Dirigent a skladatel Zdeněk Klauda, člen Opery Národního divadla (vedoucí hudební přípravy, asistent dirigenta) odpovídá na dotazy čtenářů Opery Plus
Zdeněk Klauda (foto Ilona Sochorová)
Dobrý den, zajímalo by mě, co všechno práce vedoucího hudební přípravy v opeře obnáší. Jaké jsou jeho povinnosti a kompetence, a také jak dlouho hudební příprava jedné inscenace v průměru trvá? Děkuji předem. (Vlasta Krincvajová)
Dobrý den i vám, práce vedoucího hudební přípravy zasahuje do mnoha oblastí operního provozu. V první řadě se jedná o administrativní a organizační povinnosti v rámci oddělení hudební přípravy. Od rozdělení premiér přes udržování stálého repertoáru až po plánování individuálních korepetic a ansámblových a aranžovacích zkoušek. Při nastudování nového operního titulu je vedoucí hudební přípravy pravou rukou dirigenta. V průběhu zkouškového procesu je nejprve zodpovědný za přípravu všech pěvců, posléze je jeho úkolem udržet dirigentovu koncepci a hudební pojetí při relativně dlouhém procesu aranžovacích zkoušek (6–8 týdnů), kde není dirigent vždy osobně přítomen, a v poslední fázi orchestrálních, hlavních a generálních zkoušek je nápomocen dirigentovi při korekci aspektů, které nemůže ze svého místa v orchestřišti dirigent objektivně posoudit (například dynamika orchestru, aby nedocházelo k překrývání pěveckých partů, a řada dalších důležitých detailů). Celkově příprava nové inscenace trvá v průměru tři měsíce. Do tohoto období není započítána individuální příprava pěvců, která je mnohem delší, zejména v případě velkých stěžejních rolí, ta může někdy trvat i jeden rok.
Všiml jsem si, že se často podílíte na hudební přípravě v zahraničí. Vidíte nějaký rozdíl v podmínkách přípravy ve Vídni, Paříži, Drážďanech nebo v Praze? (JG)
Zrovna mezi těmito operními domy, které jste právě zmínil, jsou velké rozdíly. Drážďanská Semperoper je asi nejvíce podobná Národnímu divadlu v Praze, oba tyto domy pracují zejména se svým stálým pěveckým ansámblem a jen v případě nutnosti nebo za účelem zvýšení divácké atraktivity využívají hosty. Příprava pak vypadá velmi podobně, jak jsem popsal v předchozí otázce. Pěvci mají k dispozici řadu korepetitorů, se kterými své role připravují. V Paříži neexistuje pěvecký ansámbl, Opera National Paris spolupracuje se stálým okruhem pěvců, kteří však již musí přijít na první ansámblovou hudební zkoušku kvalitně připraveni. Ve Vídni je sice podobný repertoárový systém se stálým pěveckým ansámblem jako v Praze, ale operní provoz je tam nesrovnatelně větší, a tudíž i příprava musí být extrémně rychlá a efektivní a klade na všechny zúčastněné nemalé nároky.
Dobrý den, v Mnichově jste spolupracoval s Kirilem Petrenkem. Berlínští filharmonikové si ho zvolili za svého šéfdirigenta. Měl jste možnost poznat, v čem tkví jeho genialita? (J.)
Spolupráce s Kirilem byla vskutku mimořádná. Jeho výjimečnost – či genialita, chcete-li – spočívá v symbióze poctivé přípravy a schopnosti verbálně i nonverbálně komunikovat s hudebníky a pěvci tak, aby maximálně efektivně předal svoji vizi interpretovaného díla. Kiril Petrenko je maximalista, nikdy se nespokojí s částečným úspěchem, vždy hledá dokonalost. Na druhou stranu se jedná o nesmírně skromného člověka, který je svým vnitřním ustrojením pravým opakem despotického maestra. Jeho kouzlo spočívá v tom, že snad každý hudebník či pěvec se mu snaží odevzdat to nejlepší, co v něm je.
Pracujete denně s výběrem těch nejlepších zpěváků. Jak se díváte na úroveň našich pěvců a kde je nejčastěji takzvaně tlačí bota? Jak by obstáli ve srovnání se zahraničními scénami? Jaká jsou vaše kritéria pro výběr pěvců? (Magdalena)
Úroveň našich pěvců, kterým jsou svěřovány obdobné role, tím myslím hlavní role, je srovnatelná. Zcela rozhodně by obstáli i v kontextu běžného provozu zahraničních scén. Řada z nich to ostatně dokazuje svými zahraničními angažmá či hostováním (Richard Samek, Pavla Vykopalová, Marie Fajtová, Michaela Kapustová, Svatopluk Sem a řada dalších). Největší problém, který se však v poslední době také výrazně zlepšuje, je jazyková vybavenost a detailní přístup ke studiu rolí, zejména pak z tohoto aspektu, od kterého se odvíjí řada důležitých interpretačních prostředků, například frázování. V této souvislosti nemohu nezmínit svého milého kolegu Marka Pinzowa, který velmi obětavě a pečlivě pracuje s našimi sólisty na světovém repertoáru a předává jim své mnohaleté zkušenosti z prestižních operních scén celého světa. Má kritéria pro výběr pěvců jsou velmi jednoduchá. V prvé řadě je to hlas a poté muzikalita, inteligence a energie.
