Opera PLUS
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
  • Více
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Klasika
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Postřehy
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
    • Týden s Tancem
Reading: Poslech i pohled byl pravým potěšením. Martina Janková na Pražském jaru
Share
Opera PLUSOpera PLUS
Font ResizerAa
Hledat
Mobilní menu s elegantní animací
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
Přidejte se největší komunitě o klasické hudbě Přihlásit
Sleduj Nás
© Opera PLUS 2025 - Všechna práva vyhrazena
Hudba

Poslech i pohled byl pravým potěšením. Martina Janková na Pražském jaru

Janáčková Olga
Published: 22/05/2016
Share
6 Min Read
SHARE

Po sedmi letech vystoupila na Pražském jaru znovu se svým recitálem sopranistka Martina Janková, jedna z našich nejúspěšnějších operních zpěvaček žijících v zahraničí. Koncert měl podtitul Pocta Jarmile Novotné, stejně jako loňský koncert nazvaný Adam Plachetka uvádí mladé pěvce. Připomněl i svým zaměřením na lidové písně různých národů někdejší obyvatelku zámku v Litni, kde se již pátým rokem koná Festival Jarmily Novotné spojený s mistrovskými kurzy ve zpěvu a letos také v korepetování. Jarmila Novotná svého času zpívávala české lidové písně, nahrané tenkrát za druhé světové války jako Lidické písně za klavírního doprovodu Jana Masaryka.

Martina Janková - Pražské jaro 2016 (foto © Pražské jaro/Zdeněk Chrapek)
Martina Janková – Pražské jaro 2016 (foto © Pražské jaro/Zdeněk Chrapek)

Pro operního pěvce není, jak víme, samozřejmostí, že se dokáže stejně přesvědčivě věnovat písňovému repertoáru, ale o Martině Jankové je známo, že se písním věnuje ráda a s úspěchem. Tentokrát si vybrala oblast, která je pro operního pěvce paradoxně jednou z nejobtížnějších – totiž stylizace či úpravy lidových písní. Samozřejmě velmi záleží především na názoru samotného skladatele, nakolik chce zachovat prostotu původní podoby lidové písně a neporušit to, co je pro ni charakteristické nebo do jaké míry jej zajímá jen některý z jejích rysů, třeba pouhý text.

Recitál Martiny Jankové rámovala Janáčkova Ukvalská a Moravská lidová poezie v písních, které vynikají neobyčejným skladatelovým citem pro rázovitost zejména lašských písní, pro niž má i pěvkyně mimořádné pochopení, protože na tomto folklóru vyrostla, vystudovala konzervatoř v Ostravě, ale později také Hudební akademii v Basileji. Bylo více než zajímavé sledovat, nakolik se Martina Janková dokázala převtělovat do rozličných písní, z nichž některé patří do oblastí, v nichž dlouhodobě žila nebo žije.

Program sestavený kontrastně a pestře působil dojmem barevné a barvité mozaiky, z níž jako by se vymykaly písně Německé písně Johannese Brahmse, které svým ustrojením, svou tendencí spíše k silné stylizaci lidových písní mířily k umělosti romantické hudební řeči. Byly najednou v kontextu těch ostatních regionálních písní poněkud zatěžkanější a méně výrazné. Fallovu španělskou Seguidillu murcianu Martina Janková vybavila plnějším hlasem, ostatně každá z písní toho večera byla odstíněna výrazově, tempově, dynamicky. Canteloubovy Písně z Auvergne zněly svěže, radostně i výbojně, švýcarské lidové písně z kantonu Bern něžně, ty z kantonu Ticino valčíkově, šantánově, vylehčeně. Čtyři toskánské písně Ottorina Respighiho působily konstruovaně až pucciniovsky a byly obtížné intonačně i technicky. Návrat k Janáčkovi večer osvěžil a ukázal, nakolik zůstává Martina Janková doma ve své vlasti přes jednadvacet let, po která žije mimo ni. Večer završila dvěma přídavky – něžnou pianissimovou ukolébavkou z Auvergne a ukázkou písně Ermanna Wolf-Ferrariho. I z nich bylo jasně patrné, že hlas Martiny Jankové zůstává po koncertě v dobré kondici, neunaven a skvěle rozezpíván.

