Mirko Očadlík se narodil v Holešově, kde prožil i rané dětství. Do školy chodil ve Vídni, gymnázium dokončil v Praze, maturoval v roce 1923 na smíchovském reálném gymnáziu. Soukromé hudební vzdělání v klavíru, harmonii a hudebních formách dostal už ve Vídni. Zpíval ve sborech, působil jako sbormistr studentského pěveckého kroužku a chtěl se stát sólovým pěvcem, ale chybělo mu potřebné hlasové vybavení, takže se této touhy vzdal a nezvolil ani skladatelskou dráhu, i když později se skladbě příležitostně věnoval jako autor scénických hudeb, pásmových doplňků pro rozhlas a podobně. V roce 1928 absolvoval práva na Univerzitě Karlově, zároveň studoval na Filozofické fakultě UK hudební vědu, estetiku a historii. Tato studia završil v roce 1932. Disertační práci o Smetanově opeře Libuše obhájil, vzhledem k pozdějšímu uzavření vysokých škol za války, až v roce 1946.
Bedřich Smetana zůstal ve středu Očadlíkova zájmu a bádání po celý život, vedle studie o Libuši o něm publikoval několik dalších prací: Ženy v životě Bedřicha Smetany (1941), Tvůrce české národní hudby Bedřich Smetana (1945), Smetanovi libretisté (1948), Rok Bedřicha Smetany (1950), Co dalo Švédsko Bedřichu Smetanovi (1956) a Vyprávění o Bedřichu Smetanovi (1960). Ta posledně jmenovaná kniha vznikla jako shrnutí pětadvaceti vyprávění sepsaných na objednávku Československého rozhlasu v roce 1959. Tento rozhlasový cyklus měl mezi posluchači velký ohlas, proto byly Očadlíkovy texty vydány jako samostatná kniha ve stylisticky upravené a chronologicky seřazené podobě, doplněné o soupis komentovaných skladeb, rejstřík a seznam tehdy dostupných gramodesek s nahrávkami uvedených děl.
Kromě drobnějších smetanovských knížek, brožur a studií připravil Očadlík i pramenné edice s rozsáhlými výkladovými úvody a edičními zprávami a rozsáhlé skladatelovo encyklopedické heslo v Československém hudebním slovníku. Od roku 1924 byl Mirko Očadlík členem výboru Společnosti Bedřich Smetany a jejích různých edičních komisí, od roku 1952 členem Poradního sboru Musea Bedřicha Smetany.
Zmínkou o smetanovském rozhlasovém cyklu se dostáváme k Očadlíkově práci pro rozhlas, v němž působil v letech 1928–1950 jako tajemník hudebního oddělení, vedoucí hudebního vysílání, referent gramoarchivu a studijního oddělení, od roku 1945 jako programový ředitel. A spolupracoval s ním i nadále po svém nuceném odchodu, kdy se začal věnovat pedagogické práci jako profesor dějin hudby na Hudební fakultě AMU (1948, v letech 1950–1953 byl prvním vedoucím Katedry hudební teorie) a hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (od roku 1951, v letech 1952–1959 byl vedoucím katedry hudební vědy, v letech 1954–1958 zastával funkci děkana fakulty).
Byl členem řady vědeckých ústavů a v roce 1957 také předsedou Divadelního ústavu. Vychoval mnoho žáků, vzpomeňme alespoň Vladimíra Lébla, Tomislava Volka, který byl i jeho asistentem, dále Jaroslava Bužgu, Jana Koubu, Milana Poštolku, Hanu Séquardtovou, Mojmíra Sobotku a Jaroslava Smolku, který napsal o Mirku Očadlíkovi důsledné a podložené heslo do internetového Českého hudebního slovníku osob a institucí.
V rozhlase se Očadlík vyprofiloval jako nápaditý popularizátor hudby, a to díky svým řečnickým vlohám, virtuózní rétorice, vtipnosti a invenční stavbě svých projevů. V letech okupace kladl důraz především na hudbu českou, již představoval s vlasteneckým, nejednou protiokupačně vyhroceným akcentem. Vystupoval nejen v rozhlasu, ale byl zván i do stovek větších i malých míst Čech a Moravy, v nichž vedl přednášky a provázel při výkladových koncertech.
Knižním výsledkem Očadlíkovy popularizační práce jsou především dva svazky charakteristik a rozborů významných symfonických děl: Svět orchestru, průvodce orchestrální tvorbou. I. Klasikové a romantikové (1942) a II. České orchestrální skladby (1942). Obě publikace postupně doznaly změn a naposledy vyšly jako Svět orchestru: Průvodce českou orchestrální tvorbou (Mirko Očadlík; 4. vydání 1995) a Svět orchestru: Průvodce evropskou orchestrální tvorbou (Mirko Očadlík a kolektiv; 6. vydání 1965).
Z dalších prací uveďme Život a dílo Zdeňka Fibicha (1950) a Národní divadlo a česká opera (1954). Ve svých výkladech rozhlasových či později pedagogických nebo pro veřejnost se Očadlík zaměřoval i na repertoár, který v té době u nás nebyl úplně běžný: na Wagnerovy opery, na díla Brucknerova, Mahlerova, R. Strausse, Debussyho a dalších. Neméně objevné byly i jeho návraty k autorům hudební avantgardy: k Schönbergovi a Bergovi, Stravinskému, autorům Pařížské Šestky, Bartókovi a Hindemithovi, Prokofjevovi a Šostakovičovi. Tyto přehrávky se odehrávaly nejčastěji v sále Divadla hudby v Opletalově ulici v Praze.
Očadlíkova první manželka, Věra Očadlíková, rozená Balejová, původně právnička, se zabývala překlady klasických ruských autorů. Očadlíkovou druhou manželkou byla Anna Hostomská (1907–1995), známá hudební redaktorka a spisovatelka, mimo jiné autorka populární a opakovaně vydávané a rozšiřované knihy Opera – Průvodce operní tvorbou (s postupně se rozšiřujícím kolektivem autorů).
Vřelý vztah udržoval Mirko Očadlík k rodnému Holešovu. Jeho zásluhou zde byl v roce 1959 odhalen pomník holešovského rodáka Františka Xavera Richtera, barokního skladatele a hudebníka. Rodnému městu odkázal Očadlík část své velké knihovny, která je umístěna v Městské knihovně Holešov. V roce 1964 bylo Mirku Očadlíkovi uděleno Čestné občanství města Holešova a v roce 1974 byla na jeho rodném domě odhalena pamětní deska. Je zde po něm také pojmenována ulice. Mirko Očadlík i Anna Hostomská jsou pohřbeni na vyšehradském hřbitově v Praze.
