Tipy z festivalu 4 + 4 dny v pohybu
Minulý týden jsme avizovali dva nejslibnější zahraniční projekty z oblasti současného tance, které můžeme navštívit na festivalu 4 + 4 dny v pohybu, oba v divadle Ponec. Dnes večer The Third Dance izraelských tanečníků Niva Sheinfelda a Orena Laora, ve čtvrtek to bude projekt Twenty Looks or Paris is Burning at The Judson Church, ve kterém se střetávají dva taneční styly americké postmoderny. V pátek a v sobotu budou mít premiéru Podvraťáci od Spitfire Company.
Od 8. do 12. října bude svůj nový projekt Škůdce uvádět český soubor Wariot Ideal v Desfourském paláci. Na české alternativní scéně působí od roku 2009 a jejich projekty se vyznačují výraznou vizuální a hudební složkou. Věnují se tvorbě pro dospělé i pro děti, jejich domovskou scénou je pražské divadlo Alfred ve dvoře. Pravidelně se účastní významných festivalů, svou tvorbu představuje i v zahraničí. Hlavním představitelem souboru je autorský herec a mim Vojtěch Švejda, který má za sebou zkušenosti z Národního divadla, nominaci na Cenu Alfréda Radoka (2009) i ocenění Česká divadelní DNA (2012) za vynikající reprezentaci českého autorského divadla v zahraničí. Wariot Ideal dále tvoří hudebník, skladatel a autor hudby k mnoha inscenacím Jan Kalivoda, světelný designér, scénograf a amatérský filmař Jan Dörner a produkční Milena Dörnerová. Společně se věnují autorské tvorbě, která zahrnuje nejen improvizované pořady a pohybové, pantomimické a fyzické divadlo, ale i celovečerní činoherní představení.
Indickým tancem kathakem a novým cirkusem by měla být inspirovaná domácí premiérová performance Můj Hood, premiéru měla 4. října, reprízy jsou 9. a 11. října také v Desfourském paláci. Za projektem stojí performerky Anežka Hessová a Eva Stará a režisérka Lucie Ferenzová. „Jedna přišla právě teď, druhá je tu odmalička. Jednou se zase vydají na cestu. Určitě. Zatím čekají. A tu cestu hledají k sobě, jak se tak často říká. Což může být docela na dlouho. Asi. Minimálně jako cesta z Nuslí na Háje, když je mezitím pár let ve Švýcarsku. Pár let, pár zkušeností a pár škol oklikou třeba přes Indii,“ naznačuje obsah anotace. Scénická mixáž forem a stylů se v této performanci stává výrazovým prostředkem, protože nomádství je dnešní době vlastní: minimálně myšlenkově. Scénářem je esej na téma temnoty dnů zanechaných na opuštěných místech našich životů, protože jen ty světlé si ponecháme: minimálně myšlenkově. Volně se inscenace inspiruje knihou Světlé dny Zsuzsy Bánkové.
Představení íránského umělce Soroura Darabiho Šavušun je také postavené na hudbě a současném tanci, přinejmenším je program označuje jako jazykově bezbariérové. O čem jeho performance pojednává? V lednu si šíité připomínají legendu o šlechetném perském princi Šávašovi, který dobrovolně podstoupil mučení a prošel plameny, aby tak podal důkaz o vlastní nevině a očistil svou pověst od zlé pomluvy. Na ulicích, náměstích či ve svatyních se na jeho počest scházejí lidé, aby společně prožili smutek a žal, gesticky znázornili bolest, strach – a také aby dali průchod emocím volajícím po odplatě a násilí. Šavašun znamená doslova „oplakávání Šávaše“ a íránský umělec Sorour Darabi z této historicko-mytologické látky rozvinul ódu na zranitelnost. Darabi je íránského původu, ale žije a tvoří v Paříži. Prezentuje se mimo genderové určení. V Íránu byl/a součástí podzemní organizace ICCD (Invisible Centre of Contemporary Dance), která organizovala v Teheránu festival současného tance Untimely. Během studií v Národním choreografickém centru v Montpellieru stvořil/a Darabi sólo Subject to Change, inscenaci, která zpochybňuje vliv času a prostředí na transformaci jedince. V roce 2016 pak vytvořil/a v rámci festivalu Montpellier Dance sólo Farci.e zabývající se jazykem, genderovou identitou a sexualitou. Zatím poslední projekt Šavašun je ódou na soucit, zranitelnost a také na ty, kdo soucítí.
Viktor Černický uvádí projekt Prime Figures, premiéru měl v pondělí, repríza bude v sobotu. Černický ve svém novém projektu navrhuje podívat se na divadlo jako na místo pro lidské setkání a možnost zúčastnit se performance – ať v hledišti, nebo na scéně – otevírá i těm, kteří v ní jinak najdou zastoupení jen zřídka. Leitmotivem projektu Prime Figures je zvláštní zájem o společenství – a představuje nabídku stát se součástí početné skupiny, jež se po třech dnech spolu-práce znovu a znovu pokusí vytvořit společný autoportrét. Inspirován malbou tzv. holandského zlatého věku, rezignuje projekt Prime Figures na velká témata, obrací zrak k miniatuře a objevuje kouzlo v detailu každodennosti. „Téma společenství mě poprvé nadchlo, když jsem se díval na Noční hlídku, jeden z nevýznamnějších Rembrandtových obrazů, jenž vznikl jako dokumentace amsterodamského spolku domobrany. Lidské setkání coby centrální motiv mne pak zcela pohltilo, když jsem se seznámil s filmy švédského režiséra Roye Anderssona Ty, který žiješ nebo Písně z druhého patra. Jejich příběhy bez narativu jsou portréty lidské obyčejnosti, oslavou humoru a chválou malichernosti tak silné, že dokáže původní lidskou bezvýznamnost přetavit v něco velkolepého. Podobně jako posádka kapitána Franse Banninga Cocqa, která svou směšnou touhou po zachycení dala Rembrandtovi impulz k vytvoření jednoho z nejdůležitějších artefaktů v historii umění,“ říká Viktor Černický.
