Opera PLUS
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
  • Více
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Klasika
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Postřehy
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
    • Týden s Tancem
Reading: Poněkud nestejnoměrný proud Emmotion Collection
Share
Opera PLUSOpera PLUS
Font ResizerAa
Hledat
Mobilní menu s elegantní animací
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
Přidejte se největší komunitě o klasické hudbě Přihlásit
Sleduj Nás
© Opera PLUS 2025 - Všechna práva vyhrazena
Tanec

Poněkud nestejnoměrný proud Emmotion Collection

Dvořák Vít
Published: 26/10/2009
Share
4 Min Read
SHARE

Do pražského Kolowratu, podkrovní studiové scény Národního divadla, se teď dostává už druhý titul, uváděný pod hlavičkou baletu první scény. K nadmíru úspěšné inscenaci CamlouflAGE (recenzi najdete zde), přibývá produkce takříkajíc „z dovozu“, pod názvem Emotion Collection. Svoji původní premiéru měla v dubnu v Experimentálním prostoru No.D (Roxy) a vedle herců (vlastně hereček či ještě lépe performerů), působících mimo Národní divadlo, se na ní podílejí i dva členové baletu ND a také jeho demisólistka Zuzana Šimáková coby choreografka. Hlavní iniciátorkou vzniku tohoto projektu je ale režisérka a herečka Tereza Helšusová, která se vedle režie i samotného konceptu postarala i o výpravu, a navíc ještě také v představení vystupuje.

Proud hudby, tance a divadla – jak zní podtitul večera – jeho tvůrci sami charakterizují těmito slovy: „Výzva pro všechny muže a ženy, kteří sami sebe vidí na životní křižovatce: Chce se vám nad vaším životem plakat? … Inscenace Emotion Collection se formou pohybového divadla věnuje právě prožívání zásadních emocí jako je touha, zamilování, vášeň, snění, radost, zklamání, prázdnota, opuštěnost a odpuštění… To vše optikou ženy na křižovatce. Věřme svému strážnému andělu! Ale hledat ho musíme sami v sobě. …“


Což o to, téma jako takové bezpochyby do značné míry skutečně rezonuje s vnitřním životem nejednoho současníka. Už jen samotná hudba Jana Budaře, která má řadu obdivovatelů, evokuje mnohé z toho, čeho se autoři chtěli dotknout. Pohybová stránka večera má také na řadě míst tu správnou „šťávu“, je neotřelá, nápaditá, byť technicky zpravidla nepříliš náročná, a také většinou velmi dobře souzní s tím, o čem se v jednotlivých mikropříbězích (či „mikronáladách“) právě zpívá či hraje. (Označení balet, tak jak to uvádějí propagační materiály Národního divadla, rozhodně není na místě, jde o syntetické divadlo, kde se nejen tančí, ale vedle zpěvu i hodně mluví.)

I když je těžké vyzdvihovat někoho konkrétního z účinkujících, evidentně tady mají oproti dámám navrch pánové – a to hlavně proto, že Michal Jurisa i Viktor Konvalinka mají vedle nepřehlédnutelného charisma přece jen daleko pevnější profesionální základy (nejen ryze pohybové, i když především), na kterých mohou stavět. A to je pochopitelně jasně vidět. Oba dva prostě působí jako daleko výraznější osobnosti, které své ženské protějšky do značné míry zastiňují. (Především na Konvalinkovi je pak navíc velmi dobře čitelná i sympatická nefalšovaná radost, s jakou právě tenhle večer absolvuje. Oproti už zmiňované inscenaci CamouflAGE působí tady jak takřka jiný člověk.)
Už zmíněný, dosti evidentní rozdíl mezi pány a dámami ovšem není jedinou, tou hlavní slabinou projektu. Tím hlavním kamenem úrazu v koncepci celého večera je podle mého soudu přítomnost bezpochyby skvěle zpívající Eleny Sonenshine na jevišti a co víc, její docela časté „zapojení do hry“. Interpretka tak se svojí nekonfekční postavou a poněkud usedlým oblečením působí mezi ostatními jako nepatřící prvek, který často sráží nejen jejich výkony, ale i samotný dojem ze svého špičkového pěveckého výkonu (jakkoli paradoxně právě hudba v jejím podání tvoří nosnou kostru projektu). Výsledný pocit z tohoto jinak jistě pozoruhodného projektu prostě dostává příchuť tak trochu školního pásma či amatérského divadla. Škoda přeškoda!

Emotion Collection
Proud hudby, tance a divadla
Kolowrat -scéna Národního divadla Praha
premiéra 10.října 2009
(původní premiéra v Experimentálním prostoru No.D 17.dubna 2009)
Režie Tereza Helšucová
Hudba Jan Budař
Choreografie Zuzana Šimáková
Hrají a tančí Elena Sonenshine, Michaela Procházková, Tereza Slavíčková, Tereza Helšusová, Michal Jurisa, Viktor Konvalinka (alternuje Petr Štěpánek)
(psáno z reprízy 23.10.2009)
 
www.emotioncolletion.cz
 
foto P.Hejný

Share This Article
Facebook Email Print
Share
Previous Article Kanadský slavík – Jane Archibald
Next Article Pražské jaro 2010 – kompletní program zveřejněn
0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Přihlášení
Upozornit na
guest
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Opera PLUSOpera PLUS
Sleduj Nás
© 2025 Opera PLUS
wpDiscuz
Vítejte zpět!

Přihlášení k účtu

Username or Email Address
Password

Zapomenuté heslo?

Not a member? Sign Up