Akce začala v salónku A. Neumanna, kde proběhlo přivítání ředitelem ND Janem Burianem. Zatímco návštěvníci usrkávali sekt, Burian je informoval o tom, v jakém stadiu rekonstrukce divadla momentálně je, které práce jsou již hotovy a co všechno je ještě v plánu. V budově již byly vyměněny rozvody elektřiny, vody, odpady, a kompletně předělán systém vzduchotechniky. Kromě těchto funkčních nutností si rekonstrukce rovněž klade za cíl vrátit podobu interiéru divadla do původního stavu před nepříliš citlivou rekonstrukcí v 60. až 70. letech. Konkrétně v salónku A. Neumanna je již hotova „staronová“ ozdobná podlaha (navržená podle původní mramorové), do oken na balkóně se navrátí busty Schillera, Goetha a Mozarta, mimochodem vytvořené s pomocí 3D tisku.
Po úvodním proslovu proběhl přesun do hlediště. I zde to prozatím nepůsobí zrovna jako „krátce před dokončením“, ale na druhou stranu je zde znát spousta pečlivě odvedené práce. Shora visí důkladně zabalený (a podle všeho již zrestaurovaný) lustr, na stropě, balkonech i dalších místech byla vyměněna béžová barva za někdejší bílou, což celý prostor (přestože zde bylo šero) příjemně rozsvítilo. Hlediště zatím tvoří jen oceán čtverhranných otvorů v betonové podlaze, jen vzadu bylo „vystavených“ několik nových sedaček – které jsou mimochodem velmi vkusné a pohodlné. Vyčištění a zakonzervování dosud velmi zaneřáděné protipožární opony bude jedním z posledních bodů rekonstrukce, stejně tak i instalace nové malované opony, vytvořené dle původního návrhu Eduarda Veitha.
Dále byla na řadě prohlídka zákulisí a především jeviště (tedy ohromné kulaté jámy), jež je v současné době připraveno na instalaci nové jevištní techniky. Ta by podle Buriana měla být nejmodernější ve střední Evropě. Naklápěcími jevištními stoly, které zmiňoval jako vrchol této techniky, disponuje například i plzeňské Nové divadlo.
Další kroky vedly do prostoru, kde byly uskladněny nádoby s olejem (jímž se tu dřív topilo) a který by měl v budoucnu sloužit jako zkušebna, neboť jeho rozměry odpovídají velikosti jeviště. Nahlédnout bylo možno i do současné „kotelny“.
Podzemní chodbou se pak došlo až do provozní budovy, kde bylo možné postupně si prohlédnout další tři velké místnosti: na budoucím sborovém zbývá ještě práce, stejně tak i na baletním. Naopak těsně před dokončením je již zkušebna pro orchestr, která je zároveň i nahrávacím studiem. Dříve se zde točila hudba k českým filmům a obnovení studia by prý mělo k obnovení této tradice pomoci.
Při návštěvě v rekonstruované Státní opeře bylo vidět, že pracovníci firmy Hochtief zde již odvedli spoustu poctivé práce a že se rekonstrukce divadla bere se vší vážností, nicméně leccos ještě zbývá.
Na druhou stranu, jak zmínil ředitel Burian, omítky budou mít pracovníci hotové během pár týdnů a celkově jde prý rekonstrukce podle plánu. Tak si držme palce, ať se všechno stihne, firma divadlo předá včas (v plánu je datum 15. prosince) a Státní opera (mimochodem jedno z nejkrásnějších divadel vůbec) nám opravdu 5. ledna 2020, na své 132. narozeniny otevře své brány.