Dobrý den, na listopad připravujete koncert ze skladeb Jana Dismase Zelenky. Proč jste si vybrali zrovna jeho, když se mu dlouhodobě u nás věnují specializované soubory a existuje dokonce už i jeho festival? Myslíte, že v interpretaci Zelenky budete moci přinést nějaký nový vklad a konkurenceschopný výkon? (MŠ, Praha)
Dobrý den, doufám, že dramaturgie, která přináší kromě Zelenkových a Bachových skladeb i díla dvacátého století, a to Concerto Grosso Jaroslava Pelikána a Webernovo zpracování Bachovy šestihlasé fugy z Hudební obětiny, staví Zelenkův tvůrčí odkaz do kontextu, který je unikátní, a ukazuje jeho tvorbu z pohledu hudebníka jednadvacátého století. Jana Dismase Zelenku jsme si vybrali nejen proto, že v tomto roce uplyne dvě stě sedmdesát let od jeho úmrtí, ale také proto, že jeho kompoziční styl je neskutečně bohatý, a já věřím, že kontakt s jeho tvorbou bude pro členy orchestru Národního divadla osvěžující a inspirativní. Zda se nám do interpretace podaří přinést nějaký nový vklad a vytvořit tak konkurenceschopný výkon, to budete muset posoudit sám/sama; tímto vás srdečně na koncert zvu.
Dobrý den, nejednou je od našich sólistů, kteří zpívají v zahraničí, slyšet, jak velký rozdíl v připravenosti pěvců u nás a v zahraničí zaznamenávají. Zatímco venku je každý zpěvák už na první zkoušce perfektně připraven a roli umí, u nás se svůj part řada pěvců teprve na zkouškách učí. Jaké jsou vaše zkušenosti? (Vlasta, Brno)
Milá Vlasto, z vlastních zkušeností vím, že tato generalizace poněkud pokulhává za skutečností. Kvalita přípravy jednotlivých pěvců je dána ponejvíce jejich vlastním přístupem. Dalším významným faktorem je objem práce, který na sebe uvalí. Pokud jde pěvec takzvaně z premiéry do premiéry a nejedná se o malé role, těžko si lze představit, že přichází vždy perfektně připraven. Nebudeme si zastírat, že tento faktor souvisí i s ohodnocením této práce a má svůj ekonomický aspekt. Avšak situace, kdy pěvec dorazil na první zkoušku špatně připraven, jsem zažil i v zahraničí.
Zdeněk Klauda (foto Ilona Sochorová)V Praze se teď hodně pěstuje hraní barokního repertoáru na dobové nástroje. Často to oceňuje hudební kritika, úspěchy slaví Collegium 1704 a další, na druhé straně se symfonické orchestry ani nesnaží o zařazování barokního repertoáru. Je to tak v pořádku? Nemáte pocit, že se tato dobová petrifikace podepisuje na chuti hrát barokní autory? Přestane se také hrát jednadvacáté století, protože symfonický orchestr třeba odmítne pochodovat v průběhu hraní, a tato hudba zůstane jen pro orchestr Berg? (music fan)
Tato otázka by mohla být podnětem pro zajímavou celovečerní diskusi. Děkuji za ni a pokusím se ve stručnosti vysvětlit, jak to vnímám já. Hudba jako taková je pro mne především jakýmsi abstraktním jazykem, pomocí kterého se dají v ideálním případě sdílet emocionální stavy a zkušenosti. Takto funguje hudba barokní, hudba romantická i hudba soudobá. Každá má svůj vlastní kód, svou vlastní syntaxi, tím se od sebe diametrálně odlišují. Je však jen otázkou dramaturgie, podle jakého klíče vytvoří program koncertu. Já osobně preferuji, když je koncert jakousi duchovní cestou, která má i mimohudební smysl a jde napříč staletími a v rámci jednoho programu se setká například Tartini s Valentinem Silvestrovem. Tvorba takovýchto dramaturgií je asi pro většinu institucí příliš riskantní a spoléhají se na specializaci a věrnost publika hudbě určitého stylu (žánru) období. Nicméně v zahraničí je tento trend překonán a Berlínská filharmonie opět hraje Händela, Bacha a Vivaldiho, nyní však pod vedením předních specialistů na tento repertoár, jako jsou Giovanni Antonini, Andrea Marcon, Emanuelle Haim a další. O interpretaci soudobých skladeb ani nemluvě. Pevně doufám, že se tímto směrem budou ubírat i naše přední orchestry.
Dobrý den, budete natáčet nějaké další CD s klasicistním repertoárem, jako bylo to poslední se Simonou Houda-Šaturovou? (NN)
Dobrý den, v současné době připravuji CD s latinským Stabat Mater Jakuba Jana Ryby, které by mělo vyjít v dubnu 2017. Mezi sólisty tohoto překrásného díla bude opět Simona Šaturová, dále Lucie Hilscherová, Richard Samek a Adam Plachetka.
