Česká filharmonie nakoupila za poslední tři roky hudební nástroje za téměř 18 milionů korun. Mezi nejcennější patří klavíry, tím posledním je nové koncertní křídlo značky Steinway model D za 3,5 milionu korun. Usedají za něj jen vybraní sólisté, jako třeba slavná Héléne Grimaudová a řada dalších, jež filharmonie očekává v nadcházející sezoně.
Nových nástrojů mají filharmonici ve svých fondech v Rudolfinu více než pět desítek, ty starší procházejí právě nyní přes prázdniny pravidelnou údržbou.
„Pro plánovanou přeměnu Sukovy síně na špičkový komorní sál byl zakoupen nový klavír pro komorní hru od italské rodinné firmy Fazioli. Je to rodinná malovýroba kvalitou srovnatelná, podle některých dokonce lepší než Steinway,“ přiblížila mluvčí České filharmonie Petra Zindulková.
Za poslední tři roky tak Česká filharmonie pořídila 54 nových nástrojů, z toho čtyři desítky dechových a dále xylofon, zvonkohru, dvě harfy, několik tympánů, dva bubny, kontrabas a dva klavíry. Důvodem nákupu byla vedle opotřebení také zajímavá obchodní příležitost i potřeba dalšího nástroje pro danou skladbu. Nákupům se věnuje sedmičlenná nástrojová komise, která zároveň střeží jejich stav a opravy.
Česká filharmonie pořizuje nástroje zpravidla u výhradních zástupců značek. Často se vybírají na míru při zahraničních zájezdech. Například flétny nakupuje u značky Yamaha, která sídlí v Japonsku. Vlastní nákup pak probíhá přes českého zástupce, zpravidla výhradního zastoupení v Česku.
Nejvíce se časem opotřebují dechové nástroje. Jejich průměrná obnova je zhruba patnáct let, třeba klarinet vydrží devět let, saxofon až dvacet. Smyčcové nástroje naopak lety získávají na kvalitě, to znamená, že se v případě potřeby opravují, ale zpravidla neprodávají. České filharmonii se proto vyplatí zaměstnávat houslaře. V našem prvním orchestru se sice nehraje na stradivárky, spíše na nástroje vhodné pro provoz, ale ve více než stodvacetičlenném orchestru se najdou i vzácné kusy třeba z dílny slavného českého houslaře Přemysla Otakara Špidlena. Housle koncertního mistra filharmonie Josefa Špačka naopak pocházejí z poloviny devatenáctého století, jejich hodnota dosahuje čtyř milionů korun. Mezi hráči jsou nástroje také italské, anglické, německé. „Nástroje se nakupovaly po celou téměř stodvacetiletou historii orchestru,“ přiblížil violista Jiří Poslední. Čím starší, tím zpravidla hodnotnější. A tak nástroj zakoupený v padesátých letech minulého století za tři tisíce korun může mít nyní hodnotu až čtvrt milionu.
Smyčcové nástroje se musejí uchovávat ve standardních teplotách a ve vlhkosti minimálně 40 procent, aby se omezilo vysoušení a předešlo prasklinám. Prasklý nástroj pod duší nebo podél basového trámce zásadně ztrácí hodnotu, tak jako zlomený smyčec. Proto se používají tepelně izolační pouzdra a zvlhčovače. Smyčce by muzikantovi měly vydržet mnoho let, záleží ale na druhu dřeva. Roli hraje i dekorace, která vyplňuje žabku smyčce. Vzácné smyčce mohou mít cenu až několik set tisíc, nejdražší bývají francouzské a německé.
Autorka je redaktorkou ČTK
Foto Česká filharmonie
