického života s širokou škálou nálad od melancholie přes hravost až po nespoutanou zábavu.
Skladby pro klavír a orchestr mají v díle Franze Liszta mimořádný význam, neboť skladatel byl zároveň jedním z nejlepších klavíristů své doby. První náčrt klavírního koncertu Es dur pochází z roku 1849. Liszt ho později několikrát přepracoval, jak bylo jeho zvykem. Struktura díla byla ve své době velmi novátorská. Liszt začlenil klavír do orchestru a některé nástroje – zejména flétnu, klarinet a hlavně violu – použil přímo sólisticky.
Inspirací pro symfonickou báseň Al Ula bylo Gergelymu Bogányimu dětské nadšení pro arabský svět: „Tehdy jsem se do těchto kouzelných zemí dostal jen prostřednictvím knih. Dokázal jsem si představit to horko, chuť arabské kávy, ovoce a jídla, pohled na karavanu velbloudů a hudbu arabského světa. Náhlý chlad po východu slunce na mě působil jako křišťálově čisté světlo. Protiklad chudoby, nepředstavitelného bohatství a množství tajemných zvyků zaměstnávalo mou představivost. Později jsem měl možnost zažít to osobně. Ze Saúdské Arábie jsem si odvezl mnoho zážitků, našel jsem tu směs, o které jsem četl před desítkami let. Pravěké město Al Ula se dotklo mé duše a přimělo mě převést tyto zážitky do hudební formy. Chtěl jsem vytvořit dílo srozumitelné všem a spojit prvky arabské a západní hudební tradice…“
Koncert se uskuteční v režimu „základ“. Povolená kapacita je 500 míst. Nadále platí povinnost mít horní cesty dýchací zakryté respirátorem FFP2.
