Už tento pátek se na repertoár Opery Národního divadla moravskoslezského v Ostravě vrací Janáčkova Káťa Kabanová. Pod taktovkou hudebního ředitele Roberta Jindry vystoupí hned šest nových představitelů hlavních rolí. Ostravskému publiku se představí Wioletta Chodowicz (Káťa), Arnold Bezuyen (Boris), Richard Novák (Dikoj), Roman Sadnik (Tichon), Josef Moravec (Kudrjáš) a také někdejší ostravská sólistka, polská mezzosopranistka Agnes Zwierko (Kabanicha).
S jakými pocity se vracíte po několika letech do Ostravy?
Do Ostravy vracím s velkou radostí. Debutovala jsem zde v roce 2003 a v následujících šesti letech si zde zazpívala řadu krásných velkých rolí. Měla jsem v Ostravě druhý domov. Tento pocit se mi vrátil, když jsem nyní procházela vrátnicí na první hudební zkoušku na Kabanichu v Kátě Kabanové. Mám zde řadu přátel a moc se na ně těším. Vždy jsem se zde cítila velmi dobře mezi kolegy a je teď pro mne velká čest a radost zazpívat si Janáčka právě tady.
Jaký máte vztah k Janáčkově operní tvorbě?
Měla jsem předtím možnost zazpívat si snad všechny velké klíčové role mezzosopránového a altového oboru v romantickém repertoáru. Moje první setkání s Janáčkem se uskutečnilo v roce 2005 právě v Ostravě a byla to Kostelnička v Její pastorkyni. Díky této premiéře jsem se do jeho tvorby doslova zamilovala. Od té chvíle jsem věděla, že je to hudba, na kterou jsem čekala celý život. Miluji Verdiho, Pucciniho nebo Mascagniho, ale jen janáčkovská harmonie umí zasáhnout všechny struny lidské duše. Je to zkrátka moje hudba. Když zrovna nezpívám, poslouchám kolegy a jsem doslova okouzlena. Po Kostelničce následovala Kabanicha, kterou jsem si zazpívala v roce 2010 v daleké Argentině – v nádherném a obrovském Teatro Colón v Buenos Aires.
Jste ráda na jevišti zlá? (smích)
Mám ráda přísné ženské postavy – Kostelničku, Kabanichu, ale i Ježibabu ve Dvořákově Rusalce, Kundry ve Wagnerově Parsifalovi nebo Kněžnu v Čajkovského Čarodějce. Určitě jsou mi pak blízké i dramatické verdiovské role – Eboli v Donu Carlosovi, Amneris v Aidě, Azucena v Trubadúrovi, Ulrica v Maškarním plesu, ale i chytrá Quickly ve Falstaffovi. Tu jsem si poprvé zazpívala v roce 2005 v Ostravě a zopakuji si ji přesně po deseti letech v londýnské Covent Garden. V roce 2016 budu zpívat Madame de la Haltière v Massenetově opeře Cendrillon. To je vlastně také zlá postava, nevlastní matka Popelky. Z těch nabídek na zlé postavy mám vlastně radost, protože sama jsem velmi veselý člověk a vše řeším s úsměvem. Je to pro mne takový kontrast pro život. Můj velký přítel, operní režisér a umělecký ředitel Komische Oper v Berlíně Barrie Kosky mi vždy opakuje: „Tebe baví zpívat Ježibabu. Ona je sice velmi přísná, ale ty v ní máš takové veselé ‚blikání‘, které divák nepozná, ale já je vidím.“ (smích)
Děkuji za rozhovor.+++
===
Vizitka:
Agnes Zwierko – mezzosopranistka (1963), absolventka Technické univerzity ve Varšavě – fakulta Elektroniky a Hudební akademie Fryderyka Chopina ve Varšavě – herecko-pěvecký obor. Od roku 1990 spolupracovala s operními divadly a filharmoniemi v Polsku (Velké divadlo – Národní opera ve Varšavě, Velké divadlo v Lodži, Velké divadlo v Poznani, Národní filharmonie ve Varšavě, Krakovská filharmonie, Poznaňská filharmonie). Za hranicemi Polska debutovala v roce 2000. Hostovala na místech, jako je Divadlo Regio v Turíně, festival Wexford Opera a Aphrodite Opera, festival Beijing Music, Královská opera v Kodani, Lipská opera, Opera Slovenského národního divadla v Bratislavě, Státní opera v Praze, Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě, Divadlo Massimo v Palermu, Operní scéna Semperoper v Drážďanech, Teatro alla Scala v Miláně, Palacio Euskalduna v Bilbau, Divadlo Cervantes v Malaze, Opera de Oviedo, Gran Teatre del Liceu v Barceloně, Opera Lyra v Ottawě, Accademia di Santa Cecilia v Římě, Musashino Concert Hall v Tokiu, Teatro Colon v Buenos Aires, Komische Oper v Berlíně, Berlínská státní opera a Královská opera Covent Garden v Londýně.
www.agnes-zwierko.com
www.ndm.cz
Foto archiv A. Zwierko
