Paní Soňa byla žena vysokého intelektu a vznešeného ducha. Důstojně nesla úděl svého osamělého „hoře z rozumu“, které se prolínalo životem této operní pěvkyně, herečky, spisovatelky a překladatelky, lektorky češtiny pro operní pěvce, renesanční osobnosti mnoha talentů s oslňující mezinárodní kariérou. Vyzařovala z ní energie, radost, neutuchající tvořivost, úsměv i životní moudrost ženy, která netajila svůj věk. O sobě s oblibou a krásně říkávala, že je „těšič“ obdařený od Pánaboha ohebnými hlasivkami a železnou vůlí, nikoli naopak.
Odchody a návraty
Život Soni Červené, jak ho zachytila i ve svých dvou autobiografických knihách Stýskání zakázáno a Stýskání zažehnáno, byl dramatem – od dětství v rodině pradědečka, věhlasného výrobce žesťových nástrojů, otce, pražského advokáta a zakladatele kabaretu Červená sedma, přes první úspěchy s Voskovcem a Werichem v Divotvorném hrnci, operní start v Brně, začátek mezinárodní kariéry ve Státní opeře v Berlíně a odchod do emigrace v roce 1962. Po zahraničních angažmá, během nichž spolupracovala po celém světě s režiséry, dirigenty a umělci, kteří jsou dnes legendami kulturního vývoje 20. století, se po pádu železné opony vrátila do České republiky.
Emotivní bylo její opětovné setkání s Národním divadlem, odkud byla po Carmen a Cherubínovi v 50. letech vystrnaděna, aby své nové působení na naší první scéně zahájila ve velkém stylu v roce 2002 jako Fatum v Janáčkově Osudu v režii Roberta Wilsona, kterého dokázala pro Prahu získat. S obdivuhodnou vitalitou pak pokračovala v uměleckých aktivitách nejen v opeře a činohře, ale i v melodramu, ve filmu, na koncertech. Iniciovala takové počiny, jako byly v Národním divadle dokumentární opera Aleše Březiny o procesu s Miladou Horákovou Zítra se bude… (filmovou verzi režíroval Jan Hřebejk), dokuopera Toufar (2013, Aleš Březina, dirigent Jiří Štrunc, režie Petr Zelenka), Čapkova Věc Makropulos s její třistaletou Emílií Marty nebo inscenace 1914 s rolí Času, obě v režii Roberta Wilsona, se kterým spolupracovala po ukončení své aktivní operní kariéry už od 90. let v hamburském divadle Thalia.
Její poslední operní rolí byla Hraběnka v Čajkovského Pikové dámě v Brně na jaře 2022, poslední melodramatickou rolí pak postava Svaté Ludmily v oratoriu Jana Zástěry Nádech věčnosti (2021, Vladislavský sál Pražského hradu, dirigoval autor, scéna a režie Jiří Heřman), které vzniklo z její iniciativy a bylo provedeno v Lateránské bazilice v Římě italsky 29. září 2022.
Když kurátor Jan Králík na výstavě Soni Červené v Novoměstské radnici v roce 2013 vyzval při vernisáži přítomné, aby našli na desítkách vystavených fotografií stejný výraz ve tváři Soni Červené, sám coby ochránce jejích dokumentů a archivu dobře věděl, že dal úkol nesplnitelný. Odstínů výrazu je nekonečné množství. Především ale byla Soňa Červená fascinující osobností, z níž vyzařovala neuvěřitelná energie, síla a „nakažlivá“ radost. Ostatně smála se ráda a často.
Soňa Červená byla umělkyní, která dokázala vtisknout každému svému vystoupení punc jedinečnosti. Její podmanivý hlas i přítomnost na jevišti měly schopnost proměnit operní večer ve výjimečný zážitek, ať už zpívala Carmen, nebo drobnou roli v pozdním věku. Byla zosobněním opravdovosti, nikdy se nespokojila s pouhou interpretací – vždy hledala podstatu postavy i díla.
Stala se zároveň symbolem kontinuity, s jakou umění dokáže překračovat hranice času, míst i režimů. Její cesta nebyla snadná – nesla v sobě i tragédie a vykořenění – a přesto nikdy neztratila noblesu a radost z tvorby i života. V jejím projevu se mísila zkušenost ženy, která prožila celý stoletý oblouk evropských dějin, s energií umělkyně, která dokázala stále znovu a znovu začínat. Pro mladší generace může být fascinujícím důkazem, že umělecký život nemusí mít pevně daný horizont – že i po devadesátce lze stát na scéně a předávat publiku intenzivní sdělení. Soňa Červená ukazovala, že stáří nemusí být ústupem ze slávy, ale stát se novou etapou plnou hloubky a moudrosti.