Slovenský současný tanec v zámoří
Nezapomínáme ani na dění u našich nejbližších sousedů. Slovenský soubor současného tance Divadlo Štúdio tanca ohlásil na první polovinu října zájezd do ciziny a do ledajaké. Reprezentovat slovenský tanec a své město Banskou Bystrici budou na festivalech Prisma v Panamě a Edanco v Dominikánské republice. Hostují s choreografií Andrea Petroviče 4 hlavy z úspěšného projektu tří choreografů 3×20, jehož premiéra se konala v dubnu 2018. Samotná choreografie se odkazuje na tvorbu renesančního malíře Hieronyma Boshe. 4 hlavy – 4 tanečníci svědomitě dokumentují abstrakci, ale také umocňují myšlenky poukazující na absurdní svět, ve kterém se nachází zahrada rozkoší i peklo.
Festival TANECVALMEZ se blíží
Již 12. ročník mezinárodního tanečního festivalu TANECVALMEZ, který patří k úspěšným regionálním projektům, které šíří povědomí o současném tanci, proběhne od 17. do 19. října. Fanoušky festivalu letos čeká několik překvapení. „V sobotu si nenechte ujít taneční bitvu, neboli battle, s českou i zahraniční porotou. Bude mezi nimi např. Bboy Junior, jeden z nejlepších break dancerů na světě,“ prozrazuje ředitelka festivalu Milada Borovičková. Další novinkou je páteční happening na náměstí Valašského Meziříčí, připraveny jsou i workshopy s účinkujícími. Celý program festivalu odstartuje dne 17. 10. 2019 v KD Zašová.
Na festivalu vystoupí třeba romsko-arménská taneční skupina Bachtale Kale Phrala. Ústřední postavou uskupení je Vahe Akopjan, nejúspěšnější tanečník „urban style“ a hip hopu v Česku. Za sebou má řadu ocenění i spolupráci s hvězdami jako 50 Cent a další. Umělce skupiny BKP spojuje láska k funku, soulu a lockingu – specifickému stylu street dance založenému na hravosti. Do Zašové přijedou se show, kterou vytvořili speciálně pro TANECVALMEZ.
V rytmu break dance a hip hopu se ponesou také další choreografie. V Dos au mur se v hlavních rolích představí několikanásobní šampioni v break dance Camille Regneault (Bgirl Kami) a Julien S. Maximin (Bee D), s duetem Addiction vystoupí Junior Bosila (Bboy Junior) a řecká mistryně street dance Kalliopi Tarasidou.
Scénický tanec budou reprezentovat dvě česká uskupení. Svérázný pražský soubor Burki&Com se vrací na festival po třech letech s choreografií Největší přání s podtitulem „balet ironie a radosti“. Soubor propojuje současný tanec s prvky divadla a kabaretu takovým způsobem, že se publikum baví od první do poslední minuty. Dvě inscenace uvede také Dora Sulženko Hoštová. V duetu Proces vypráví příběh vzniku tanečního díla a zároveň ironicky a s humorem poukazuje na nešvary soudobé tvorby. K tomu se vrací i v Progresu, kde se k tanečníkům přidají navíc mim a artista z cirkusu.
Právě probíhá – Výstava Laterna magika: Paměť experimentu
Národní filmový archiv završuje svůj výzkumný projekt další výstavou a uměleckou instalací věnovanou Laterně magice. Tentokrát v pražské MeetFactory, méně historicky a více interaktivně, expozicí a instalací s názvem Laterna magika: Paměť experimentu. Výstava byla zahájena v posledních zářijových dnech a potrvá až do 10. listopadu. Najdeme zde například umělecká díla Jakuba Nepraše, která byla v posledních letech umístěna na Nové scéně ND nebo speciální instalaci audiovizuálního umělce Michaela Bielického, videomateriály z Expa 58 a originální zážitek na vlastní kůži.
Výstava je kombinací historického materiálu, ukázek pozdějších inspirací Laternou magikou v jiných mediálních formátech, jakož i představením zcela nových uměleckých projektů, jež vznikají přímo v prostoru MeetFactory, odhaluje a přibližuje některé základní principy, na kterých byla/je Laterna magika vystavěna. Do prostoru galerie je přeneseno několik děl Jakuba Nepraše z let 2007 až 2019, která byla součástí Nové scény a do značné míry vycházela z tvorby Laterny magiky. V samostatném prostoru galerie Kostka pak připravili instalaci Kamila B. Richter a Michael Bielický, kombinaci architektonického objektu s projekcemi na polopropustné materiály. Poslední část výstavy je věnována zahraničním rezidentkám, které mají na Laternu magiku zcela odlišný, tradicí/historií nezatížený pohled, Aně Latini a Amelii Tan. Architektem výstavy je Zbyněk Baladrán, kurátorkami Lucie Česálková a Kateřina Svatoňová.
Výstava se pokouší o široké a nejednoznačné uchopení Laterny magiky, pojímá ji jako fenomén s mnoha fasetami a ambivalencemi. Ve svém podtitulu Paměť experimentu odkazuje k tomu, že se zaměřuje zejména na pokusnictví, které ji vždy tvořilo a tvoří, na neustálý a neustávající experiment, ze kterého se rodí a který může paradoxně zapříčinit i její stagnaci. MeetFactory se zároveň jeví jako ideální multimediální prostor, který se proměňuje na „laboratoř“ Laterny magiky, a stává se tak dalším oživením paměti experimentů.
