Otmar Mácha se narodil 2. října 1922 v Mariánských horách do rodiny horníka a kamnáře. V roce 1941 ukončil ostravské gymnázium maturitou, následně studoval do roku 1942 kompozici u Františka Míti Hradila, u nějž pokračoval ve studiu na pražské konzervatoři až do roku 1945. Mistrovskou školu absolvoval v letech 1945–1948 u skladatele a dirigenta Jaroslava Řídkého. V letech 1945–1962 pracoval jako hudební režisér a posléze jako ústřední dramaturg hudebních pořadů v Československém rozhlase. Od roku 1962 působil jako skladatel ve svobodném povolání. Zaměřoval se na symfonické básně, opery, písně, varhanní a komorní skladby, filmovou hudbu a baletní pohádky.
Hudba Otmara Máchy byla z velké části ovlivněna rodnou severní Moravou a díly Leoše Janáčka a Antonína Dvořáka. Na experimentální hudební směry Nové hudby si příliš nepotrpěl. Slezskými a moravskými lidovými písněmi se inspiroval jak ve vokálních skladbách (Lašské halekačky, Ohlasy písní slezských), tak i v instrumentálních. Jeho díla provozovali jedni z nejlepších umělců a institucí své doby – například mezzosopranistka Marta Krásová, barytonista Jan Soumar, Smetanovo kvarteto, Česká filharmonie, pražské Národní divadlo nebo Pražské jaro. Úzce spolupracoval s Josefem Sukem, houslistkou Norou Grumlíkovou a Jaroslavem Kolářem. Spolu s dalšími pěti skladateli byl osloven Českou filharmonií, aby napsal orchestrální skladbu ke 110. výročí filharmonie, byla jí Symphonia Bohemorum.
Na začátku kariéry upravil mnoho lidových písní a tanců. Jeho nejvýznamnějším dílem je oratorium Odkaz J. A. Komenského pro soprán, orchestr a varhany na text Kšaftu umírající matky Jednoty bratrské, které bylo premiérováno v roce 1957 Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu pod taktovkou Františka Vajnara. Dále můžeme považovat za jeho zásadní operní díla frašku o pěti dějstvích s prologem a epilogem Polapená nevěra z roku 1958, operu o pěti obrazech Jezero Ukereve z roku 1966 dle předlohy Vladislava Vančury a operu o třech dějstvích Nenávistná láska z roku 2002 v rámci soutěže Státní opery Opera pro Prahu. Zkomponoval hudbu k velkému množství seriálů a filmů, z nichž můžeme například zmínit Inženýrskou odyseu, Okres na severu, pohádky Karla Čapka, Velké přání, Putování Jana Amose z roku 1983 a Komedianta.
Věnoval se též hudební publicistice, psal do Hudebních rozhledů i nehudebních časopisů. Vydal například knihy Hudební kultura na Ostravsku nebo Český biografický slovník XX. století.
Spolu se skladateli Lubošem Fišerem, Zdeňkem Lukášem a Sylvií Bodorovou založil v roce 1996 volné skladatelské sdružení Quattro. Tato skupina koncipovala svůj program s přesvědčením, že může současná klasická hudba zaujmout i mladé posluchače.
Otmar Mácha získal mimo jiné Hlavní cenu televizního festivalu Zlatá Praha a titul „Národní umělec“. Zemřel v Pardubicích 14. prosince 2006 ve věku 84 let. Pohřbený je kousek za Pardubicemi, na hřbitově Boharyně.
Na dnešním koncertě k jeho narozeninám v Sále Martinů pražské HAMU vystoupí barytonista Richard Haan, mezzosopranistka Ema Máchová, Kühnův dětský sbor a ženský sbor Nashira.
