První skladbou večera se stala svita Masky a Bergamasky, op. 112 od Gabriela Faurého. Jako skladatel byl impresionismem výrazně ovlivněn, vycházel však z přehledné hudební formy. Spolu s M. Ravelem založil v roce 1910 Nezávislou hudební společnost, žádající pevný tvůrčí řád. Svita Masky a Bergamasky vznikla jako doprovodná hudba k rokokovému příběhu masek s původním záměrem uvádění v divadle v Monte Carlu, následně však byla tato hra s velkým úspěchem prováděna v Paříži i jinde. Svitu tvoří čtyři části chápané v duchu barokní tvůrčí poetiky – ouvertura, menuet, gavota a pastorale. Je naplněná svěží, poetickou hudbou s hravou náladovostí. Jednotlivé části jsou v zásadě kompozičně postavené na korespondencí melodiky svěřené smyčcům s barevnými krátkými vstupy dechových nástrojů. Citované Faurého dílo tak znamenalo příjemný úvod do impresionisticky laděného programu.
Koncert pro klavír a orchestr G dur, op. 88, Maurice Ravela není příliš častým hostem na koncertních pódiích, ačkoliv se jedná o skvělé, brilantně virtuozní a poslechově strhující dílo. M. Ravel, ostatně žák G. Faurého na pařížské konzervatoři, byl stoupencem impresionismu, který budoval na pevném řádu neoklasicismu a rovněž jej obohatil o prvky španělského folkloru. Sám vynikající klavírista, vybavil své dílo ušlechtilou nástrojovou zvukovostí a jako mistr instrumentace bohatě těžil z efektů jemných zvukových kontrastů. Koncert vznikl v roce 1931, premiérově zazněl v následujícím roce v podání M. Long pod taktovkou samotného skladatele. V Teplicích se sólistkou večera stala Arta Arnicane, která jako sólová a komorní hráčka koncertovala na předních pódiích v Evropě, USA, Mexiku a Austrálii, získala řadu prestižních ocenění na mezinárodních soutěžích. V roce 2011 se stala laureátkou klavírní soutěže Pražského jara. Koncert začíná bez orchestrální předehry brilantními figuracemi klavíru, melodii přednáší pikola, následně trubka v toku orchestrálního zvuku. Krásně vyzněla druhá věta v dlouhém vstupním klavírním sólu, postupně se přidávaly dřevěné dechové nástroje s jemně zahranými sóly, jmenujme zejména fagot či anglický roh. Závěrečná rondová věta opět spojuje dramatickou virtuositu klavíru s myšlenkovou logikou celé orchestrální sazby. A. Arnicane hrála skvěle. Technicky brilantně, barevně zcela v přednesové souhře s orchestrem. Avšak velké překvapení ještě následovalo. Po doznění koncertu následoval bouřlivý aplaus četného publika, až klavíristka ohlásila přídavek následovně: „Koncert byl věnován francouzskému impresionismu, nyní zahraji ukázku českého impresionismu“. A strhujícím způsobem zahrála malý impresionistický klenot – Motýli v květinách – od Bohuslava Martinů.
Po přestávce následovalo vrcholné dílo zakladatele impresionismu Clauda Debussyho, tři symfonické skici nazvané Moře. Nacházíme zde vše typické pro impresionismus – uvolněnost harmonie, rozklad tradičních forem a především novou zvukovost čerpající z dojmu okamžiku. Debussy od mládí miloval moře, nyní mu věnoval tři obrazy s programní specifikací v názvech Od rána do poledne na moři, Hra vln a Rozhovor větru s mořem. Autor vychází z jemných dynamických odstínů a netradičních kombinací, jakou je příkladně kvarteto violoncell v první části, ale i zvukově tlumené (a přitom konkrétní) první téma druhého oddílu svěřené anglickému rohu. Skvěle instrumentačně propracovaná třetí skica jakoby přerůstá dynamicky jemnou poetiku impresionismu a vstupuje až do jakési moderní imitace bouře, která končí v dramaticky vypracovaném závěru.
Obdobně efektně vyzněla také závěrečná část programu. Paul Ducas obdivoval dílo C. Debussyho, nestává se však čistým impresionistou, ale směřuje k novoromantické stavebnosti a pevné melodické práci. Scherzo podle balady Johanna Wolfganga Goetha s názvem Čarodějův učeň vzniklo v roce 1897 a je skladatelovým nejvýznamnějším dílem. Po poetickém začátku převládne efektní, úderně rytmická hudba, kde se vedle žesťových nástrojů uplatní též trojice fagotů a kontrafagot. Mistrův návrat ukončí divoký rej kouzelnických přehmatů jeho učně, skladba se krátce vrací do smírného klidu a závěrečný akord ve zvučném fortissimu skladbu uzavře.
Takto dospěl ke svému závěru citovaný koncert Severočeské filharmonie v Teplicích. Dramaturgie prokázala úžasně stoupající linku od úvodní křehkosti díla G. Faurého až k efektům překračujícím rámec impresionismu. Dirigentem večera byl Petr Vronský, šéfdirigent teplické filharmonie. A uvedený koncert vedl výborně, poučeně, s nadhledem zkušeného dirigenta. Ve všech provedených skladbách detailně pracoval se zvukovými kontrasty i krátkých dílčích vstupů jednotlivých nástrojů a nástrojových skupin, citlivě nechával vyznít zvukové jemnosti impresionistické barevné palety až k plochám dramatických efektů. Hráči orchestru, ačkoliv hráli ve stísněných podmínkách prostor divadelního jeviště, výborně reagovali na podněty dirigentova vedení. Po skončení poslední skladby P. Vronský tradičně publikum upozorňoval na nejlepší sólisty a nástrojové skupiny, členové orchestru naopak symbolickými poklepy smyčců oceňovali výkon svého šéfdirigenta.
Symfonický cyklus B koncert 2
16. listopadu 2023, 19:00 hodin
Krušnohorské divadlo Teplice
Program:
Gabriel Fauré: Masky a Bergamasky, svita, op. 112
Maurice Ravel: Koncert pro klavír G dur, op. 88
Claude Debussy: Moře, L. 109
Paul Ducas: Učeň čaroděj, scherzo podle Goethovy balady
Účinkující:
Arta Arnicane – klavír
Severočeská filharmonie Teplice
Petr Vronský – dirigent