Ocenění a odkaz
Už za svého života získala Soňa Červená mnohá prestižní ocenění. Zasloužila si je nejen tím, jak šířila a stále šíří svým uměním povědomost o české kultuře ve světě, ale jak po návratu do vlasti dokázala iniciovat kulturní akce, které se staly v porevolučních poměrech průlomovými událostmi. Za vynikající zásluhy a výkony na německých scénách byla Soňa Červená dvakrát vyznamenána titulem komorní pěvkyně, v návaznosti na jedenáct operních sezon v USA obdržela Zlatou medaili J. F. Kennedyho a v Čechách pak ceny Thálie, Alfreda Radoka a Classic Prague Awards, medaili Artis Bohemiae Amicis, státní medaili Za zásluhy, Granátovou hvězdu BHF, Zlatou cenu OSA, Jubilejní cenu Trebbia a titul Dáma české kultury.
Odkaz Soni Červené žije dál i díky Nadačnímu fondu, který založila. Mimo jiné se zaměřuje na podporu studia v zahraničí mladých českých umělců – Vojtěcha Pelky, Marie Šimůnkové, Anny Moriové, Terezy Papouškové – a pěvců v rámci Akademie Pražského filharmonického sboru. Nadační fond také uděluje finanční ceny v rámci Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka.
Letos, kdy si připomínáme nedožité sté narozeniny Soni Červené, se k jejímu odkazu hlásí celá řada institucí a umělců. Jubileum provází série koncertů, vzpomínkových akcí, výstav a i symbolických gest, která mají společné jediné: připomenout nejen její jedinečný hlas, ale i lidskou sílu a inspiraci, kterou vyzařovala.
Koncerty a další pocty
Už v červnu na festivalu Smetanova Litomyšl zazněl koncert Opera Gala věnovaný Soně Červené, která zde často vystupovala a její Nadace podpořila stavbu SmetaNOVÉHO sálu. Vystoupila na něm sopranistka Corinne Winters, tenorista Pavel Černoch a orchestr Janáčkovy opery Národního divadla Brno pod vedením Tomáše Hanuse. Program tvořily árie českých a slovanských skladatelů – repertoár, k němuž měla Soňa Červená vždy blízko.
Mimořádný zájem vzbudil 27. srpna 2025 open air koncert Soňa Červená 100 v Hradci Králové u příležitosti zahájení sezony zdejší Filharmonie. Na Eliščině nábřeží program s písničkami z Divotvorného hrnce či áriemi z Bizetovy Carmen v podání Ester Pavlů, Michala Lehotského a Svatopluka Sema s Filharmonií Hradec Králové pod taktovkou Kaspara Zehndera přilákal stovky diváků, kteří zaplnili náplavku i Tyršův most.
Zároveň došlo na přejmenování koncertního sálu Filharmonie v Hradci Králové s varhanami, o jejichž stavbu se zasloužila, na „Sál Soni Červené“. Po odborné rekonstrukci historických nástrojů z rodinné dílny, které Soňa hradeckému orchestru věnovala, zde vznikne také prostor pro vystavení tuby, eufonia, fanfárové trubky a dvou suzafonů.
Při této příležitosti se také uskutečnil křest nové odrůdy růže „Soňa Červená“. Rosa klub Hradec Králové, který stál u zrodu myšlenky na vyšlechtění této růže, ji doprovodil slovy: „Růže jsou výjimečné a charismatické květiny, takové jako byla paní Soňa Červená. Růže křtěná jejím jménem je, jak jinak než, červená, ale nádherně tmavě sametově červená, podobná a sounáležitá k tmavě sametovému témbru krásného hlasu Soni Červené. Ta milovala květiny, ale byla známa tím, že milovala květiny živé, ne ty, které svůj život ukončily ve vázách, jakkoliv byly nádherné. Proto i růže křtěná jejím jménem není určená k řezu, ale je to růže vynikající v živých výsadbách, nižší sadová růže s bohatými trsy poloplných jemně uzavřených červených květů, které září na pozadí zdravých leskle zelených listů. Vyšlechtila ji významná německá růžařská společnost Kordes, která sídlí v malém půvabném městečku Klein Offenseth-Sparrieshoop blízko přístavního města Hamburg. Růže tak propojuje dvě města, ke kterým měla umělkyně zvláštní vztah: Hradec Králové, odkud pocházejí její předci a který měla ráda, a Hamburk, kde ve zralém věku působila, obě ležící na Labi a Labem, tak symbolicky propojují její život. Růže bude vysázena a růst v parku na soutoku Labe s Orlicí v Hradci Králové. Můžeme věřit, že by si to tak přála.“
Nadační fond Soni Červené vydal ve spolupráci s Radioservisem její další CD s archivními nahrávkami. Na řadu jejích operních kompletů, alb písní, šansonů, kantát, melodramů a mluveného slova navazuje operní recitál se snímky z let 1954 až 1961. Posluchači tak mohou slyšet hlas mladé sólistky ve vzácných snímcích, které v áriích z Figarovy svatby, Tita, Hoffmannových povídek, Lazebníka sevillského, Carmen, Pikové dámy a dalších oper s českými orchestry i Rundfunk-Sinfonie-Orchester Berlin připomínají počátky její pěvecké kariéry.
