Pipi Dlouhá punčocha vděčí za svou existenci nehodě. V roce 1944 si Astrid Lindgrenová vymkla kotník a několik týdnů byla upoutána na domácí lůžko. Vynucenou nehybnost využila k sepsání příběhů, které vymyslela pro svou dceru. První kniha ze série vyšla v roce 1945 a měla takový úspěch, že byla přeložena do sedmdesáti jazyků a prodávala se po celém světě. K její popularizaci přispěly filmy a televizní seriály z let 1969–1970 s Inger Nilssonovou v hlavní roli.
Pipilota Citrónie Cimprlína Mucholapka Dlouhá punčocha, mrštná zrzka s nadlidskou silou, kterou její přátelé a fanoušci znají spíše jako Pipi, dobývá svět klasického baletu. Švédský tanečník a choreograf Pär Isberg zinscenoval pro Helsinskou operu balet Pipi Dlouhá punčocha, jehož hlavní hrdinkou je oblíbená postava dětských knížek. Jeho choreografie odkazuje na televizní verzi příběhů. Baletní hudba je dílem Georga Riedela a Stefana Nilssona. Právě Georg Riedel byl jedním ze tří skladatelů, kteří pracovali na filmu a televizním seriálu.
Diváci se setkají se všemi známými postavami: Pipi, jejím otcem námořním kapitánem, kamarády Tomíkem a Anikou a samozřejmě milovaným koněm Alfrédem, kterého Pipi ráda zvedá do vzduchu na důkaz své síly. Ať už jde o jízdu na kolečkových bruslích, opice na skateboardech nebo tanečníky létající vzduchem – když je Pipi nablízku, může se stát cokoli.
Astrid Lindgrenová – Pär Isberg – Stefan Nilsson – Georg Riedel: Pipi Dlouhá punčocha
Hudba: Georg Riedel, Stefan Nilsson
Choreografie: Pär Isberg, Karl Dyall (streed dance)
Režie: Bo-Ruben Hedwall
Kostýmy: Ann-Mari Anttila
Osvětlení: Torkel Blomkvist
Hudební režie: Kurt Kopecky, Nick Davies
