To je velmi nepřesný název článku o koncertě, který patřil mezi výjimečné už svou originální dramaturgickou kombinací díla Erwina Schulhoffa a hudby Antonína Dvořáka.
Text programu upozornil na skutečnost, že už v roce 1932, kdy měl Schulhoffův Koncert pro smyčcový kvartet a dechový orchestr svou světovou premiéru v Praze s Ondříčkovým kvartetem a s Českou filharmonií pod taktovkou Václava Talicha, zazněl spolu s dílem Dvořákovým. Schulhoffův Koncert je dílo svěží, bohaté na kontrasty všeho druhu, typický hravý Schulhoff, jemuž nechybí nic z meziválečné avantgardy, mezi jejíž charakteristické rysy patří nevšední kombinace hudby „vážné“ a „nevážné“.
PKF – Prague Philharmonia pod vedením svého šéfdirigenta Jakuba Hrůši doprovázela až neuvěřitelně mladistvě jiskřivé Haasovo kvarteto, které na sebe vzájemně slyší nějakým způsobem, který je těžké popsat. Jsou spolu nějak vnitřně propojeni a bylo by velmi zajímavé vědět, jakým způsobem skladbu zkoušejí a mají-li svého interního dirigenta nebo jejich interpretace skladby – její temporytmika, dramatičnost, vypjatý výraz vzniká spíše jako kombinace tvůrčích vkladů jednotlivých hráčů. V každém případě projevili neobyčejný smysl pro výjimečnost dané skladby. Temperament celé čtveřice v čele s primáriem (primáriuskou?), která nejenže báječně hraje, ale ještě navíc ví, jak se obléci a učesat, aby podtrhla charismatičnost ansámblu, se znovu projevil ještě v přidané Šostakovičově Polce. Hravost Haasova kvarteta, pro jehož hru je technická virtuozita samozřejmým základem, podtrhuje ještě jeden dar, který mu byl dán – je jím veliký smysl pro humor, pro hudební humor. Dechová sekce PKF – Prague Philharmonie doprovázela citlivě a vyváženě, ale kvarteto vévodilo.
Po přestávce Dvořákovy Svatební košile (1884): vynikající PKF – Prague Phiilharmonia, výborný Pražský filharmonický sbor se sbormistrem Lukášem Vasilkem…, ale nerozbíjejme celek, který držel až zázračně pohromadě. Jak se ukázalo, dirigent Jakub Hrůša si pro tuto kantátu vybral ideální české sólisty. Dívka v podání Alžběty Poláčkové měla v sobě prostotu a čistý výraz, kterého aby u nás pohledal. Ani stopa po nějaké velkooperní nabubřelosti, zpívala svůj part krásně, zpěvně, pokorně, hlasem vyváženým odshora až dolů, propracovaně, velmi citlivě (když si budeme hodně vymýšlet, pak jí občas bylo méně rozumět – pozor na znělost souhlásek). Richard Samek byl právě tak dokonalým ženichem, jeho hlas zněl blachutovsky barevně, plně a nechyběl mu ani ten občasný nezbytný záblesk ďábelskosti. Oba mladí pěvci podali obdivuhodný výkon a Ivan Kusnjer jako vypravěč právě tak. Jeho hlas byl znělý, barevný a kultivovaný. Zkušený pěvec „tvrdil muziku“ svým vypravěčským moudrým umem.
Dirigent Jakub Hrůša měl především dokonale promyšlenou koncepci díla, které ožilo v podobě, z níž by i sám autor musel mít radost. Svatební košile se objevily v plné kráse, tak, jak se to málokdy podaří. Všichni účinkující pochopili, že jsou v dobrých, citlivých a přesných rukou a muzicírovali. Orchestr hrál jako pánbůh – byla radost poslouchat jednotlivé nástroje nebo jejich skupiny, všímat si, do jakých detailů je skladba propracována. Byl to svátek. Asi tu naši muziku občas dělat umíme. A na tom přece hodně záleží, v ní bychom měli být nejvíc doma, v ní jsme autentičtí – ale zatím ne dost často. Tentokrát: ano. Děkujeme a příště zas!+++
===
Hodnocení autorky recenze: 90 %
Pražské jaro 2014
PKF – Prague Philharmonia & Jakub Hrůša
Dirigent: Jakub Hrůša
Sbormistr: Lukáš Vasilek
Alžběta Poláčková (soprán)
Richard Samek (tenor)
Ivan Kusnjer (baryton)
PKF – Prague Philharmonia
Pavel Haas Quartet
Pražský filharmonický sbor
29. května 2014 Dvořákova síň – Rudolfinum Praha
program:
Erwin Schulhoff: Koncert pro smyčcové kvarteto a dechový orchestr
=přestávka=
Antonín Dvořák: Svatební košile, op. 69
Foto Pražské jaro – Zdeněk Chrápek
