Před sto pěti lety, 22. března 1910, se narodil Eduard Haken, jedna z největších osobností českého operního umění dvacátého století. Haken, který byl plných padesát let sólistou české první scény, se do povědomí generací zapsal nejen interpretací stěžejních rolí světového repertoáru, ale zejména řadou postav v domácích operách – především jako Kecal ve Smetanově Prodané nevěstě a jako Vodník v Dvořákově Rusalce. Věnoval se i koncertní činnosti a zvlášť vynikl jako interpret oratorií.
Eduard Haken se narodil v rodině volyňských Čechů v obci Šklín na Ukrajině. Po návratu do vlasti svých předků studoval čtyři roky na pražské Karlově univerzitě medicínu. Na studia si přivydělával zpěvem a posléze začal zpěv studovat. V Národním divadle v Praze si poprvé zazpíval v roce 1936, sólistou první scény se stal o pět let později. Nastudoval tam padesát rolí. Často vystupoval i v sálech a kostelích v menších městech a na venkově. Zemřel 12. ledna 1996. Místem posledního odpočinku legendárního basisty se stal Vyšehradský hřbitov v Praze.
Foto archiv ND Praha
