Dvě vdovy, v pořadí pátá opera Bedřicha Smetany, poprvé zazněla před sto čtyřiceti lety, 27. března 1874 na scéně pražského Prozatímního divadla. Její libreto napsal Emanuel Züngel podle tehdy velice úspěšné stejnojmenné komedie francouzského dramatika Jeana Pierra Féliciena Mallefilla, jejíž děj zasadil do českého prostředí.
Byla to poslední opera, kterou Smetana sám nastudoval a řídil. Měla podobný tvar jako původní verze Prodané nevěsty – jednotlivá hudební čísla v ní byla po vzoru francouzské komické opery spojena mluvenými dialogy. Přestože premiéra měla u obecenstva úspěch, skladatel s dílem spokojen nebyl a Dvě vdovy o tři roky později přepracoval. Premiéra druhé verze se konala 15. března 1878 opět v Prozatímním divadle. Nové znění doznalo řady významných změn, které posunuly Dvě vdovy od tvaru komické opery k opeře prokomponované. Tou bezesporu nejvýraznější bylo nahrazení mluvených dialogů recitativy.
Foto Pražské jaro
