Večer přitom otevíral a také uzavíral Janáček. Jeho Říkadla pro sóla, komorní sbor a komorní instrumentální ansámbl byla pro posluchače jednoduše potěšením. Komorní kantáta, složená z osmnácti drobných částí a zhudebňující říkadla z Čech, Moravy a Podkarpatské Rusi, měla již od prvních taktů instrumentálního úvodu úžasný vnitřní náboj. Mnohdy krkolomné melodie napodobující lidskou řeč stejně jako často prudké změny temp zvládal Pražský filharmonický sbor s velkou lehkostí a nadhledem, což bylo vzhledem k tomu, jak rychle na sebe mnohdy jednotlivé části navazovaly, obdivuhodné. Sbormistr Lukáš Vasilek své zpěváky vedl výraznými, přesnými gesty, která jim – stejně jako hráčům komorního souboru – nedala příležitost k jedinému zaváhání. To vše navíc bez partitury, jíž se chopil až v druhé půli večera. V krátkých sólových výstupech se představili tenoristé Bronisław Palowski (Není lepší jako z jara) a Petr Klíma (Moje žena malučičká), z instrumentálního doprovodu, který skvěle dokresloval charakter jednotlivých říkadel, je třeba zmínit klarinet Jana Paříka a flétnu Daniela Havla.
V podobném duchu se odvíjela také známá Legenda z dýmu bramborové nati H 360 Bohuslava Martinů. Příběh Matky Boží, vydávající se mezi prostý lid, je prodchnut úžasně zpěvnou, prostou lidovou melodikou, jíž zvláštní kouzlo dodává neobvyklá instrumentace (flétna, klarinet, lesní roh, akordeon, klavír). I zde zněly jednotlivé hlasy sboru krásně vyrovnaně a hladce a skvěle tak doplňovaly trojici sólistů Pavlu Vykopalovou (soprán), Ludmilu Kromkovou (alt) a Petra Svobodu (baryton). Z instrumentalistů zazářili především Jan Vobořil (lesní roh) a Miroslav Sekera (klavír), který podával svůj standardně precizní výkon ve všech třech kompozicích večera.
Po přestávce přišlo na řadu Martinů temné Izaiášovo proroctví H 383 z roku 1959. Poslední velká kompozice umírajícího skladatele, zhudebňující anglický text Bible, byla od počátku velmi dobře vystavěna. Lukáši Vasilkovi se podařilo beze zbytku zachytit zvláštní atmosféru tohoto sugestivního díla, v němž již zmíněného Petra Svobodu vystřídal barytonista Jiří Brückler. Těžko zde někoho z účinkujících vyzdvihnout, protože právě dojem ucelenosti a vyrovnanosti kompozice jako celku ve mně po strhujícím závěru rezonoval nejvíce.
Závěr večera patřil opět Janáčkovi. Jeho Otčenáš pro tenor sólo, smíšený sbor, harfu a varhany přinesl velmi dobrý výkon sólisty Národního divadla Jaroslava Březiny, jehož pevně posazený tenor si velmi umně poradil s místy nelehkým sólovým partem. Jednotlivé hlasy sboru zde potom byly krásně odstíněny, a to i v místech s nejjemnější dynamikou (Buď vůle tvá).
Po všech stránkách vydařený večer, jemuž lze pomyslně vytknout snad jen mírně prořídlé řady v některých částech publika, které však s o to větším nadšením Pražskému filharmonickému sboru tleskalo. Zcela zaslouženě.
Hodnocení autorky recenze: 85%
Dny Bohuslava Martinů 2016
Abonentní koncert sborového cyklu Pražského filharmonického sboru
Dirigent: Lukáš Vasilek
Pavla Vykopalová (soprán)
Ludmila Kromková (alt)
Jaroslav Březina (tenor)
Jiří Brückler (baryton)
Petr Svoboda (baryton)
Daniel Havel (flétna)
Jan Pařík (klarinet)
Jan Vobořil (lesní roh)
Miroslav Sekera (klavír)
Drahoslav Gric (varhany)
Jiří Pinkas (viola)
Josef Hřebík (akordeon)
Daniel Mikolášek (bicí)
Ivana Pokorná (harfa)
Marek Zvolánek (trubka)
Radek Dostál (fagot)
Jakub Waldmann (kontrabas)
Kristýna Farag (flétna)
Kateřina Váchová Soukalová (klarinet)
Lukáš Svoboda (fagot)
Lukáš Svoboda (kontrafagot)
Pražský filharmonický sbor
15. prosince 2016 Dvořákova síň Rudolfina Praha
program:
– Leoš Janáček: Říkadla, JW V/17 pro sóla, komorní sbor a komorní instrumentální ansámbl
– Bohuslav Martinů: Legenda z dýmu bramborové nati, H 360 pro sóla, smíšený sbor a komorní instrumentální ansámbl
= přestávka =
– Bohuslav Martinů: Izaiášovo proroctví, H 383 pro sóla, mužský sbor a komorní instrumentální ansámbl
– Leoš Janáček: Otče náš, JW IV/29 pro tenor sólo, smíšený sbor, harfu a varhany
