Každý, kdo navštívil ve středu 12. června Drážďany, se mohl přesvědčit, že hladina Labe je sice stále ještě povážlivě zvýšená, ale bezprostřední ohrožení povodní už je zřejmě zažehnáno. Nafukovací bariéry před Semperovou operou se pomalu začínají balit a odvážet, takže návštěvníci divadla už se mohou bez obav soustředit pouze na kulturní zážitek…+++
===Tak jednoduché to ale zmíněného večera přeci jen nebylo. Pro galapředstavení Straussova Růžového kavalíra se vinou povodňových komplikací nepodařilo včas přivézt dekorace, a tak se muselo vymyslet náhradní řešení. Místo velkorysých kulis Christopha Schubigera se tedy museli diváci spokojit s univerzální stěnou, kopírující výzdobu divadelního sálu a používanou obvykle pro koncertní vystoupení. Výsledek trochu evokoval vzpomínku na Svobodovu scénu ke Kašlíkově inscenaci Dona Giovanniho ve Stavovském divadle – uzavření prostoru ve stejném architektonickém duchu, v jakém je hlediště, tehdy připomnělo genia loci místa, kde měla Mozartova opera svou světovou premiéru. Totéž lze říci i o Rosenkavalierovi v Drážďanech – právě tady totiž Straussovo mistrovské dílo zaznělo před sto dvanácti lety poprvé.
Vše ostatní už se ale dělo podle plánu a taktovky hudebního ředitele Christiana Thielemanna: báječně domyšlená a hravá režie Uwe Erica Laufenberga fungovala i v improvizovaných podmínkách, a dokonale se v ní našli Elina Garanča jako Octavian, Anne Schwanewilms jako Maršálka, Peter Rose jako Ochs z Lerchehnau, Martin Gantner jako Faninal a Daniela Fally v roli jeho dcery Sophie. Vždy ostře sledované „cameo“ Italského pěvce tentokrát připadlo nastupující tenorové hvězdě Bryanu Hymelovi.
Vidět Růžového kavalíra v této netradiční scénické podobě, ale hlavně v prvotřídním obsazení a hudebním nastudování máte ještě 16. června.
I váš text rádi v této rubrice uveřejníme. Naše adresa: [email protected]
