V pátek 4. února se olomoucké publikum dočkalo po devatenácti letech premiéry nového nastudování Čajkovského nejpopulárnější opery Evžen Oněgin. „Lyrické scény“ na motivy Puškinova veršovaného románu byly tentokrát uvedeny v ruském originále, druhá premiéra se uskutečnila o den později.
Elena Gazdíková (Taťána), Filip Tůma (Oněgin)
Ondřej Koplík (Lenský), Václava Krejčí Housková (Olga)
Na téměř prázdné scéně se odvíjelo notoricky známé drama. Že se vše odehrává bez kulis, mně chvílemi připadalo dosti zvláštní již během prvního jednání. Pokud se totiž režisér pustí do takto strohého pojetí, je nezbytné, aby zpěváci vše nejen odzpívali, ale také odehráli. Přiznám se, že mě premiérová představitelka Taťány, hostující Ana Carolina Diz nijak herecky ani pěvecky neuchvátila, dopisová scéna byla nudná a dlouhá. Hlas hlavní představitelky byl nevýrazný, přes orchestr se nenesl dokonce ani v lyrickým pasážích, takže ty dramatičtější již není třeba komentovat. Podobně i premiérová Olga v interpretaci Václavy Krejčí Houskové byla dosti pěvecky nevýrazná. Bylo možno se jen dohadovat, zda všechny ženské protagonistky (tedy také Olga Málková jako Larina a Olga Koubková v roli chůvy) během úvodních scén vůbec zpívají rusky. Vše změnil až příchod Oněgina v podání Jakuba Kettnera. Myslím, že se mu tato role podařila po všech stránkách, jak herecky, tak i pěvecky. Navíc muselo být všem hned jasné, že v originále skutečně zpívá! Také druhé dějství bylo poněkud překvapivě nevýpravné. Sbor na zcela prázdné scéně v černém mně připomínal spíše nějakou smuteční tryznu, než oslavu narozenin. Dramatické pasáže Lenského (Ondřej Koplík) a Oněgina rozhodně byly díky slabšímu pěveckému výkonu tenoristy také dosti nudné. A nebylo pro mě záchranou ani jediné velice zajímavé scénické řešení soubojové scény. Nemilým překvapením byl i začátek třetího dějství, kdy místo slavnostní plesové polonézy obecenstvo dlouze hledí do stažené opony, aby pak bylo osvěženo křečovitým stylizovaným tancem v podání sboru. Tady jsem se jako divák tohoto nastudování už definitivně ztratila, protože mi absolutně unikl smysl takovéto robotické taneční exhibice. A to nejsem odpůrcem experimentů ani moderních režijních pojetí. Toto představení ale pro mě osobně nemělo žádnou jednotnou inscenační linku nebo záměr, ale bylo jen sledem obrazů bez hlubšího smyslu. Kdoví, možná, že ona černá barva spojená se sborem měla diváka přinutit k soustředění se na osudy hlavních postav… Příjemným osvěžením třetího dějství byla ona jediná slavná árie knížete Gremina v podání Jiřího Přibyla. Závěr pak pro mě vyzněl dosti komicky, protože Taťána byla na jeviště přivezena na pohybujícím se „chodníku“ a já místo dojetí s obavami sledovala, zda představitelka během „jízdy“ neupadne.
Jakub Kettner (Oněgin)
Elena Gazdíková (Taťána), Barbora Polášková (Olga)Závěrem bych ráda pochválila suverénní výkon sboru i orchestru, obě premiéry byly provedeny za řízení hostujícího dirigenta Pavla Šnajdra. Poslední olomoucké inscenace skýtají v tomto směru pro mě potěšení.
Filip Tůma (Oněgin), Elena Gazdíková (Taťána)Petr Iljič Čajkovskij:
Evžen Oněgin
Dirigent: Pavel Šnajdr j.h.
Režie: Andrea Hlinková
Výprava: Miriam Struhárová j.h
Sbormistr: Lubomíra Hellová
Choreografie: Dana Krajevskaja
Larina, statkářka: Magda Málková / Zdeňka Mollíková
Tatiana, její dcera: Anna Carolina Diz j.h. / Elena Gazdíková / Lea Vítková
Olga, její dcera a Tatianina sestra: Václava Krejčí Housková / Barbora Polášková
Filipjevna, Ňaňa, chůva: Olga Koubková j.h. / Jitka Zerhauová j.h.
Lenskij: Ondřej Koplík / Milan Vlček
Evžen Oněgin: Jakub Kettner / Filip Tůma j.h.
Kníže Gremin: Jiří Přibyl / David Szendiuch
Rotný + Zareckij: Vladimír Třebický / Vladislav Zápražný
Triquet, Francouz: Ondřej Doležal / Petr Šíma
Guillot, Oněginův sekundant: Petr Hloužek