Opera PLUS
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
  • Více
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Klasika
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Postřehy
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
    • Týden s Tancem
Reading: Stamicovo kvarteto podmanivě uctilo odkaz Jana Václava Stamice
Share
Opera PLUSOpera PLUS
Font ResizerAa
Hledat
Mobilní menu s elegantní animací
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
Přidejte se největší komunitě o klasické hudbě Přihlásit
Sleduj Nás
© Opera PLUS 2025 - Všechna práva vyhrazena
Archivní

Stamicovo kvarteto podmanivě uctilo odkaz Jana Václava Stamice

Tento rok skýtá příležitost – a to více než kdy jindy – připomenout si a uctít památku významného českého skladatele Jana Václava Stamice (1717-1757), neboť právě na letošek připadají nanejvýše "kulatá" jubilea: 300. výročí jeho narození a 260. výročí jeho úmrtí.

Hůlek Julius
Published: 08/11/2017
Share
6 Min Read
SHARE
Jan Václav Stamic (zdroj commons.wikimedia.org)

Stamic byl nejen vynikajícím hudebníkem, který ovládal hru na několik nástrojů a v případě houslí dosáhl pověsti virtuóza, ale i – jak se tehdy říkalo – kapelníkem a skladatelem, jenž uprostřed osmnáctého století zásadním způsobem přispěl k vývojovému přelomu hudebního vyjadřování. Pocházel z původně Německého, nyní Havlíčkova Brodu, kde byl jeho otec varhaníkem a kam jeho děd doputoval ze slovinského Mariboru. Jan Václav ve svých čtyřiadvaceti letech odešel do Německa a zakotvil ve službách mannheimského kurfiřta. V tamějším orchestru kromě Stamice působila celá řada českých nebo z Čech pocházejících hudebníků, orchestr měl vynikající pověst a vědělo se o něm v celé tehdejší kulturní Evropě. Mannheimské hudební ohnisko bylo ovšem natolik výrazné a významné, že tvořivě zasáhlo – a to zejména Stamicovou zásluhou – do vyjadřovacích principů samotné hudební kompozice, a to především takzvanou sonátovou formou.

Přímo jako Pocta Stamicovi byl nazván abonentní koncert agentury FOK v kostele sv. Šimona a Judy (7. listopadu), jehož program dramaturgicky i interpretačně celý náležel Stamicovu kvartetu. Tento náš komorní soubor působí již úctyhodných dvaatřicet let a navíc letošního podzimu oslavil své vlastní dílčí jubileum – plných deset let funguje ve složení Jindřich Pazdera (1. housle), Josef Kekula (2. housle), Jan Pěruška (viola) a Petr Hejný (violoncello).

Stamicovo kvarteto (zdroj archiv FOK)

Poctu Stamicovi „stamicovci“ zahájili skladbou svého patrona, třívětým Smyčcovým kvartetem B dur Jana Václava Stamice. Připomeňme, že tento kvartet mimo jiné může sloužit jako doklad „prenatálního“ stadia žánru smyčcového kvartetu, účinkující nástroje se sice kryjí s odpovídajícím obsazením, ale o žánru samotném, závazně existujícím a platném dodneška, uvažujeme teprve v souvislosti s vídeňským klasicismem, najmě s odkazem Josepha Haydna. Interpreti svým výkonem nejen respektovali, ale navíc náležitě, čímž myslíme působivě, vypointovali všechny atributy, které přísluší autorově stylu – melodiku, a to výrazným podílem práce s dynamikou, kulturou tónu i decentním využitím dílčí samostatnosti jednotlivých partů. Vkusně dominantní a stimulačně určující tu byla – opět v souladu s charakterem skladby – úloha primária.

Tuto stručnou charakteristiku možno opakovat v případě provedení každé z kompozic, které následovaly, ovšem s tím, že amplituda vyjadřovacích prostředků se tu náležitě rozšířila a rozklenula. Konkrétně hned v podání Smyčcového kvartetu č. 14 G dur (KV 387) Wolfganga Amadea Mozarta. Mozart jej napsal na sklonku roku 1782, tedy brzy poté, co vyměnil Salcburk za Vídeň. Bývá označován epitetem Jarní a také s určitou dávkou symboliky otevírá šestici Mozartových smyčcových kvartetů nazývaných „haydnovské“, jimiž chtěl autor uctít vpravdě průkopnický Haydnův počin ve vývoji daného žánru. Obraz, jaký tentokrát přítomná interpretace vykreslila, mohl utvrdit v domněnce, že Mozart tu měl potřebu sdělit cosi zvláštního, ryze osobního jako výraz neklidné mysli a zároveň Haydnovi lišácky ukázat, že hranice kvartetního žánru skýtají daleko více možností. Ovšem právě interpretace – a vyniklo to zejména v poslední větě – navíc poodhalila skrytější polohy díla, jimiž jsou vtip a optimismus.

