Opera PLUS
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
  • Více
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Klasika
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Postřehy
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
    • Týden s Tancem
Reading: Plácido Domingo: Giovanni 230
Share
Opera PLUSOpera PLUS
Font ResizerAa
Hledat
Mobilní menu s elegantní animací
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
Přidejte se největší komunitě o klasické hudbě Přihlásit
Sleduj Nás
© Opera PLUS 2025 - Všechna práva vyhrazena
Archivní

Plácido Domingo: Giovanni 230

Dvě představení Dona Giovanniho dirigovaná ve Stavovském divadle byla pro Plácida Dominga splněním snu. Být s ním přítomen takovému okamžiku je samozřejmě nezapomenutelné: vždyť v případě tohoto tenoristy – a také barytonisty, dirigenta a manažera – jde bezesporu o největší žijící osobnost světové opery. Mozartovo dramma giocoso zůstává ve vzpomínce na páteční večer až na druhém místě. Dramatičnosti i komice přece jen trochu chyběla ta nejvyšší elektrizující jedinečnost.

Veber Petr
Published: 28/10/2017
Share
6 Min Read
SHARE
W. A. Mozart: Don Giovanni – Plácido Domingo – Stavovské divadlo 2017 (zdroj ND / foto Radovan Šubín)

Myšlenka oslavit letošních dvě stě třicet let od světové premiéry Mozartovy opery přímo na místě – a mimořádným způsobem – vznikla už v roce 2012 během pěvcovy návštěvy Prahy. Výsledkem několikaletých příprav bylo opětovné oživení základní podoby inscenace Václava Kašlíka a Josefa Svobody z roku 1969, sezvání laureátů Domingovy pěvecké soutěže Operalia a k nim přizvání tří tuzemských sólistů, zaznamenání opery a film o Praze. Samo o sobě úctyhodný organizační čin, i po umělecké stránce na úrovni.

Šestasedmdesátiletý Plácido Domingo vystupuje přiměřeně vitálně a zároveň zřetelně pokorně. Jistěže není typem dirigenta, který by od pultu inicioval ty nejjemnější nuance. Je praktik, Mozartovu operu zná nazpaměť a spoléhá na to, že sólisté a orchestr také. Vyzařuje z něj ovšem mimořádná autorita a pro hráče i pro pěvce musí být stejně mimořádně podnětné nechat se jím podporovat, řídit a ovlivňovat.

Zpočátku jako by hudba plynula v až příliš pomalém, opatrném a nezajímavém tempu. Ve druhé polovině večera a na vrcholu děje byl celkový dojem už mnohem příznivější. Orchestr hrál dobře, styl a dynamika byly zdrženlivě příjemné a vyvážené. Přesto přetrvává pocit, že nad možností mnohem energičtějšího přístupu převládá u Plácida Dominga idylické, nekonfliktní, pouze příjemné hudební pojetí. A vesměs tak působilo i scénické řešení a sami pěvci.

Inscenace Dona Giovanniho, která je jinak na stejné scéně běžně na repertoáru, a to od roku 2012, je vizuálně moderní. V dávné Svobodově koncepci, obnovené jednorázově jen pro tuto výjimečnou příležitost scénografem Danielem Dvořákem (podobně jako už v replice z roku 2006, po nějakou dobu tehdy uváděné), jsou protaženy lóže z hlediště až na jeviště, hraje se tedy jakoby v jednom prostoru a v dobových kulisách. Odpovídají tomu i výpravné kostýmy Theodora Pištěka. Dalších prvků bylo přítomno skromněji, po režijní stránce se Jiří Nekvasil pro tento účel držel v rámci naznačení příběhu a charakteru postav jen základních postupů. Na víc určitě ani nebyl při přípravě čas.

Do titulní role obsadil Domingo italského basbarytonistu Simona Alberghiniho, vítěze soutěže Operalia z roku 1994. Projevil se jako spolehlivě zpívající muž s příjemným hlasem, ale pro tuto úlohu bez potřebného charismatu. Anebo nešel do provedení fyzicky naplno. V každém případě nepůsobil ani jako prostopášný svůdce, ani jako bezskrupulózní cynik, nevyzařovala z něj energie, nebylo ho plné jeviště.

