Bruno Maderna je bezpochyby jedním z klasických představitelů hudebního vývoje poloviny 20. století. Jako skladatel, dirigent a avantgardista udržoval stále kontakt s hudbou minulosti. Stejně tak jako s centrem nové hudby v Darmstadtu, spolupracoval s osobnostmi jako byl Gian Francesco Malipiero, propagátor hudby Antonia Vivaldiho, a podílel se na dodnes užívaných edicích staré hudby.
Pro Madernu měl Darmstadt klíčový význam. Ovlivnili ho zejména skladatelé jako Luigi Nono, Luciano Berio, Aldo Clementi a Franco Donatoni, přesto však Maderna v kompozici upřednostňoval intuici, fantasii a určitou pragmatičnost před intelektuálními trendy postserialismu a punktuální hudby. V průběhu 50. a 60. let se postupně od Darmstadtu odvrátil a začal experimentovat s novými formami divadla a rozhlasu.
Roku 1955 spolu s Lucianem Beriem a Marinem Zuccherim založil studio hudební fonologie v Miláně, které sehrálo klíčovou úlohu ve vývoji elektronické hudby v Evropě.
Jeho pravděpodobně nejznámější dílem je Serenata per un satellite z roku 1969. Jedná se o typ otevřené partitury, ve které zanechává skladatel většinu parametrů na svobodné vůli interpretů. Jde tak o jakousi volnou koláž, s pokaždé rozdílným, ale vždy přesvědčivým výsledkem, trvajícím od 4 do 12 minut. Noty jsou zapsané do flexibilních modulů, které lze v návaznosti na sebe měnit, hrát různými způsoby tak jak jsou, anebo příčně, úhlopříčně, zkříženě, spojit je nebo oddělit.
Maderna o interpretaci této skladby řekl: „Housle, flétna (popř. pikola), hoboj (popř. anglický roh nebo musette), klarinet (přirozeně nesoucí part), marimba, harfa, kytara a mandolína (hrající co lze) mohou hrát skladbu dohromady, zvlášť, ve skupinkách, mohou improvizovat, ale! v rámci zapsaných not.“
Dílo bylo dokončeno ve stejný den, kdy byl do oběhu vyslán evropský satelit ESTRO I z ostrova Vandemberg v Tichém oceánu, určený k výzkumu polární záře. Odtud i název díla.
Maderna zemřel na rakovinu plic v Darmstadtu, 13. listopadu 1973 ve věku 53 let. Na jeho památku napsala řada skladatelů kompozice, z nichž nejznámější je Rituel in memoriam Bruno Maderna od Pierra Bouleze a Centering od Earla Browna, který cituje Madernův Koncert pro hoboj, nástroj, který Maderna tolik miloval.
