Nejrozmanitější program celé sezony si PKF — Prague Philharmonia nechala na samý závěr. V rámci posledního abonentního koncertu zazní devět skladeb od osmi autorů, díla různých stylových období i žánrů. Od vrcholného baroka se přeneseme až na začátek 20. století, nebo dokonce ještě dál: některá díla velikánů totiž uslyšíme v novějších úpravách renomovaných hudebníků. Hudbou Francoise Couperina se inspiroval Thomas Adés, Bachově „Malé“ fuze dal orchestrální podobu dirigent Leopold Stokowski.
Orchestr koncertem navazuje i na skutečnost, že se v této sezoně věnoval Francii. V programu se ovšem hudba Francie mísí i s vlivy německými, díky čemuž si program vysloužil název Francouzsko-německé hudební dialogy. „Mluvíme-li o škole francouzské, musíme vždy brát v potaz inspirace a reakce na hudbu německou. A to platí i naopak – francouzská hudba byla potravou pro německé a italské skladatele. Bez Berlioze by nebylo žádného Wagnera. Mou soukromou teorií či domněnkou je, že Berlioz předvídal věci, které přišly až o století později, například minimalistickou repetitivní hudbu,“ vysvětluje šéfdirigent orchestru Emmanuel Villaume.
Poprvé v celé sezoně přitom dostane více prostoru hudba operní, byť zastoupena instrumentálními čísly. Na programu jsou hned dva operní reformátoři: Christoph Wilibald Gluck a Richard Wagner. Od Glucka uslyšíme předehru k opeře Orfeus a Eurydika, od Wagnera zazní jedno z nejkrásnějších instrumentálních čísel z jeho oper: Kouzlo Velkého pátku. Barokní operu reprezentuje předehra k Zaïs Jeana Philippa Rameaua, francouzské operní trendy 19. století nastíní číslo Královský lov a bouře z Berliozovy velkolepé opery Trójané. Do tajemného středověkého světa nás přenese suita z opery Pelléas a Mélisanda od Clauda Debussyho.
