
Celým festivalem prostupovalo hlavní letošní téma „Improvizace a svoboda“ a večer příznačně zahajovala skladba Get It!, jejímž autorem je americký skladatel a hráč na bicí Gene Koshinski. Původně je kompozice určená pro fagot a bicí (cajon a hajtku). My jsme ji slyšeli v provedení violoncella, k němuž usedl čerstvý absolvent pražské HAMU a člen České filharmonie Alessandro Mastracci. Na bicí mu byla partnerkou Anežka Nováková, která mimochodem hrála zpaměti. Mezi zvukovými efekty cella krásně vynikla glissanda a nápadité bylo i využití pizzicata. Přestože skladba netrvá ani 4 minuty, je stále co hrát – často se střídá metrum, hojně se vyskytují synkopy, trioly, obtížný rytmus je náročný na souhru. Notový part je nadepsán „A funky, sometimes sneaky…“ a hudba opravdu působila hravě, jazzově. Příjemnou atmosféru dotvářel i klubový, intimní zvuk. Oba hráči byli v neustálém kontaktu a živě na sebe reagovali.
Do českých luhů a hájů přenesla posluchače ukolébavka Hajej můj andílku z opery Hubička. Sopranistka Veronika Movsesyan měla doprovod jako v opeře – do sálu nastoupil orchestr v plném složení. Studenti akademie dali dohromady tři pulty primů a sekundů, violy, 4 cella, 3 kontrabasy a ke spolupráci přizvali hráče na dechy – převážně studenty Pražské konzervatoře. Dechovou sekci zaštítila hobojistka České filharmonie Barbora Trnčíková. Dirigent Jan Sedláček si ověřil koncentraci pozornosti orchestru a hráči měkkými tóny připravili nástup sólistce. Kultivovaný tón pokračoval i pod zpěvem a hráči reflektovali dynamiku i tempové změny. Veronika Movsesyan disponuje mladým výrazným hlasem. Její projev působil příjemně civilně, její předností je rozhodně dobrá výslovnost.
Ikonickou skladbu virtuózního houslového repertoáru Holka modrooká uvedl několika slovy Tomáš Jamník. Badatelsky se zajímá o život a dílo autora Otakara Ševčíka a objevil notové materiály, v nichž Ševčík skladbu původně psanou pro housle a klavír instrumentoval pro orchestr. Byli jsme tedy svědky obnovené premiéry. Jako sólistka se představila Boha Moon – účastnice několika ročníků Ševčíkovy akademie a žákyně Josefa Špačka. Letos získala vítězství v Sendai International Music Competition a díky tomu má kromě jiného možnost vystoupit v listopadu tohoto roku s New Japan Philharmonic. Předtím ji ještě můžeme slyšet v září na festivalu Dvořákova Praha s Tomášem Jamníkem a dalšími účastníky Ševčíkovy akademie. Od houslistky takových kvalit se dá očekávat vynikající výkon, tato mladá umělkyně ale nabízí víc. Perfektní technika neslouží jen k samoúčelnému předvedení virtuozity, díky ní dokáže krásně rozezpívat fráze bez toho, že by tvořila tón násilně nebo se v obtížných místech uchýlila k drsnému zvuku. Přesto se neobjevilo místo, kde by nebyla přes orchestr slyšet, a to i v částech hraných flažolety. To by nebylo možné bez součinnosti orchestru. Jan Sedláček dobře pracoval s dynamikou a hráči byli vnímaví k přednesu sólistky. Pokud bych měla srovnat provedení skladby s doprovodem klavíru a s doprovodem orchestru, Ševčíkova instrumentace je velice nápaditá a barevná. Snad se dočkáme častějšího uvedení této skladby s orchestrem.
Závěr patřil Haydnově symfonii. Oproti loňskému Smetanovi může výběr působit jako krok zpět v obtížnosti, ale myslím, že na Haydnovi se dá leccos naučit. První věta začala pevným akordem dechů. Celkově nabídl orchestr spíše komornější zvuk. Hudebníci byli usazeni v sále (neseděli na pódiu), což vytvářelo pocit většího kontaktu mezi hráči a posluchači. V pozici koncertního mistra exceloval David Hernych, jeho radost ze hry se šířila celým ansámblem. Jan Sedláček používal vyvážená gesta, z jednotlivých nástrojových skupin si vytahoval melodické úseky a mimikou upozorňoval na drobné finesy. Úmysl držet se ve slabší dynamice se projevil i ve druhé větě. Po úvodním tématu v pianu se téma opakovalo v pianissimu, tenoučkém jako nitka, takže řízný akord nemusel být tak prvoplánově silný. Zaujaly hoboje v sólové vyhrávce. Dirigent dobře ukazoval klenutí melodie a vedení frází. Pořád ale provedení postrádalo trochu vtipu a kuráže. To vše přišlo překvapivě v menuetu, od začátku měla třetí věta charakter, vtip, sólové vstupy spolu souzněly, zajímavě se pracovalo se zpomalením. Pořádné forte si ansámbl schovával na finále. Všechny nástrojové skupiny se rozehrály naplno a do sálu proudila energie podtržená šťavnatým tympánem Anežky Novákové.
Koncerty Ševčíkovy akademie v sobě mají vždy něco osobitého – hrají zde mladí lidé plní fantazie a odhodlání, vyzařuje z nich radost, že můžou hrát, že jsou spolu. To všechno dohromady vytváří velice příjemnou atmosféru a láká posluchače každý rok se do Horažďovic vracet.
Ševčíkova akademie: Orchestrální koncert
13. srpna 2025, 20:00 hodin
Kulturní dům, Horažovice
Program:
Gene Koshinski: Get It!
Bedřich Smetana: Hajej můj andílku z opery Hubička
Otakar Ševčík: Holka modrooká
Joseph Haydn: Symfonie č. 94
Účinkující:
Anežka Nováková – perkuse
Alessandro Mastracci – violoncello
Veronika Movsesyan – zpěv
Boha Moon – housle
Jan Sedláček – dirigent
Ševčík Academy Orchestra