Souhra pěvkyně s jejím výborným švýcarským klavírním doprovazečem Gérardem Wyssem byla až na dvě tři nepatrná zaváhání v souhře při Janáčkových písních naprosto dokonalá a poslech i pohled na tuto harmonickou dvojici byl pravým potěšením. Klavírista Gérard Wyss je známý jako pedagog i jako proslulý doprovazeč, který spoluvytváří podobu koncertu doslova od první do poslední noty. Svou klavírní hru prosazuje pouze v předehrách, mezihrách či dohrách a za celý večer přidal v dynamice snad pouze v jediné Canteloubově písni z Auvergne, která by bez jeho rytmického i dynamického důrazu vyzněla málo temperamentně.

Martina Janková, Gérard Wyss - Pražské jaro 2016 (foto © Pražské jaro/Zdeněk Chrapek)
Martina Janková, Gérard Wyss – Pražské jaro 2016 (foto © Pražské jaro/Zdeněk Chrapek)

Martina Janková, která kromě své kariéry operní pěvkyně (ve stálém angažmá působila v curyšské opeře, kde poznala řadu mimořádných dirigentů a režisérů a vytvořila mnoho rolí zejména mozartovských, ale také Lišku Bystroušku) osvědčila své kvality a její kariéra pokračuje plynule dál. Velmi často se účastní Salzburger Festspiele, loni zde vystoupila jako Zuzanka ve Figarově svatbě po boku Adama Plachetky v roli Figara, v letošním roce debutovala v milánské Scale jako Krása (Bellezza) v Il trionfo del tempo e del disinganno Georga Friedricha Händla. Roku 2010 hostovala ve Stavovském divadle v Mozartovu Idomeneovi jako Ilia, bývá častým hostem i na Svatováclavských slavnostech ve svém rodném kraji. Její projev má své charakteristický půvab a je jednou z mála zpěvaček, které dovedou téměř zcela potlačit typické operní vibrato ve prospěch průzračného quasilidového prostého projevu. Ostatně natočila v uplynulém roce v Supraphonu spolu s barytonistou Tomášem Králem a s klavíristou Ivo Kahánkem Janáčkovu Moravskou a Ukvalskou lidovou poezii v písních. Recitál Martiny Jankové na Pražském jaru zcela zapadá do této oblasti jejího angažmá.

Martina Janková, Gérard Wyss - Pražské jaro 2016 (foto © Pražské jaro/Zdeněk Chrapek)
Martina Janková, Gérard Wyss – Pražské jaro 2016 (foto © Pražské jaro/Zdeněk Chrapek)

Posluchači v Rudolfinu přijali Martinu Jankovou se soustředěnou pozorností a vyžádali si od ní ještě dvě přidané písně. Po koncertě následovala autogramiáda. Dvořákova síň Rudolfina je pro komorní koncert tohoto typu akusticky i svou slavnostní útulností jako stvořená.

 

Hodnocení autorky recenze: 90%

Pražské jaro
Koncert k poctě Jarmily Novotné
Martina Janková (soprán)
Gérard Wyss (klavír)
20. května 2016 Dvořákova síň Rudolfinum Praha

program:
Leoš Janáček: Moravská lidová poezie v písních (výběr)
Leoš Janáček: Ukvalská lidová poezie v písních (výběr)
Johannes Brahms: Deutsche Volkslieder WoO 32 (výběr)
Manuel de Falla: Siete canciones populares españolas (výběr)
Joseph Canteloube: Chants d’Auvergne (výběr)
Ottorino Respighi: 4 Rispetti toscani
švýcarské lidové písně: z kantonu Bern a Ticino

www.festival.cz

 

TAGGED:Gérard WyssMartina JankováPražské jaro
Share This Article
Facebook Email Print
Share
Previous Article Pasažérka Mieczysława Weinberga na Wiener Festwochen
Next Article Palec dolů pro senátní návrh zákona o kulturních institucích
0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Přihlášení
Upozornit na
guest
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Opera PLUSOpera PLUS
Sleduj Nás
© 2025 Opera PLUS
wpDiscuz
Vítejte zpět!

Přihlášení k účtu

Username or Email Address
Password

Zapomenuté heslo?

Not a member? Sign Up