Sir Charles Mackerras, který zemřel 14. července 2010 ve věku osmdesáti čtyř let, byl nejen špičkovým dirigentem, ale také zapáleným propagátorem české hudby. Hlouběji se s ní seznámil už jako mladík, když po druhé světové válce studoval v Praze u Václava Talicha. Mackerras miloval zejména tvorbu Leoše Janáčka, hudebních lásek měl ale mnohem víc. Jako dirigent působil v mnoha světových souborech a byl mimo jiné uznávaným průkopníkem historické interpretace děl Bacha, Händela či Mozarta.
Charles Mackerras se narodil 17. listopadu 1925 australským rodičům v americkém městě Schenectady a v Sydney, kde vyrostl, absolvoval na místní konzervatoři hru na hoboj. Po válce se přestěhoval do Londýna a díky upozornění od českého emigranta zažádal o stipendium v Praze, kam dorazil i s manželkou v roce 1947. Inspirativní studium u Talicha sice musel po únoru 1948 opustit, od poloviny šedesátých let se ale do Československa začal pravidelně vracet.
To už byla z Charlese Mackerrase hvězda vážné hudby. Začínal v londýnské opeře Sadler’s Wells (později Anglická národní opera) a jako hostující dirigent Mackerras procestoval celý svět. K jeho nejznámějším působištím patřila londýnská Královská opera, koncertní orchestr BBC, Metropolitní opera, Velšská národní opera, působil i v Hamburku či v Sydney nebo u Skotského komorního orchestru. A samozřejmě spolupracoval také s Českou filharmonií, s níž také nahrál řadu ceněných desek.
Foto archiv
