PKF – Prague Philharmonia, dříve známá jako Pražská komorní filharmonie, v uplynulých dnech oslavila svou dvacetiletou existenci třemi slavnostními koncerty, ke kterým si pozvala umělce vysoce kvalitní úrovně. Poslední nedělní koncert konaný 5. října v Rudolfinu byl o to významnější, že jej dirigoval Jiří Bělohlávek, který stál u zrodu tohoto tělesa.
Program večera směřoval k vídeňskému klasicismu – Janu Václavu Hugu Voříškovi a Ludwigu van Beethovenovi. První část patřila českému emigrantovi, který se po studiu práv a filozofie uchytil ve Vídni nejen jako konceptní praktikant dvorské vojenské rady, ale také i jako dvorní varhaník. PKF – Prague Philharmonia jej představila ve jeho nejzdařilejším díle, Symfonii č. 9 d moll, op. 125. Tuto beethovenovsky laděnou skladbu hráli filharmonici v zásadách klasicistní interpretace se zřetelem na výrazovou přesnost a vyváženost. Smyčcové i dechové dřevěné nástroje si melodicky vzájemně korespondovaly, žesťové nástroje zase příliš nerušily svou harmonickou výplní. Celá symfonie oplývala stylovou elegancí a plynule směřovala ke svému vrcholu ve čtvrté větě, plné radostí a vitality.
Obecenstvo tak bylo příjemně naladěno na druhou část programu, jenž předesílal ještě větší hudební zážitek, kterým se ve skutečnosti stala Devátá symfonie d moll s Ódou na radost op. 125 Ludwiga van Beethovena. Pro mnoho dirigentů se staly symfonie tohoto završitele éry klasicismu jakousi mekkou, zvláště ta poslední. Je velmi těžké objevovat nová interpretační pojetí, kterými by publikum mohlo být ještě překvapeno. U Jiřího Bělohlávka tak bylo díky nuancím v oblasti tempa a dynamiky. Velmi zajímavě vyzněla pod jeho taktovkou třetí věta, která přinesla jemné agogické odstíny doplněny dynamickými nuancemi. Bělohlávkovo pojetí Beethovenovy Deváté místy už předznamenávalo raný romantismus. Orchestr až na pár nejistých nástupů, zejména v první a třetí větě reagoval na dirigentova gesta přesvědčivě a i barevně zněl velmi sladěně.
V Ódě se představili mladí sólisté. Hlavním lákadlem byla sopranistka Simona Houda Šaturová, Jana Hrochová Wallingerová zpívala altový part.
Richard Samek je majitelem průrazně znějícího a ve všech polohách vyrovnaného lyrického tenoru a odvedl skvělý výkon, basista Jan Martiník hned v prvních tónech přesvědčil publikum o svém velmi výrazném talentu.
Pražský filharmonický sbor vedený sbormistrem Lukášem Vasilkem je ve skvělé kondici, jeho celkový zvuk se po určité době omladil. Ve výslovnosti artikulačně precizní a dynamicky jednotný. Sváteční atmosféru celého koncertu publikum odměnilo dlouhotrvajícím zaslouženým potleskem.
Hodnocení autora recenze: 70 %
20 let stylově III
Beethovenova devátá – (V)oříšek k rozlousknutí
Dirigent: Jiří Bělohlávek
Simona Houda Šaturová (soprán)
Richard Samek (tenor)
Jan Martiník (bas)
Jana Wallingerová (mezzosoprán)
Sbormistr: Lukáš Vasilek
PKF – Prague Philharmonia
Prague Philharmonic Choir
5. října 2014 Dvořákova síň Rudolfinum Praha
program:
Jan Václav Hugo Voříšek: Symfonie D dur, op. 24
Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 9, d moll, op. 125
Foto Morris-Media 2014