Kdy budeme moci opět slyšet vaše vlastní kompozice? Máte ještě čas na skládání hudby? Jak vaše profese ovlivňuje vaše tendence v komponování? (Juraj)
Pravděpodobně teprve až omezím svou interpretační činnost. Denní intenzivní kontakt s cizí hudbou ve mně umlčuje můj vlastní hlas. Čas na skládání hudby by se u mě asi našel, ale chybí mi potřebná koncentrace. Hluboce obdivuji své kolegy, například Jaroslava Pelikána, kteří svou práci výkonného hudebníka zvládají zkombinovat s vlastní skladatelskou činností. Já tuto schopnost bohužel nemám.
Dobrý den, o tom, že blokový systém hraní oper má jednoznačně pozitivní dopad na hudební úroveň představení, není třeba diskutovat. U nás, konkrétně v Národním divadle, ale pořád slyšíme jen výmluvy, proč to nejde. Skutečně by s tím podle vašeho názoru nešlo konečně něco udělat? Přeji vám hodně úspěchů! (AB, Praha)
Dobrý den, z hlediska hudebního provozu máte zcela jistě pravdu a mám za to, že minimálně dvě poslední vedení Národního divadla se o to s větším či menším úspěchem snaží. Tvorba hracího plánu je jedna z těch oblastí, které nespadají do sféry mého vlivu, takže bohužel nejsem schopen kompetentně zodpovědět otázku, zda by to konečně šlo nebo nešlo zcela změnit a jaký by to mělo dopad na fungování Národního divadla.
Dobrý den, pane Klaudo, jaký bude program zelenkovského koncertu ve Stavovském divadle 22. listopadu, který připravujete, a co konkrétně bude zpívat Yukiko Šrejmová Kinjo? Děkuji předem za odpověď. (KH)
Johann Sebastian Bach / Anton Webern: Fuga z Hudební obětiny
Jan Dismas Zelenka: Sinfonia à 8 concertanti a moll, ZWV 189
Johann Sebastian Bach: Kantáta „Non sa che sia dolore“, BWV 209
=přestávka=
Jan Dismas Zelenka: Salve Regina, ZWV 135
Jaroslav Pelikán: Concerto grosso
Johann Sebastian Bach: Chorál „Vor Deinen Thron tret ich hiermit“
Yukiko bude zpívat Bachovu italskou kantátu Non sa che sia dolore a Zelenkovu mariánskou antifonu Salve Regina.
Jaké jsou vaše vlastní dirigentské ambice? Když nepracujete, co posloucháte za hudbu? (Lenka)
Mé vlastní dirigentské ambice jsou poměrně skromné. Baví mě spolupracovat s okruhem hudebníků, kteří mají podobné estetické názory a vidění světa. Zároveň mám rád, když se mohu věnovat projektům, ke kterým mám mimořádný vztah. Pokud jsou tyto dva předpoklady naplněny, jsem šťasten. Když nepracuji, poslouchám buď jazz, obzvláště rád mám klavíristu Davea Brubecka, nebo francouzské šansony. Přiznám se ale, že těch chvil, kdy nepracuji, moc není.
Za čtenáře Opery Plus děkujeme za odpovědi.
Zdeněk Klauda (foto Ilona Sochorová)Vizitka:
Zdeněk Klauda se od dětství věnoval skladbě a hře na klavír a na flétnu. Soustavné skladatelské školení získal během studia na Hudebním gymnáziu Jana Nerudy pod vedením prof. Miroslava Kubičky; tamtéž zároveň studoval i hru na flétnu u profesora Vladislava Paulíka a klavír u profesorky Dináry Souleimannové.
Po absolutoriu gymnázia vyměnil flétnu za taktovku a začal studovat obor dirigování u profesora Hynka Farkače. V roce 2005 dokončil svá studia na pražské Akademii múzických umění. Od té doby je ve stálém angažmá v Národním divadle v Praze (v současné době jako asistent dirigenta a vedoucí hudební přípravy). Jako skladatel publikuje mimo jiné u amerického nakladatelství Alliance publications, Inc.
V roce 2008 byl přizván k nastudování Dvořákovy Rusalky v rámci festivalu Salzburger Festspiele. Od té doby je pravidelně zván do prestižních evropských operních domů Bayerische Staatsoper Mnichov, Opera Valencia či Opera National de Paris. V roce 2012 se podílel na hudebním nastudování Janáčkových Příhod lišky Bystroušky pro legendární festival v Glyndebourne a v další sezoně pak Mozartovy Figarovy svatby tamtéž.
Ve stejném roce získal 3. cenu na dirigentské soutěži v rumunské Constantě. V sezoně 2013/14 se podílel jako asistent dirigenta na přípravě inscenace Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky v Semperoper v Drážďanech a poté na uvedení další série představení téže opery ve Vídeňské státní opeře. Jako asistent spolupracoval mezi jinými s dirigenty, jako jsou Franz Welser-Möst, Kyril Petrenko, Vladimir Jurowski nebo Tomáš Netopil.