Mnohem mladší Rumun Adrian Sâmpetrean, také se spolehlivým a rovněž se světlým hlasem, byl jako Leporello o něco zábavnější, víc hrál, a to veskrze komickou figuru. Na poslech velmi příjemný pěvecký výkon přinesl do vyznění večera ruský tenorista Dmitry Korchak, v Domingově soutěži Operalia v roce 2004 první. Zde mu vesměs vyšly jak ryze pěvecké obrysy postavy Dona Ottavia, tak pokus učinit ji pokud možno psychologicky přirozenou a věrohodnou.

Donna Anna a Donna Elvira byly obsazeny dobře – Irina Lungu nabídla příjemný, zvládnutý, usazený a čistý hlas a Kateřina Kněžíková, pro kterou účast na tomto projektu patrně přinese nové zahraniční příležitosti, na sebe přes pochopitelný a trochu i zřejmý pocit velké odpovědnosti upozornila obdobným způsobem; pěvecky a oborově krásně zraje a sympatické bylo, že svou postavu neprezentovala jako hysterickou.

Zklamáním ovšem byla Julia Novikova – občas zpívala přibližně a pro Zerlinu nemá ani v hlase, ani v projevu potřebné a přesně vyvážené dávky nevinnosti, koketnosti a něhy. Jiří Brückler jako Masetto byl naopak autentický a potěšil. Třetí z českých sólistů mezinárodního týmu, Jan Štáva, se zhostil Komtura se ctí, ideální pro tuto roli by však asi byl ještě temnější a plnější témbr – a z těchto důvodů možná i vyšší věk.

Vědomí neopakovatelné výjimečnosti tohoto pozitivně laděného a harmonicky vyznívajícího projektu i projevy zasloužené úcty Plácidu Domingovi zvedly pochopitelně po finále opery publikum ze sedadel. Společenský význam události a na ni nabalených aktivit a jejich význam pro dobré mezinárodní jméno Prahy jsou nedocenitelné. A z hlediska hodnot hudebního divadla zůstane záznam tohoto večera vzácným dokumentem o pozdním, ale o to intenzivnějším protnutí Domingovy obdivuhodné kariéry s pražskými reáliemi a tradicemi.

Druhé, tedy nedělní představení 29. října – v den výročí premiéry – přenáší Národní divadlo živě na obrazovku na své piazzettě, náměstí Václava Havla.

Hodnocení autora recenze: 80 %

 

Wolfgang Amadeus Mozart:
Don Giovanni
Dirigent: Plácido Domingo
Režie: Jiří Nekvasil
Scéna: Josef Svoboda
Kostýmy: Theodor Pištěk
Sbormistr: Pavel Vaněk
Dramaturgie: Ondřej Hučín
Orchestr a sbor Národního divadla
27. a 29. října 2017 Stavovské divadlo Praha
(psáno z představení 27. 10. 2017)

Don Giovanni – Simone Alberghini
Leporello – Adrian Sâmpetrean
Donna Anna – Irina Lungu
Don Ottavio – Dmitry Korchak
Donna Elvira – Kateřina Kněžíková
Komtur – Jan Šťáva
Masetto – Jiří Brückler
Zerlina – Julia Novikova

www.narodni-divadlo.cz
www.domingomozartprague.cz

TAGGED:Adrian SâmpetreanDmitry KorchakDon GiovanniIrina LunguJan ŠťávaJiří BrücklerJulia NovikovaKateřina KněžíkováOpera Národního divadlaPlácido DomingoSimone AlberghiniStavovské divadloWolfgang Amadeus Mozart
Share This Article
Facebook Email Print
Share
Previous Article Struny podzimu na shakespearovské vlně
Next Article Zapomenuté knižní poklady. Plácido Domingo: Mých prvních čtyřicet let
0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Přihlášení
Upozornit na
guest
guest
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Opera PLUSOpera PLUS
Sleduj Nás
© 2025 Opera PLUS
wpDiscuz
Vítejte zpět!

Přihlášení k účtu

Username or Email Address
Password

Zapomenuté heslo?

Not a member? Sign Up