Koncert Symfonického orchestru Českého rozhlasu se uskutečnil v neděli 29. října v Rudolfinu jako Ozvěna Česko-německého kulturního jara 2017. Liebreich nebyl jedinou hvězdou večera. Sólistou Šostakovičova Koncertu pro violoncello a orchestr č. 1 byl Alban Gerhardt. Oba němečtí umělci se ukázali být výraznými, charismatickými osobnostmi. Dirigent jako muzikální, energický a přitom skromný a nenápadný hybatel, violoncellista jako výrazně osobitý, absolutně hudbě oddaný interpret.
Šostakovičův koncert vznikl na výzvu Mstislava Rostropoviče a měl v jeho podání premiéru na podzim 1959 v Leningradě. Posluchačsky vděčná skladba exponuje jako téma výrazný základní čtyřtónový motiv, první i třetí věta jsou rychlé, virtuózní, rázné, úporné, drsné, ale i pikantní a do určité míry i vtipné, i když ne veselé. Sólista hrál od počátku s úžasnou fyzickou i obsahovou angažovaností, táhl skladbu nesmlouvavě kupředu. Smyčec znovu a znovu usilovně útočil na limity strun, naléhavost zběsile směřovala v rychlém sledu tónů i v zámlkách až na dřeň. Když přišla kantiléna, našel ovšem violoncellista mnohem lahodnější tón a ve volné střední větě, v níž hraje dlouho i sám, se dobral nádherně podmanivé, propastné a závažné hloubky. Alban Gerhardt je nonkonformní umělec, jehož záběr sahá od klasických koncertních síní po vystupování ve věznicích a nemocnicích, ve veřejném prostoru i ve vlacích. Ve shodě a v součtu energií s doprovázejícím dirigentem hrál Šostakoviče s tak zřetelným, velkým a nakažlivým osobním vkladem, tak výjimečně, že skladba zůstane po tomto večeru nadlouho pod kůží.
Brahmsova Čtvrtá symfonie byla pak ukázkou síly dirigentského vyzařování, které gestem, příkladem a vůlí dokáže strhnout břehy a v novém neběžném proudu vést orchestr k jedinečnému, vynikajícímu výkonu. Od prvních tónů přicházely ze stupínku detailní inspirativní podněty k pečlivému pohledu na motivy, fráze, výraz a ducha skladby, která jinak může svádět k jednoduchému siláckému přístupu. První věta exponovala Brahmsovo hudební myšlení ukázkovým způsobem. Druhá byla měkká, pak energická a nakonec zjihlá, třetí věta přímočará, závěrečná epicky výmluvná. Alexander Liebreich v Brahmsově hudbě o něco víc zdůraznil romantismus nad klasickou stavbou, ve finále výraz nad kontrapunktickou formou. V kontextu standardu Symfonického orchestru Českého rozhlasu šlo v jeho režii o nadprůměrný výkon a ve výsledku o skutečně v pravém slova smyslu mimořádný koncert. Sólista Alban Gerhardt si přál usednout k provedení Brahmsovy symfonie do violoncellové skupiny. Stalo se, dostal pult a židli, zahrál si dílo zcela neokázale. Zvýrazněn dirigentem až ex post, v samém závěru děkování, osobním obejmutím. Bezprecedentní historka.
V úvodu večera zazněla Studie pro smyčce Pavla Haase, poslední dílo skladatele, vězněného z rasových důvodů v Terezíně a o pár týdnů později zavražděného v Osvětimi. Její zařazení do česko-německého programu, odvolávajícího se na sousedství a spolupráci české a německé kultury, dostává rozměr bolestného mementa. Rozhodně hodnotná partitura. Ale v kontextu vyznění dalších dvou děl tentokrát přece jen o něco méně dokonalá a o něco méně silná interpretace.
Alexander Liebreich se má objevit u rozhlasových symfoniků opět na jaře. Zajímavý host, vybočující náhle z řady dalších. Ať se objevuje častěji.
Hodnocení autora recenze: 95%
Mimořádný koncert s Alexandrem Liebreichem
Alban Gerhardt (violoncello)
Dirigent: Alexander Liebreich
29. října 2017 Rudolfinum Praha
program:
Pavel Haas: Studie pro smyčce
Dmitrij Šostakovič: Koncert pro violoncello a orchestr č. 1 Es dur, op. 107
Johannes Brahms: Symfonie č. 4 e moll, op. 98