Mezi jubilea Roku české hudby, která končí na čtyřku v letopočtu, patří i vznik samotné Pražské komorní filharmonie – byla založena Jiřím Bělohlávkem a Iljou Šmídem v roce 1994 a slaví tak svou jubilejní dvacátou sezonu. Na koncert ve Španělském sále 9. dubna v rámci cyklu Hudba Pražského hradu si PKF – Prague Philharmonia pozvala „otce zakladatele“ Jiřího Bělohlávka, aby spolu uvedli čistě orchestrální program z děl Petra Ebena, Vítězslava Nováka a Richarda Strausse.
Petru Ebenovi by v letošním roce bylo osmdesát pět let; kdyby mu to dopřálo zdraví a osud byl k němu vlídnější, mohl včera sedět v hledišti vedle své manželky a syna Davida také. Jeho Pražské nocturno s podtitulem Hommage á W. A. Mozart bylo premiérováno Vídeňskými filharmoniky na festivalu v Salcburku v roce 1984. Nemá nic společného s neoklasicistní machou jednoduchosti a naivního optimismu, jakou se mnozí autoři dvacátého století snažili navázat na Mozarta. Ebenovo Nocturno je hudbou bolestnou, plnou povzdechů a stesku, hudbou reflektující již nemocného Mozarta při jeho poslední pražské návštěvě půl roku před smrtí. Zajímavá instrumentace zapojuje do partitury i harfu, zvony či celestu.
Druhým jubilantem večera byl Vítězslav Novák (šedesát pět let od smrti), jehož Slováckou svitu, op. 32, uvedl orchestr s velkou chutí a energií. Již počáteční věta V kostele s varhanami a mohutným chorálovým tématem vyzněla skvěle a ve zvuku tělesa opravdu velkolepě. Následovala svěží a s lehkostí zahraná část Mezi dětmi, romanticky rozevlátá melodie v části Zamilovaní (hezky čisté horny doprovázející v kánonu hlavní melodii). V části U muziky orchestr předvedl moravský folklór ve vycizelované salonní stylizaci, Jiří Bělohlávek to uchopil značně energicky a doslova si to užíval. Poslední věta V noci nebyla oproti předpokladu žádná tichá selanka, orchestr ji hrál hodně naléhavě, s velkou dynamikou (krásné téma v cellech s fagoty), některá místa měla zase až impresionistické zabarvení. Je zajímavé, jak Novák v této suitě shrnul vše, co má dodnes na Slovácku svou váhu: víra – rodina – děti – lidová hudba a tradice, na kterou jsou Moravané hrdí a často se jí prezentují.
Po přestávce PKF – Prague Philharmonia uvedla jediný, ale o to náročnější kus: devítidílnou suitu Richarda Strausse Měšťák šlechticem, op. 60. Tuhle specialitku si nemůže dovolit jen tak každé těleso, klade totiž velké sólistické nároky na členy orchestru. Suita vznikla na základě jevištní hudby k Molièrově stejnojmenné komedii a Strauss ji posléze přepracoval tak, aby posluchači navodila stejný zážitek, jako by byl přítomen jevištnímu provedení. Dalo by se říct – něco jako filmový soundtrack, který nám má připomenout zážitek z kina.
Orchestr byl na pódiu rozmístěn (snad kvůli rozhlasové nahrávce?) do několika skupinek: hlouček smyčců sdružený kolem dirigenta, v dalším zvlášť dechy, vlevo klavír s harfou a vzadu baterie bicích.
Molière často spolupracoval se skladatelem Jeanem-Baptistou Lullym, z toho vychází i nebarokní styl Straussovy suity, odvolávající se hodně na Lullyho dílo. V některých částech jako by byl dokonce Strauss stylovější než sám barokní mistr – třeba v Das Menuett des Lully, Courantě nebo v dojemném a něžně snovém Auftritt des Cléonte, hraném se sordinami tak, aby co nejvíce připomínal zvuk starých nástrojů. To byla esence baroka. Provedení Bělohlávka a PKF – Prague Philharmonie bylo dokonalé, vše sedělo, vynikající houslová sóla koncertního mistra, která zabrala téměř dvě věty, i cellové sólo s krásným muzikálním výrazem (poslední část Das Diner), výtečná dřeva, souhra s klavírem. A při tom všem, při všech precizních detailech a eleganci provedení se neztrácel ani humorný nadhled či ironická nadsázka, kterou Strauss vyjádřil hru měšťáka na něco pompézního a vznešeného, čím ale ve skutečnosti není.
Myslím, že publikum to dobře pochopilo a bavilo se stejně jako toho večera dirigent i sami muzikanti. Jiřímu Bělohlávkovi to s Pražskou komorní filharmonií i po dvaceti letech moc sluší. Můžeme si jen přát více takových setkání.
Hodnocení autorky recenze: 90 %
Hudba Pražského hradu 2014
Jubilanti Roku české hudby 2014
Dirigent: Jiří Bělohlávek
PKF – Prague Philharmonia
9. dubna 2014 Španělský sál, Pražský hrad Praha
program:
Vítězslav Novák: Slovácká suita, op. 32
Petr Eben: Pražské nokturno (Hommage à W. A. Mozart)
=přestávka=
Richard Strauss: Měšťák šlechticem – orchestrální suita, op. 60
Foto Morris-Media 2014
