Poslední týden jsme si díky programu v Rudolfinu mohli připadat jako v opravdové světové metropoli.
22. února vystoupil na koncertu Českého spolku pro komorní hudbu barytonista Matthias Goerne. Způsobem, který doslova bral dech, přednesl písňový cyklus Ludwiga van Beethovena An die ferne Geliebte a Schwanengesang Franze Schuberta. Jak zde již poznamenala jedna ze čtenářek, i bez čtení textů bylo z Goerneho projevu možné poznat, o čem ta která píseň je, a já dodávám, že se mu všechny city a nálady podařilo věrně vystihnout, takže jsem z koncertu odcházel v mírné depresi, neboť se jedná o písně inspirované dávnou a někdy ztracenou láskou a vzpomínkami na domov i mládí. Na klavír – neméně dobře – doprovázel Alexander Schmalz.
Matthias Goerne
24. února vystoupil na mimořádném koncertě světoznámý dirigent a klavírista Daniel Barenboim. Recenzi koncertu naleznete zde.
Daniel Barenboim
25. a 26. února pak Česká filharmonie hostila stejně slavného dirigenta Sira Johna Elita Gardinera. I když nemám moc rád příspěvky, kde autor/ka píše, co měli k večeři před koncertem či představením (tacos), jak se do sálu dostali (tramvají a přes most pěšky) a kolik je stál lístek (50 Kč studentský), rád bych se s Vámi podělil o svou příhodu – přijde mi pro „nás“ příznačná: okolo místa, kde jsem seděl byla obě sedadla volná. Když jsem zpozoroval paní, jak jde pravděpodobně dál, vstal jsem a chtěl jí uvolnit místo – zeptala se však: „Jste si jist, že máte číslo 33?“ „Určitě,“ odpověděl jsem a vytáhnul lístek:“… aha… ale až na zítra.“ Místo vedle naštěstí zůstalo volné. S paní jsme se dali do řeči a nedávno takto přišla na koncert Magdaleny Kožené – bohužel ale o den později. Nestává se Vám, že pro samé koncerty a divadla někdy nevíte, kde byste měli zrovna být?
Sir John Eliot Gardiner
Ale zpět ke koncertu. Na programu byl Schumannův Koncertní kus pro čtyři lesní rohy a orchestr F dur, op. 86, v němž dostali příležitost se blýsknout čtyři hornisté České filharmonie, a Druhá Symfonie téhož skladatele. Zbytek večera patřil Bohuslavu Martinů a dvěma jeho snad vůbec nejvýznamnějším dílům: Symfonii č. 6 (Symfonické variace) a Freskám Piera della Francesca pro velký orchestr. Gardiner o skladateli řekl: „Myslím, že Martinů je jeden z velkých nepoznaných mistrů 20. století – jako třeba Sibelius. Všechny jeho symfonie jsou skvělé, Šestá je možná nejlepší z nich. Fresky jsou také zajímavá skladba, daleko komplexnější s velmi komplikovanou rytmickou strukturou. Jako vždy je tam mnoho patosu, melancholie i vášně.“ A takové bylo i Gardinerovo provedení: Šestá symfonie byla na patřičných místech dramatická i lyrická, Fresky strhující. Česká filharmonie podala, myslím, jeden z nejlepších výkonů v poslední době. Takřka vyprodaný sál odměnil dirigenta i orchestr dlouhým potleskem ve stoje.
Poznámka k pořadateli: Program zdarma byl na prvním koncertě milou pozorností, dostal se bohužel jen na zlomek návštěvníků. S potěšením jsme přijali zřízení občerstvení na balkóně.
Matthias Goerne – baryton, Alexander Schmalcz – klavír
22. února 2010 Praha Rudolfinum – Dvořákova síň
program:
Ludwig van Beethoven: An die ferne Geliebte (Vzdálené milé). Písňový cyklus na texty Aloise Jeittelese, op. 98
Franz Schubert: Schwanengesang (Labutí zpěv), D957. Písně na texty Ludwiga Rellstaba a Heinricha Heineho
***
Daniel Barenboim – klavír
24. února 2010 Praha Rudolfinum – Dvořákova síň
program:
Fryderyk Chopin:
-Brilantní variace B dur op. 12
-Nokturno E dur op. 62
-Sonáta č. 3 h moll op. 58
-Balada č. 1 g moll op. 23
-Tři Etudy
-Tři Mazurky
-Scherzo č. 3 cis moll op. 39
***
Česká filharmonie
Jan Vobořil, Ondřej Vrabec, Zdeněk Divoký, Petr Duda – lesní roh
Sir John Eliot Gardiner – dirigent
25. února 2010 (a 26. února 2010) Praha Rudolfinum – Dvořákova síň
program:
Robert Schumann:
-Koncertní kus pro čtyři lesní rohy a orchestr F dur, op. 86
-Symfonie č. 2 C dur, op. 61
Bohuslav Martinů:
– Symfonie č. 6 (Symfonické variace), H 343
– Fresky Piera della Francesca pro velký orchestr, H 352