Opera PLUS
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
  • Více
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Klasika
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Postřehy
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
    • Týden s Tancem
Reading: Raimund Hoghe (1949–2021): Touha po krásnější realitě
Share
Opera PLUSOpera PLUS
Font ResizerAa
Hledat
Mobilní menu s elegantní animací
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
Přidejte se největší komunitě o klasické hudbě Přihlásit
Sleduj Nás
© Opera PLUS 2025 - Všechna práva vyhrazena
Tanec

Raimund Hoghe (1949–2021): Touha po krásnější realitě

Německý novinář, spisovatel, dramaturg, choreograf, tanečník, filmař Raimund Hoghe (12. května 1949 – 14. května 2021) se do povědomí evropské taneční veřejnosti zapsal jako jeden z protagonistů současného německého tanečního divadla. Rodák z Wuppertalu se narodil svobodné matce do prostředí válkou zbídačeného Německa. Na svět přišel s těžkou skoliózou, která poznamenala jeho fyzický vzhled, ovšem do rodiny plné odhodlání překonat překážky a milující umění, což ovlivnilo jeho postoj k životu. Už od dětství snil o divadle a možnosti stát na jevišti a tato touha stejně jako zájem o člověka jako takového jej provázela celý život.

Smugalová Zuzana
Published: 17/05/2021
Share
5 Min Read
SHARE
Songs for Takashi – Raimund Hoghe, Takashi Ueno – Nultý bod 2019 (foto Kateřina Barvířová)

Raimund Hoghe nejprve pracoval jako novinář (například týdeník Die Zeit), kdy se soustředil na portréty nejen zajímavých a slavných osobností, ale i outsiderů žijících na okraji společnosti. Za tuto činnost obdržel už ve svých dvaceti čtyřech letech (1974) své první novinářské ocenění (Theodor-Wolff-Preis).

Na konci 70. let 20. století pracoval i na profilu Piny Bausch, což se stalo zlomovým bodem jeho života. Byl pozván ke spolupráci nejprve jako autor programových textů a v letech 1980–1990 působil i jako dramaturg jejího souboru Tanztheatre Wuppertal. O této spolupráci řekl: „…S Pinou to byla velmi osobní spolupráce. Předtím nepracovala s dramaturgem a také poté, co jsem odešel, s nikým nepracovala. Opravdu jsme hledali stejný druh věcí. Přišel jsem z jiné oblasti. Když jsem pro ni pracoval, stále jsem psal pro týdeník Die Zeit v Německu, pro rozhlas a některé televizní projekty. Ale tohle byla osobní spolupráce. Přinesl jsem někdy hudbu a texty, které použila při představeních. Ale hlavně jsem tam byl, abych pomohl se strukturou, dal věci dohromady…“ V této době vzniklo i několik knih o životě a díle Piny Bausch.

Od roku 1989 se začal věnovat své vlastní umělecké kariéře, kdy vytvářel divadelní díla pro různé tanečníky a herce a později i své sólové performance. V jeho taneční tvorbě se mísil německý expresionistický tanec, americká taneční postmoderna, japonské taneční divadlo butoh a další směry. V roce 1992 začal spolupracovat s vizuálním umělcem a scénografem Lucem Giacomem Shulte a v tomto tvořivém tandemu působili až do konce jeho života.

Jeho první sólové představení s názvem Meinwärst vzniklo v roce 1994 a zpracovávalo život židovského tenora Josepha Schmidta během nacistické éry. Spolu s dalšími dvěma díly (Chambre séparée, 1997, Another Dream, 2000) se stalo součástí trilogie o 20. století, ve které se věnoval palčivým otázkám své doby, jako byly kromě počátků nemoci AIDS i zázrak německé ekonomiky či uprchlická krize.

Aktuální politické otázky stejně jako pohled na tělo jako medium zpracovával Raimund Hoghe ve své tvorbě i během dalších let už v jedenadvacátého století, kdy také slavil své největší umělecké úspěchy. Kromě mnoha ocenění, kterých se mu dostalo, se mu navíc podařilo zapůsobit na estetické vnímání tance a těla v evropském současném tanci a podpořit propojení tance a hudby. Umění vnímal jako možnost propojit krásu s realitou. Skutečnost reprezentoval svým tělem a krásu uměleckým projevem.

Sám na toto téma řekl: „…Pier Paolo Pasolini napsal o vržení těla do boje. Tato slova mě inspirovala jít na jeviště. Dalšími inspiracemi jsou realita kolem mě, doba, ve které žiji, mé vzpomínky na historii, lidi, obrazy, pocity a síla a krása hudby a konfrontace s vlastním tělem, což v mém případě neodpovídá konvenčnímu ideálu krásy. Je důležité vidět na jevišti subjekty, které neodpovídají normě, a to nejen s ohledem na historii, ale také s ohledem na současný vývoj, který vede člověka ke stavu designových objektů. K otázce úspěchu: je důležité být schopen pracovat a jít vlastní cestou – s úspěchem nebo bez úspěchu. Prostě dělám to, co musím….“

Raimund Hoghe režíroval několik filmů, například v roce 1997 autoportrét Der Buckel (Hrbáč) pro televizi WDR. Jeho knihy, mezi nimi i několik o životě a díle Piny Bauch byly přeloženy do několika jazyků. Jeho umělecká produkce byla uvedena mimo jiné ve Francii, Německu, Norsku, Portugalsku, Velké Británii a USA, v létě 2019 hostoval  rámci festivalu Nultý bod i v Praze (recenze zde).

Získal řadu ocenění včetně prestižní Deutscher Produzenten preis für Choreografie v roce 2001. V roce 2006 mu byla udělena Prix de la Critique Francaise v kategorii „Nejlepší zahraniční produkce“ v za Labutí jezero, 4 dějství. A v roce 2008 byl Raimund Hoghe jmenován podle recenzentů časopisu Tanz Tanečníkem roku. V roce 2019 se stal nositelem důstojnické hodnosti Řádu umění a literatury, která se udílí za Významný příspěvek k obohacení francouzského kulturního dědictví a loni (v roce 2020) získal prestižní cenu Deutscher Tanzpreis.

Raimund Hoghe zemřel ve věku 72 let minulý týden, v pátek 14. května 2021 v Düsseldorfu, kde i žil.

Zdroje:
www.raimundhoghe.com
www.deutschlandfunkkultur.de

https://en.wikipedia.org/wiki/Raimund_Hoghe

 

TAGGED:Pina BauschRaimund HogheTanztheater Wuppertal Pina Bausch
Share This Article
Facebook Email Print
Share
Previous Article Ilustrační foto (zdroj Freepik) Vědci zjistili, že poslech Mozarta potlačuje epilepsii, Haydn ji naopak vyvolává
Next Article Martin Prokeš (foto Lípa Musica) Lípa Musica slaví 20. narozeniny
5 1 vote
Article Rating
Odebírat
Přihlášení
Upozornit na
guest
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Opera PLUSOpera PLUS
Sleduj Nás
© 2025 Opera PLUS
wpDiscuz
Vítejte zpět!

Přihlášení k účtu

Username or Email Address
Password

Zapomenuté heslo?

Not a member? Sign Up