Na Novoročním koncertě Státní filharmonie Košice zazní díla Franze Lehára, Franze von Suppé, Emmericha Kálmána a Leonarda Bernsteina. Více přibližuje program Novoročního koncertu šéfdirigent SFK Robert Jindra.
Přibližte nám dramaturgii novoročního koncertu.
Dramaturgie Novoročního koncertu se obvykle nese v duchu „lehčího“ žánru, abychom do nového roku vstoupili plni optimismu a dobré nálady. Nejinak tomu bude i ve Státní filharmonii Košice. Mám velkou radost, že společně s kolegy v orchestru budeme moci zahrát repertoár, který není v symfonických řadách příliš obvyklý. Jelikož je opereta u publika stále velmi oblíbená a tento region je s tímto žánrem stále spojován, rozhodli jsme se náš koncert zaměřit právě tímto směrem. Budeme například hrát jedno z mých nejoblíbenějších operetních děl – Lehárovu Zemi úsměvů. Toto dílo zůstává stálicí i velkých operních domů a hudbu z něj považuji za jednu z nejbarvitějších a nejdokonalejších v tomto žánru vůbec. Další jména jako von Suppé, Kálmán není třeba představovat. Dále zazní úryvky z legendárního muzikálu L. Bernsteina West Side Story. Slavný valčík Na krásném modrém Dunaji je, po vzoru tradičních novoročních koncertů vídeňského Musikvereinu, nezbytnou součástí takového koncertu. Jsem velmi rád, že se Státní filharmonií Košice vystoupíme společně s tak vynikajícími osobnostmi, jako jsou Adriana Kučerová a Pavol Bršlík. Setkání s nimi je pro mě vždy nejen uměleckým zážitkem, ale také osobní radostí.
Přestože se koncert uskuteční bez publika, nebude nahráván, ale bude živě přenášen. I tentokrát budou mít hráči pouze jeden neopakovatelný okamžik, aby ze sebe dostali maximum. Připravujete se na živé vysílání jinak než na běžný koncert?
Myslím, že z hlediska přípravy není rozdíl mezi živým streamem a koncertem. Všichni musíme podat stoprocentní nasazení i výkon. Živé vysílání je možná ještě náročnější na soustředění a detaily. Mikrofony jsou neúprosné a každá chyba je slyšet, neschováme ji za atmosféru v sále během koncertu s publikem. Jediný a naprosto zásadní rozdíl vidím v tom, že pokud hrajeme bez publika, neozve se potlesk, jen „dobrý, berem“. Věřte mi, že tento pocit prázdna je pro hudebníky velmi frustrující. Ani ten nejdokonalejší stream nemůže nikdy nahradit ten pocit v sále během živého koncertu nebo představení. Potlesk publika jsem vždycky považoval za samozřejmost. Poslední dva roky ukázaly, jak je tento pocit nenahraditelný a vzácný. Je třeba si ho vážit!
Co byste popřál orchestru SFK a jeho posluchačům do nového roku 2022?
Rád bych všem našim posluchačům, svým milým kolegům (nejen) z našeho orchestru a celému našemu týmu popřál především hodně zdraví, aby nám rok 2022 přinesl nejen radost a štěstí, ale především, abychom mohli opět „volně dýchat“, pravidelně se vídat na našich koncertech a mohli posluchačům bez omezení zprostředkovávat živou hudbu a umění. Věřte mi, že nám umělcům velmi chybíte a potlesk je pro nás největší odměnou!