Výročí připomene i Český rozhlas Hradec Králové: na svém webu zpřístupní pětidílnou četbu na pokračování z autobiografické knihy Stýskání zakázáno, kterou se Soňou Červenou a herci Pavlínou Štorkovou a Miroslavem Zavičárem připravili v roce 2020 herec a režisér Jan Sklenář, dramaturg Jaroslav Pokorný, mistr zvuku Leoš Sedláček za spolupráce Jana Králíka a Terezy Mičiakové.
Zářijový vrchol oslav
Samotné výročí, 9. září 2025, bude naplněno hned několika mimořádnými událostmi. V odpoledních hodinách dojde ve Státní opeře k odhalení busty Soni Červené, k němuž zazpívá i Pavel Černoch, její velký obdivovatel. A večer naváže v Českém muzeu hudby vernisáž výstavy mapující její životní dráhu, hudební kariéru i literární odkaz. Vernisáž doplní vystoupení Lucie Hájkové a Pavola Remenára. A v hradeckém Café Filharmonie bude k vidění celovečerní dokumentární film Olgy Sommerové Červená.
Září přinese ještě dva koncerty na počest Soni Červené. Na slavnostním večeru v Českém muzeu hudby 21. září 2025 v rámci doprovodného programu k výstavně zazní ve spolupráci se Společností Zdeňka Fibicha melodramy psané přímo pro ni. Herci Dita Hořínková a Jan Krafka, klarinetistka Anna Paulová, houslista Martin Kos a klavírista Daniel Wiesner rozezní melodramy Otomara Kvěcha Bouře a klid a Haiku o Praze, Jana Klusáka České moře, Miloše Štědroně Tři melodramy a Aleše Březiny A-HA!.
Ve Velkém sále Novoměstské radnice se 30. září uskuteční komponovaný program Věc Červená připravený ve spolupráci jejího Nadačního fondu, Městské části Prahy 2, jíž je Soňa Červená čestnou občankou, a jejích přátel. Sopranistky Kateřina Kněžíková a Lucie Hájková, barytonista Jiří Hájek, kontratenorista Vojtěch Pelka, herec Jan Bidlas, klavírista Karel Košárek a členové Akademie Pražského filharmonického sboru připomenou ukázkami díla, ve kterých Soňa Červená excelovala – Divotvorný hrnec, Carmen a Figarovu svatbu.
Planetka, známka i parfém
Přesah a význam osobnosti Soni Červené pro další generace nese nejen planetka 26897 obíhající s jejím jménem mezi drahami Marsu a Jupiteru, ale nově i poštovní známka s jejím portrétem, kterou vydala 3. září 2025 Česká pošta. Osobitou akcí ve spolupráci s firmou Nefrito bude 19. září 2025 v královohradecké Městské hudební síni křest parfému „Soňa“. Podle slov jeho tvůrkyně Michaely Čapkové „v sobě nese sílu, eleganci i vášeň jejího života. Vůně je komponována tak, aby odrážela její jedinečnou osobnost – od jemných nuancí až po hlubokou, nezapomenutelnou stopu. Hlava parfému se otevírá energickým jalovcem, jiskřivým růžovým pepřem, muškátovým oříškem a lehkým dotekem koriandru. Tyto akordy připomínají odhodlání, vitalitu a nezkrotného ducha, se kterým Soňa Červená vstupovala na každé jeviště. V srdci kompozice se snoubí cedrové dřevo a pačule se smyslnou růží a jemným jasmínem. Tento kontrast síly a křehkosti je obrazem její ženskosti i umělecké hloubky, které dokázaly oslovit publikum po celém světě. Základ vůně tvoří hřejivý karamel a vanilka, doplněné o pižmo, dřevité tóny a ambru. Je to podmanivá, dlouhotrvající stopa, která zůstává stejně nezapomenutelná jako její hlas a přítomnost. Flakon parfému je elegantní a čistý, s decentním červeným prvkem odkazujícím na její jméno i nezaměnitelný odkaz. Každý detail byl navržen s úctou a obdivem k ženě, která svým životem a uměním inspirovala generace.“
Odkaz, který přetrvává
Sté výročí narození Soni Červené není jen kalendářním jubileem. Je to připomínka osobnosti, která dokázala v sobě spojit sílu umění, lidskou statečnost a opravdovost. Její hlas i její příběh zůstávají součástí české i světové kultury. A letošní bohatý program je důkazem, že Soňa Červená je i nadále přítomná – v hudbě, vzpomínkách i inspiraci, kterou předává dalším generacím. Paní Soňo – děkujeme!
