Na programu v sále Besedního domu zazněla nejprve Symfonie č. 87 A dur Hob. I:87 Josefa Haydna. Haydnovo dílo patří k pilířům klasicistního repertoáru a jako u každého velkého mistra prošlo řadou proměn až k náznakům raného romantismu v pozdní tvorbě. Už jako sedmiletý chlapec zpíval Haydn ve sboru v chrámu sv. Štěpána ve Vídni, přičemž podstatnou část svého tvůrčího života prožil ve službách rodu Esterházy. Symfonie č. 87 (1786) je první z cyklu tzv. Pařížských symfonií zkomponovaných na objednávku hraběte Clauda-Françoise-Marieho Rigolyey d´Ogny. Zářivá A Dur dodává tomuto dílu jásavou, pozitivní energii, síla a jistota formy je dána silou a jistotou kompozičního řemesla čtyřiapadesátiletého, zkušeného skladatele.
Dílo v provedení brněnských filharmoniků pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese vyznělo ve své jadrnosti, v plné síle, příjemných tempech a dynamických kontrastech.
Klavírní virtuóz Jan Bartoš neměl rozhodně jednoduchou situaci. Publikum se těšilo na Ivana Iliće, takže interpret stál před dvojím úkolem – záskokem narychlo a výzvou nezklamat publikum nachystané na Iliće. Nutno dodat, že Jan Bartoš patří k málo interpretům, jež mají Klavírní koncert Es Dur Antonína Rejchy ve svém repertoáru, ne-li po Ilićovi jediným druhým. Rejcha, podobně jako např. J. D. Zelenka sem tam na pódiích zazáří, přesto by se jejich hudbě po právu zasloužilo daleko větší pozornosti. Rejcha, o třicet osm let mladší než Haydn, pocházel z Čech, ale slávy nejen jako skladateli, ale i významnému teoretikovi a pedagogovi, se mu dostalo nejprve ve Vídni a posléze hlavně v Paříži. K jeho žákům patřili např. Hector Berlioz, Charles Gounod nebo César Frank. V patnácti letech se v krufiřtské kapele v Bonnu seznámil s Beethovenem a společně navštěvovali přednášky tamní univerzity.
Klavírní koncert Es dur vznikl patrně roku 1804 v době, kdy se Rejcha intenzivněji tomuto nástroji věnoval, a je jediným Rejchovým koncertem pro tento nástroj. Chybějící strany tohoto díla byly nalezeny ve Francouzské národní knihovně teprve v roce 2018 a v Brně tak mohl zaznít ve své autentické podobě.
Klavírní part je vpravdě virtuózní a technicky náročný. Jan Bartoš je nadán neobyčejně lehkou a precizní prstovou technikou, hlubokým emocionálním a kultivovaným projevem. To vše je v Rejchově průzračně pozdně klasicistní kompozici s náznaky rodícího se romantismu potřeba. Hudba v jeho interpretaci a v doprovodu orchestru dýchala, čemuž mj. prospěly perfektně načasované mikropauzy, jakési nádechy či zastavení, hudba zněla průzračně, lehce a zpěvně.
Po přestávce jsme se dramaturgicky i obsahově přenesli o století později. Richard Strauss, jehož kompoziční dílo vznikalo během neuvěřitelných sedmdesáti let, je podobně jako Haydn v 18. století, jedním z nejvlivnějších skladatelů doby o sto let mladší. Jeho hudba nezapře nadšení hudbou Richarda Wagnera. Už ve svých jednadvaceti letech přebírá progresivní Strauss od Hanse von Büllowa vedení meiningenského orchestru, později mj. působil pět let jako hudební ředitel vídeňské státní opery.
Metamorfózy pro 23 sólových smyčcových nástrojů, vzniklé téměř na konci druhé světové války, jsou dílem neobyčejné hloubky, vpravdě jakýmsi intimním monumentem, reflexí zralého skladatele na válečné tragédie a pravděpodobně i závěr jednoho lidského života. V téměř půlhodinové kompozici se na první povrchní pohled nic neděje, žádná kontrastní témata, barevně skladbu obstarávají „pouze“ smyčce. O to více pracuje Strauss s vnitřní dynamikou a proměnami témat, nepozorovaně. Dílo nezapře Straussovo spojení s Vídní: svou hraniční dekadencí, smutkem, melancholií, tragikou, pesimismem, jenž na pozadí rozšířené tonality a volné formy dává skladbě mahlerovský nádech. Velký obdiv a poděkování patří zejména oběma koncertním mistrům orchestru Pavlu Wallingerovi od houslí a Lukáši Polákovi od violoncella, kteří sebejistě vedli své skupiny a svými sóly dali vyznít všemu výše zmíněnému ve Straussově hudbě.
Tento koncert se orchestru a jeho šéfdirigentovi mimořádně zdařil. Radostná klasicistní hudba Haydna a Rejchy prosvítila první polovinu večera, přičemž v té druhé, po doznění posledních tónů zůstalo publikum několik sekund bez dechu, dojato silou a výpovědí bolestné hudby zralého mistra Richarda Strausse. Další z dramaturgicky výborně sestavených večerů.
Metamorfózy
31. ledna 2025,19:00 hodin
Besední dům, Brno
Program:
Joseph Haydn: Symfonie č. 87 A dur Hob. I:87
Antonín Rejcha: Klavírní koncert Es dur
Richard Strauss: Metamorfózy, studie pro 23 sólových smyčcových nástrojů
Účinkující:
Jan Bartoš – klavír
Filharmonie Brno
Dennis Russell Davies – dirigent
