Těžko byste hledali rozdílnější pěvce: Věčně veselý až komediantský tenor horkokrevného Rolanda Villazóna z Mexika vedle temného basu ruského, vždy zachmuřelého a až ledově vážného Ildara Abdrazakova? Nesmysl! Tedy… na první pohled. A přece jen to funguje. Oba pány totiž mimo krásných hlasů spojuje nesmírné charisma, které se umocňuje a násobí, když vstoupí na společné jeviště a zkříží své hlasy v duet. Poprvé se tak stalo v roce 2009 v nastudování Lucie di Lammermoor. Již tehdy mezi nimi přeskočila umělecká jiskra a plánování společného projektu na sebe nenechalo dlouho čekat. Jak už to ale u takových hvězd bývá, jejich kalendáře jsou velmi plné a sejít se k naplánování a uskutečnění společného projektu trvalo déle, než oba čekali. Nakonec je ale zde – CD Duets.
“Na začátku jsme si sedli a dali dohromady nějakých dvacet titulů, které by se na našem albu měly objevit. To je samozřejmě příliš mnoho. Takže jsme to přehodnocovali tak dlouho, dokud jsme nesestavili konečný playlist, a rád bych dodal, že jsme se u toho ani nepohádali!“ odkrývá se svým pověstným smíchem zákulisí práce na tomto CD Rolando Villazón, který před pěti dny ve Frankfurtu ukončil své turné Poklady belcanta.
„Nicméně oba nás mrzí, že jsme museli některé tituly odmítnout, proto nás sledujte i nadále, protože možná se chystá něco dalšího” přiznává Ildar Abdrazakov, který si na rozhovor našel čas, zatímco v Opéra national de Paris září jako Filip II. v novém nastudování Dona Carlose. “Na Prahu máme oba nádherné vzpomínky, a to nejen na město, ale i na publikum, spolupráci s českými hudebníky a samozřejmě tu krásnou (Smetanovu) síň, a proto to považuji spíš za řízení ruky osudu nežli za náhodu, že naše turné začínáme právě u vás“, dodává Abdrazakov.
Na Abdrazakově a Villazónově společném albu se vyskytují i duety z Bizetových Lovců perel a Boitova Mefistofela, tedy oper, kterým ještě nedávno hrozilo, že zmizí z titulů operních divadel. Nyní se vrací zpátky. Nedalo mi to a musel jsem se zeptat, zda i oba pánové podlehli jejich půvabu:
“I když jak Lovci, tak Mefistofeles zní ze světa opery čím dál častěji, ani v jedné z nich jsem nevystupoval. Oba jsme si ale přáli nazpívat duet Au fond du temple saint, který je ale určen spíše barytonům a tenorům. Ildar se díky svému neskutečně ohebnému hlasu tento part naučil a jsem mu za to moc vděčný. Navíc Yannick [Nézet-Séguin – dirigent] k němu vytvořil až neskutečnou atmosféru – frázování a napětí z orchestru doslova jiskřilo!“ říká Rolando Villazón.
“To, že jsem měl možnost nazpívat Mefistofelovu velkou árii v kostele, a to, že jsme duet z Lovců nahrávali ihned poté, posunulo toto CD o úroveň výše”, vyznává se Ildar Abdrazakov.
Hrdinný bas je zvyklý se na pódiu vyrovnat s kde kým; navíc je jen málo oper, kde je basistům určena hlavní role. Kdežto tenor, ten operou hýčkaný floutek, má přece jen větší výhodu v repertoáru, proto jsem si nemohl odpustit jednu otázku Rolandovi přímo na tělo:
Vy tenoři jste milenci a snílci, v jedné opeře dokážete zlomit až několik srdcí najednou, žijete pro vášeň a pokud někdy umíráte, tak jen pro lásku. Většina vašich duetů se odehrává po boku sličné sopranistky. A pro vás konkrétně všechno tohle platí dvojnásob. Takže jaké to je najednou zpívat výlučně s basistou? Zejména s takovým, jakým je Ildar Abdrazakov?
„To je věru záludná otázka. (smích) Samozřejmě, že to je něco jiného, protože si nevyznáváme lásku, naopak, většinou jsme v lásce soky. A nepřátelé! Takže vyjadřujeme úplně jiné city a emoce a díky tomu se mění i barva našich hlasů. Na album jsme schválně zařadili velice dramatické duety o základních věcech člověka, ale k nim jsme přidali i pár komických a konečně nemohou chybět ani duety o lásce,“ odpovídá Rolando Villazón.
A Ildar Abdrazakov k tomu dodává: „Spolupráce a nahrávání pro nás byly nesmírně napínavé a dobrodružné; už se nemohu dočkat, až vyrazíme na turné a podrobíme tento projekt kritice autentického prožitku živého publika.“
Nezbývá nežli jim oběma popřát mnoho štěstí a nám všem více takových zajímavých projektů a charismatických pěvců na našich operních prknech.
