Včerejším koncertem Filharmonie Brno v katedrále sv. Petra a Pavla se uzavřel letošní Velikonoční festival duchovní hudby v Brně, konaný už po pětadvacáté. Tento ročník nesl název Srdce/Útočiště a jeho návštěvníci mohli v různých brněnských chrámech vyslechnout celkem šest dramaturgicky i interpretačně pozoruhodných koncertů, doplněných Temnými hodinkami od středy 23. března do Velkého pátku. Koncerty přinesly premiéry současných autorů i pozapomenutá díla skladatelů minulých epoch a účinkující, stejně jako početné publikum, vytvářeli atmosféru plnou soustředění na dokonalý prožitek uvedených děl.
V tomto duchu festival vyvrcholil včerejším filharmonickým koncertem, na jehož programu byla dvě díla českých autorů, Čtvrtá symfonie c moll Veliká noc, op. 54 Josefa Bohuslava Foerstra a Te Deum, op. 103 Antonína Dvořáka. Zdánlivě jde o autory, kteří nemají příliš mnoho společného, ale takový názor je pozůstatkem už téměř před stoletím Zdeňkem Nejedlým uměle vytvořené hráze mezi „pokrokovým“ Foerstrem a „konzervativním“ Dvořákem; ve skutečnosti měli ti dva společného dost – od opravdové a hluboké zbožnosti, přes setkávání se v tomtéž pražském chrámu svatého Vojtěcha, v němž byl Foerstrův otec ředitelem kůru a Dvořák varhaníkem, až po příchylnost k symfonické tvorbě. Zatímco však Dvořákovy symfonie obletěly svět a jsou stálou součástí repertoáru nejpřednějších orchestrů a dirigentů, o existenci pěti symfonií Foerstrových má málokdo potuchy.
Provedení předposlední z nich ukázalo, že za vyslechnutí rozhodně stojí. Je to symfonie z rodu mahlerovsko-brucknerovských kolosů, zkušeně a působivě vystavěná. V první větě začínající v pianissimové hloubce s neustálým tahem dopředu a vzhůru, ve větách středních s odlehčenou písňovostí (až dvořákovsky půvabná byla druhá věta nazvaná Velký pátek dítěte) a ve větě závěrečné s očistně působícími varhanními vstupy. Libor Pešek je dirigentem uplatňujícím střídmá a čitelná gesta, což bylo v opulentní akustice katedrály přímo životně důležité a skladbě to dodalo na zajímavosti (příkladně jednolitá stavba vstupní věty toho byla jednoznačným důkazem).
Nicméně i tak působila Foerstrova symfonie jako nostalgické ohlédnutí za „zlatým věkem“ romantické symfonie: v roce 1905, kdy ji začal skladatel komponovat, už jeho současníci psali buď sinfonietty (Max Reger) nebo Komorní symfonie (Schönberg), případně rozmáchlá díla programní (Sukův Asrael, Skrjabinova Poème extase).
Závěrečnou skladbou večera a tím i celého Velikonočního festivalu bylo Dvořákovo Te Deum. Interpretovali Filharmonie Brno, Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala) a sólisté Pavla Vykopalová (soprán) a Jiří Brückler (baryton).
Provedení pod taktovkou Libora Peška bylo určitě výborné, ale posluchač je mohl ocenit jen v pomalých a pianissimových částech, jinak – třeba hned v jásavém úvodu – k němu doléhaly jen málo identifikovatelné zvukové klastry, jež by příslušely avantgardě šedesátých let, Dvořákovi však nikoliv. Pokud si dobře vzpomínám, byly v počátcích brněnského Velikonočního festivalu instalovány nad orchestrem jakési baldachýny, které akusticky trochu pomáhaly. Jednoduše – velké romantické vokálně orchestrální obsazení v gotické katedrále nemá šanci být náležitě slyšeno. A tak jsem si cestou z koncertu ráda znovu přečetla plakáty na staveništi mezi hotely Slávií a Continental, že už brzy tam místo stavebního mistra bude stát dirigent s taktovkou. Kéž by!
Hodnocení autorky recenze: 80 %
Velikonoční festival duchovní hudby Brno 2016
Vítězství Bílé soboty
Dirigent: Libor Pešek
Pavla Vykopalová (soprán)
Jiří Brückler (baryton)
Sbormistr: Petr Fiala
Filharmonie Brno
Český filharmonický sbor Brno
3. dubna 2016 kostel sv. Petra a Pavla, Petrov Brno
program:
Josef Bohuslav Foerster: Symfonie č. 4 c moll „Veliká noc“ op. 54
Antonín Dvořák: Te Deum laudamus op. 103