Naopak po přestávce Smyčcový kvartet Es dur, op. 30, č. 5 Antonína Stamice, druhorozeného Stamicova syna, znamenal kompozičně-stylový návrat k haydnovskému východisku. Uvítali jsme, jak interpretační výkon u „tohoto“ Stamice v detailech výrazově podtrhl relativně osobité stylové rysy. Individualizovaně prohloubená profilace jednotlivých vět nakonec příslušela uvedení Smyčcového kvartetu č. 11 f moll, op. 95 „Serioso“ Ludwiga van Beethovena, komponovaného někdy na přelomu prvního a druhého decenia devatenáctého století. Tento kvartet, který ani neměl být podle Beethovenova přání veřejně provozován, ovšem stylově značně přesahuje hranice doby, v níž vznikl. Stamicovci už v první větě odvážně exponovali vypjatou vřelost a stupňovanou expresivitu, kterou po pečlivě propracovaném, plastickém podání polyfonního pletiva introvertní věty druhé attacca vygradovali, aby v překvapivé výpovědi finále, které je v kontextu celé skladby jakýmsi obrazem o sobě, vedle vnitřních kontrastů uplatnili též náznaky prchavé nálady.

Dramaturgie vřazení Mozarta a Beethovena vedle „Stamiců“ do programu pojednávaného koncertu je naprosto opodstatněná, vždyť kdo jiný než právě Mozart a zejména Beethoven podstatněji „pohnul“ se sonátovou formou, u jejíchž počátků Stamic stál? K celkové charakteristice výkonu Stamicova kvarteta, jakkoli je evidentní, připočítejme záviděníhodnou kompaktnost zvukového spektra, neafektovaný perfekcionismus souhry a intonace, celkovou vytříbenost technickou i výrazovou, naplňující a osobitě aktualizující styl skladeb, které jsou se zaujetím a bezprostředně interpretovány. Dodejme, že právě Stamicovo kvarteto zřejmě bude ve stávající sezoně rozhodujícím činitelem z těch, kdož odkaz velkého českého klasicisty připomenou a zhodnotí zvláště v zahraničí. Skutečná tečka za koncertem v podobě přidané úvodní věty z Haydnova Smyčcového kvartetu D dur zvaného Skřivánčí vyzněla jako malá perla. Byla to svého druhu pocta ad hoc zakladateli žánru smyčcového kvartetu, jemuž se členové Stamicova kvarteta s příkladnou angažovaností věnují.

Hodnocení autora recenze: 100%


Pocta Stamicovi
Stamicovo kvarteto
–Jindřich Pazdera (1. housle)
–Josef Kekula (2. housle)
–Jan Pěruška (viola)
–Petr Hejný (violoncello)
7. listopadu 2017 kostel sv. Šimona a Judy Praha

program:
Jan Václav Stamic: Smyčcový kvartet B dur
Wolfgang Amadeus Mozart: Smyčcový kvartet č. 14 G dur KV 387 „Jarní“
=přestávka=
Antonín Stamic: Smyčcový kvartet Es dur op. 30 č. 5
Ludwig van Beethoven: Smyčcový kvartet č. 11 f moll op. 95

www.fok.cz

TAGGED:Antonín StamicJan Václav StamicLudwig van BeethovenStamicovo kvartetoWolfgang Amadeus Mozart
Share This Article
Facebook Email Print
Share
Previous Article Dům kultury města Ostravy (foto Dana Fojtíková) Nový koncertní sál pro Ostravu. Pro peníze město zřizuje zvláštní fond
Next Article Zemřel přední český basista Karel Petr
0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Přihlášení
Upozornit na
guest
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Opera PLUSOpera PLUS
Sleduj Nás
© 2025 Opera PLUS
wpDiscuz
Vítejte zpět!

Přihlášení k účtu

Username or Email Address
Password

Zapomenuté heslo?

Not a member? Sign Up