V generaci českých skladatelů, jejichž tvorba spadá převážně do období kolem poloviny dvacátého století, zaujímá přední místo Miloslav Kabeláč, který svým životem i dílem akcentuje velmi aktuální téma: neústupnost vůči zlu a oddanost humanistickým ideálům. Obojí prokázal za nacistické okupace i v časech komunistické diktatury. Za nejtěžší totality unikal skladatel z ideologického sevření fascinovaným pohledem ke hvězdné obloze. V Mysteriu času, jež patří k nedoceněným drahokamům evropské symfonické tvorby dvacátého století, hovoří o citovém rozechvění z vesmírného dění, z pevného řádu, který všemu vládne. On sám o svém díle napsal: „Vznikalo z mých lidských a uměleckých zásad a představ. Jaký bude jeho osud, nezáleží již na mně. Jen čas – třeba i nečas – prověří jeho hodnotu.“ Z této prověrky časem vyšla Kabeláčova tvorba s jednoznačným úspěchem.
Album vedle Mysteria času obsahuje i další Kabeláčova významná díla: Hamletovská improvizace pro velký orchestr Op. 46 (napsané k 400. výročí Shakespearova narození), Zrcadlení Op. 49 a Proměny (Metamorfózy) II. chorálu Hospodine, pomiluj ny Op. 58, které Kabeláč dokončil jako své poslední dílo jen několik týdnů před smrtí. Jsou inspirovány nejstarší českou duchovní písní Hospodine, pomiluj ny, modlitbou, jež symbolicky končí trojím krleš (Kyrie eleison). Album Mysterium času navazuje na úspěšný komplet Kabeláčových symfonií (Supraphon 2016) a doplňuje pozoruhodný obraz Kabeláče – symfonika o další drahokamy.
Dirigent Marko Ivanović o albu Mysterium času
Co pro vás osobně znamená Miloslav Kabeláč jako autor?
Miloslav Kabeláč pro mě představuje významnou osobnost české hudby dvacátého století, která ovlivnila několik českých skladatelských generací. V Kabeláčově životě a díle se zrcadlí veškerá tragédie doby, ve které žil. Je pozoruhodné, že navzdory politickým a estetickým tlakům, jimž musel za života čelit, zůstal vždy neústupně věrný svému skladatelskému přesvědčení, a díky tomu také veškerá jeho hudba vykazuje obrovskou vnitřní integritu. Na druhou stranu je ovšem znát, že stále držel „prst na tepu doby“ a vnímal směry, jakými se soudobá hudba u nás i v zahraničí vyvíjí. A tak i když veškerá jeho hudba nese podobný rukopis, přesto je rozdíl mezi estetikou jeho raných a pozdních skladeb značný.
Co bylo nejtěžším mezníkem při nastudování Mysteria času?
Mysterium času je zkomponováno jako jeden obří dramatický oblouk, který je potřeba tempově a dynamicky vystavět. Kabeláč patřil ke skladatelům, kteří se snaží neponechat nic náhodě, a díky četným údajům v partituře dirigentovi úkol do značné míry usnadňují. Jakkoliv je ovšem Mysterium času posluchačsky působivé, pro orchestr se jedná o skladbu velice náročnou a fyzicky namáhavou. Úkol dirigenta je tudíž při nastudování i psychologický: musí přesvědčit muzikanty, že se veškerá námaha vložená do tohoto rozměrného díla dokáže vrátit v podobě nadšené posluchačské reakce.
Metamorfózy II. chorálu Hospodine, pomiluj ny dokončil Kabeláč jako své poslední dílo jen několik týdnů před smrtí. Jak jej vnímáte?
Hudební jazyk Miloslava Kabeláče se v průběhu let neustále zestručňoval. V jeho pozdních dílech je patrná snaha zbavit se veškerých „zbytečností“, dostat se až na dřeň uměleckého sdělení, a to pak co nejjednoduššími prostředky předat publiku. Jeho Metamorfózy jsou toho zářným příkladem. Stručné a úsečné zpracování chorálu Hospodine, pomiluj ny lze vnímatjako skladatelův epitaf, který vyznívá o to silněji v porovnání s Mysteriem času, napsaném o desítky let dříve.
Jak se vám při nahrávání tohoto alba spolupracovalo se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu?
Velmi dobře. Je to skvělý a ochotný orchestr, který má zcela pochopitelně obrovskou zkušenost se studiovou prací. Navíc se jedná o orchestr, se kterým byl Kabeláč dlouhé roky profesně svázán, a tak si velmi vážím toho, že jsem právě s ním mohl Kabeláčovo souborné orchestrální dílo natočit.
Album Miloslav Kabeláč: Mysterium času vydává Supraphon 23. září 2022 na CD i v digitálních formátech.
